Představte si, že přijdete k lékaři s tím, že se už týdny necítíte dobře, jste úzkostní, osamělí nebo se vám ztrácí chuť do běžného života. Vedle doporučení psychoterapie či jiné odborné péče byste jednou mohli dostat ještě něco navíc: chodit dvakrát týdně do galerie, zkusit sbor, tanec nebo výtvarnou dílnu.
Právě tímto směrem se chce vydat vznikající Národní platforma prevence kulturou, kterou rozvíjí Národní ústav duševního zdraví. Cílem je propojit galerie, muzea, knihovny a další kulturní instituce se zdravotními, sociálními a školskými službami. V další fázi by lékaři, psychologové nebo sociální pracovníci mohli zájemce odkazovat na konkrétní kulturní programy.
Není to "léčba místo léčby"
Slovo „předpis“ svádí k představě, že místo antidepresiv dostane člověk vstupenku do galerie. Tak jednoduché to není a ani být nemá. Odborníci zdůrazňují, že kulturní programy nemají nahrazovat psychoterapii, medikaci ani jinou potřebnou zdravotní péči. Mají fungovat především jako prevence a doplňková podpora, zejména u lidí s osamělostí, sociální izolací nebo mírnějšími až středními psychickými obtížemi.
Podobný princip už funguje v zahraničí pod širším pojmem social prescribing, tedy sociální předepisování. Zdravotník člověka nepošle jen „někam mezi lidi“, ale může jej propojit s pracovníkem, který zná místní možnosti a pomůže vybrat aktivitu podle jeho potřeb. Britský systém NHS s tímto přístupem pracuje už několik let.
Proč by měla pomáhat právě kultura
Nejde jen o to, že obraz je hezký nebo že zpívání zlepšuje náladu. Aktivní kulturní činnost kombinuje několik věcí, které mohou být pro psychiku důležité: pravidelný režim, soustředění na konkrétní činnost, kontakt s dalšími lidmi, pocit smyslu a někdy i fyzický pohyb.
Kultura není tabletka s přesně odměřenou látkou, těžko na ni aplikovat princip medicíny založené na důkazech.
Světová zdravotnická organizace už v roce 2019 shrnula poznatky z více než tří tisíc studií, které se zabývaly vztahem umění a zdraví. Závěry ukázaly, že kulturní a umělecké aktivity mohou mít význam v prevenci i při podpoře lidí, kteří už zdravotní obtíže mají. Novější souhrnné práce podle výzkumníků z NUDZ naznačují příznivý vliv skupinových uměleckých aktivit také na depresivní a úzkostné příznaky u starších lidí. Zároveň ale stále není přesně jasné, které aktivity fungují nejlépe, pro koho a v jaké „dávce“.
V Česku se teprve staví síť
Český projekt je na začátku. Do vznikající platformy se zapojují například Galerie Benedikta Rejta v Lounech, Vlastivědné muzeum v Olomouci, Gočárova galerie v Pardubicích, Galerie umění Karlovy Vary, Sladovna v Písku nebo Galerie Středočeského kraje.
V Lounech se mluví například o takzvaných jemných intervencích, mezi které patří pomalé a soustředěné prohlížení obrazů. Člověk se zaměřuje na barvy, detaily a vlastní vnímání toho, co má před sebou. Jinde mohou být vhodnější společné dílny, tanec, zpěv nebo komunitní programy.
A v tom je největší síla i největší slabina celého nápadu. Kultura není tabletka s přesně odměřenou látkou, těžko na ni aplikovat princip medicíny založené na důkazech. Pro někoho může být sbor důležitým návratem mezi lidi, jiného by společné zpívání spíš vyděsilo. Smyslem proto není vytvořit univerzální recept, ale nabídnout více cest k podpoře duševního zdraví. Moderní medicína totiž základní věci někdy vidí až na druhý pohled: člověk není jen soubor příznaků. Na zdravotní stav a na to, jak se cítí, má vliv také to, zda má kam jít, koho potkat, a jestli má na co se těšit.
