Záleží na tom, s kolika viry se setkáváme, jak těžce nemoc probíhá a jak dlouho trvá návrat do běžného života. Právě tento rozdíl připomíná tisková zpráva FYZIOkliniky a kliniky Venova z 10. listopadu. Její úvodní zdravotní sdělení dává smysl: běžné virózy nejsou automaticky důkazem poruchy imunity. V závěru však spojuje posílení obranyschopnosti s masážemi a lymfodrenážemi. Tam už je potřeba rozlišovat příjemnou regeneraci od zdravotního účinku, pro který nemáme přesvědčivé důkazy.
Deset rým za rok? U školkáče to nemusí být nic mimořádného
Malé děti přicházejí v kolektivu do kontaktu s mnoha respiračními viry, které dosud nepoznaly. Podle přehledu zdravotnického portálu InformedHealth může dítě ve školce či škole běžně prodělat přibližně šest až deset nachlazení za rok. Nejde o přesnou hranici zdraví a nemoci, ale o orientační vysvětlení, proč může být rodičovský kalendář plný nemocenských dnů.
Univerzální test, který by jedním číslem ukázal, jak „silnou“ máme imunitu, neexistuje.
Imunitní systém se při infekcích skutečně učí rozpoznávat konkrétní původce. To ale neznamená, že je dobré děti záměrně vystavovat nákazám, aby se „otužily“. Nemoc může přinést komplikace a ohrozit ostatní. Dítě s horečkou nebo výraznými příznaky má zůstat doma podle doporučení lékaře a pravidel kolektivu.
Kdy je opakovaná nemoc důvodem k vyšetření
U dospělých bývají běžná nachlazení méně častá, ani několik epizod za rok ale bez dalšího neznamená imunodeficit. Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí uvádí průměr kolem dvou až tří nachlazení ročně u dospělých, děti jich mívají více. Příčinou častějšího stonání může být jednoduše větší kontakt s infekcemi, například v domácnosti se školkovým dítětem.
Varovnější je jiný vzorec: opakované zápaly plic, neobvykle závažné infekce, dlouhé a špatně léčitelné obtíže nebo infekce, které vyžadují opakované či dlouhé antibiotické kúry a na běžnou léčbu špatně reagují. Podle České společnosti alergologie a klinické imunologie mohou opakované závažné nebo chronické infekce ukazovat na poruchu obranyschopnosti. Praktický lékař pak posoudí anamnézu, léky, chronické nemoci i případnou potřebu laboratorního vyšetření. Univerzální test, který by jedním číslem ukázal, jak „silnou“ máme imunitu, neexistuje.
Odpočinek pomáhá. Detoxikační zázrak čekat nelze
Spánek, přiměřený pohyb, pestrá strava, očkování a nekuřáctví patří k rozumným krokům, jak zdraví dlouhodobě podporovat. Vztah spánku a imunitních reakcí se zkoumá také vědecky; výzkum podporovaný americkými Národními instituty zdraví například popsal souvislost dostatečného spánku s normálním fungováním buněk imunitního systému. Neznamená to ovšem, že jedna dlouhá noc okamžitě „nakopne“ imunitu.
A co masáže či lymfodrenáž? Masáž může být příjemným způsobem relaxace a u některých lidí zmírnit napětí. Lymfodrenáž má konkrétní medicínské využití například u vybraných stavů s poruchou odtoku mízy. Z toho ale neplyne, že by u zdravého člověka odplavovala nebezpečné „toxiny“, vedla k hubnutí nebo prokazatelně posilovala odolnost proti virům. Na nedostatek důkazů pro tyto marketingové sliby upozorňuje také UCLA Health.
Stejně opatrně je dobré přistupovat k doplňkům stravy. Pokud člověk nemá prokázaný nedostatek určité živiny, vysoké dávky vitaminů automaticky lepší ochranu nezajistí. A některé přípravky mohou mít nežádoucí účinky nebo ovlivňovat užívané léky.
Imunita není baterie, kterou nabijeme na sto procent
Lidská obranyschopnost není jediný štít, který je buď silný, nebo slabý. Je to souhra buněk, tkání a reakcí, kterou nelze spolehlivě hodnotit podle toho, kolik kapesníků spotřebujeme během listopadu. Pokud se nemoci vracejí s neobvyklou intenzitou nebo komplikacemi, patří to do ordinace. Pokud jde o běžné sezonní virózy, největší užitek často přinese obyčejný odpočinek, prevence nákazy a méně zázračných slibů.
