fbpx

Pátek Karla Křivana: Léto budiž pochváleno 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

O kráse dlouhého léta, které je na zásadní změny až moc krátké

Zveřejněno: 7. 7. 2023

Můj vztah k létu je dvojznačný. Nemám rád vedro. Okna mého bytu hledící na západ mění od konce června toto milé vinohradské místo v terárium.

Nepatřím k účastníkům zájezdu, ale když už vyrazím v létě k moři, většinou poté, co mě někdo zhruba v květnu přesvědčí při pátém pivu či druhé lahvi vína, že tentokrát to bude zábava, trávím dny spánkem a vyrážím ven až bezpečně po západu slunce. 

Na druhou stranu mám rád Prahu v létě. Nastavím si model dovolená a chovám se ve svém městě jako turista. Chodím do kaváren na pozdní snídaně, courám se večerním městem a tu a tam se zastavím opravdu jen na jednu skleničku.

Zpomalím a poflakuju se po Praze, objevuji detaily, obchody, výstavní síně a místa, která jsem znal a ona se změnila, ale během ročního pracovního provozu jsem si toho nestačil všimnout. Všímám si tváří lidí, pozoruji je a nevnímám je jen jako kolorit každodennosti.

Svátky bez cukroví

Léto jsou takové Vánoce bez povinnosti být dojatý a navštěvovat zvědavé příbuzné. Na léto se člověk nemusí připravovat, přijde a neočekává od nás nějak zvláštní citové výkony. Život se tak trochu zastaví uprostřed cesty, nebo spíš unaveně dojede a čeká, až dostane nové pohonné hmoty.

Zbytečné hádky kulturních válek, podružnosti, kterým nerozumíme, ale umožňují nám se vůči někomu vymezit, hledání snítky v oku druhého a přehlížení břevna u sebe, to nás odvádí od možnosti soustředit se. A dokončovat to podstatné.

Léto je ráj pro nostalgiky. Při návštěvách různých chat a chalup se člověk dostane ke knihovnám odvezeným na venkov, a tak se znova začte do Jaroslava Foglara či starých časopisů. Léto ale netrvá dlouho, stejně jako nic, co je bezbranně neúčinné a nepožaduje po nás výsledky.

Vedle starých knih je léto období tlustých knih. Vždy si nějakou takovou beru s sebou s vírou, že ji přečtu, ale většinou pak skončí na skříňce mezi dalšími rozečtenými bichlemi. Jak říkám, zdánlivá délka je jednou z velkých iluzí léta.

Vedle knih s mnoha stránkami umožňuje léto přemýšlet nad věcmi, pro které nám během roku dokáže náš mozek vydobýt dost času. Křesla na terase umožňují před upadnutím do polospánku hrát si v hlavě s myšlenkami, které jindy odežene pípání Whatsappu. Letos bych doporučoval lidem, kteří chtějí tuto zem konečně převést do 21. století, dvě oblasti k zamyšlení.

Je to o ekonomice

Zaprvé: Oddělme věci podstatné od podružných. Každodenní řevnivost na sociálních sítích přináší desítky nepodstatných témat, zatímco ta podstatná zůstávají někde v hlubinách našich úvah. Zbytečné hádky kulturních válek, podružnosti, kterým nerozumíme, ale umožňují nám se vůči někomu vymezit, hledání snítky v oku druhého a přehlížení břevna u sebe, to nás odvádí od možnosti soustředit se. A dokončovat to podstatné.

Zadruhé: Političtí stratégové by si měli připomenout ona legendární slova Billa Clintona, kterými definoval problém volební kampaně: „Je to o ekonomice, v*le.“ Ekonomika, naše schopnost změnit se a pochopit, co můžeme ostatním nabídnout, abychom přestali být jen subdodavateli, to rozhodne i o naší síle a možnostech bránit hodnoty, byť sebechvályhodnější. Ještě stále je zde spousta aktivních a šikovných lidí a firem. Jen nesmí propadnout dojmu, že jediné, k čemu jsou dobří, je platit daně a sloužit jako terč nové levici.

S létem nezmizí naše obavy. Jen nám dává možnost se připravit. Až se nás zima zeptá, jak by řekla teta Kateřina z mé oblíbené letní nostalgické četby Saturnina.

Související…

Pátek Karla Křivana: Přestaňme jen přikulovat, pane Vaněk
Karel Křivan

foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...