fbpx

Pátek Karla Křivana: Dobrý den, Brno 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Dnes budu laskavý a pozitivní. Jsem arogantní Pražák ignorující vše, co je mimo toto město, s výjimkou jednoho místa v Brdech, které ale nenajdete, protože tam naštěstí nevedou ani cyklostezky. Tedy naštěstí pro ty cyklisty

Zveřejněno: 10. 2. 2023

Leč stává se mi, že musím za prací na venkov. A tak jsem v nedobrém rozpoložení z daleké cesty násobeným nechutností ranního vstávání vyrazil ve čtvrtek do Brna. A pak dále na jih. Znalce jistě nepřekvapí, že jsem si někdy v pondělí vzpomněl na narozeniny kamaráda, se kterým jsem měl strávit ten čtvrteční večer. Naštěstí můj kolega v agentuře byl lépe připraven a ukázal mi nabídku jednoho brněnského e-shopu – antikvariátu, která se mi líbila.

Vybral jsem si hezkou kresbu známého českého malíře, nedoceněného jako mnoho dobrého u nás, a odklikl objednávku. Přišla mi klasická odpověď, že mi dají vědět, až zboží bude na skladě, což mi bylo divné, neboť psali, že moji kresbu mají na skladě. I zahájil jsem alibistickou mailovou korespondenci, že potřebuji ve čtvrtek dárek vyzvednout, ale v mailové poště prázdno jako v mé hlavě před zkouškou z matematiky.

Čtenářská nostalgie

I ozval jsem se znova a přišla odpověď, že samozřejmě. Na mapě jsem zjistil, že e-shop má kamenný obchod v jakési čtvrti na kraji Brna, kterou jsem neznal, protože z Brna znám jen Pisárky, kvůli té slovní hříčce od Cimrmanů. Když jsem ale otevřel banální plastové dveře obyčejné ulice s tramvajovou tratí, ocitl jsem se v ráji nostalgika.

Místo dotěrných esemesek, nervózních dotazů na deadliny a otravných zpráv o rozdělené zemi, která se nedá slepit, i když ve skutečnosti drží pohromadě tisíc let, jsem narazil na člověka, který dokáže udělat jednomu obyčejnou radost.

V nevelké místnosti leželo všechno příjemné z mého mládí. Knihy jako Na východ od ráje, Jméno růže, Hájili jsme hrad byly složené hned vedle krabic s deskami kapel, jejichž obaly byla malá grafická dílka. A pak na stěnách vitríny s angličáky Matchbox. Ti, kteří dostávali tak jedno autíčko k Vánocům a druhé při troše štěstí k narozeninám, vědí, co to bylo za poklad někdy v sedmdesátkách.

Ale kýč vzpomínek nepřestává a za pultem stojí opravdu milý postarší pán a moji kresbu měl připravenou a já byl spokojený, protože jsem si za ty peníze vybral z nabízených tu s nejvíce barvami a nyní jsem zjistil, že i s nejvíce postavami, takže dobrý. S pánem jsme si popovídali a já měl pocit, že jsem na nějakém brněnském Nástupiště devět a tři čtvrtě a já bych se rád octnul v tom světě, kam odtud odjíždí vlak, leč neznám to správné kouzlo. Asi proto, že jsem Pražák v Brně.

Na Pálavu, na sever a na jih

Slíbil jsem hodnému pánovi, že se vrátím, a on říkal, že má i jiné věci, než jsou na webu, a já odcházel s častým pocitem, který mám, když navštívím místo, kde je mi dobře, že tam určitě brzo zajedu a koupím si toho víc, což většinou už nikdy neudělám. Do Brna ale musím zase za 14 dní, tak kdo ví.

Jeli jsme pak dolů na Mikulov a sluníčko svítilo a Pálavské vrchy tvořily kulisy jak z nějaké stínohry a mně bylo dobře. Protože místo dotěrných esemesek, nervózních dotazů na deadliny a otravných zpráv o rozdělené zemi, která se nedá slepit, i když ve skutečnosti drží pohromadě tisíc let, jsem narazil na člověka, který dokáže udělat jednomu obyčejnou radost z toho, že nějaké vědomí souvislosti existuje a má smysl.

Možná to všechno dopadne špatně a ty knihy si už nikdo nekoupí a desky si nepustí a autíčka rozbijí rozjívené děti generace bůhví jakého písmena v abecedě utvořené umělou inteligencí, ale mně se chce věřit, že to bude obráceně, a příjemnost chvil, které jsem pocítil v tom obchodě, se nějak přenese i do budoucího digitálního světa a ovládne ho alespoň tak, že roboti budou vypadat jako hodní majitelé antikvariátů, a na pracovních linkách, u kterých pro ně budeme pracovat, budou jezdit sice součásti strojů, ale v podobě knih, aby nás to uklidňovalo vytvářením, že děláme něco hlubšího.

Takže se jako otroci budoucích umělých inteligencí budeme cítit nakonec příjemně. Což neplatilo včera o mně, v Brně jsem ve skutečnosti s hlavou ve slunečních snách zabloudil, a tak místo na jih jsme chvíli jeli na sever k Ostravě. Ale to nevadí, tam mají Pražáky taky rádi.

Související…

Pátek Karla Křivana: Nedělejme debaty v muzeu
Karel Křivan

foto: Profimedia, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...