Představte si muže v dokonalé fyzické kondici. Jí zdravě a téměř výhradně čerstvé suroviny, pravidelně cvičí, stará se o velkou rodinu a jeho tělo je nástrojem, který ho živí. Přesně takhle vypadal James Van Der Beek, osmačtyřicetiletá hvězda seriálu našeho dospívání Dawsonův svět. Jistě, taková limonádová obdoba BéHáčka, ale o to tu teď nejde. Jde o herce samého.

Když u něj v srpnu 2023 lékaři diagnostikovali kolorektální karcinom ve třetím stadiu, šokovalo to nejen jeho fanoušky, ale i lidi, kteří do té doby věřili, že zdravý životní styl funguje jako neprůstřelná vesta. James totiž neměl žádnou rodinnou zátěž, nekouřil, nepil a jeho jídelníček byl ukázkový. První příznaky? Pouhá změna v tom, jak jeho tělo reagovalo na ranní kávu. Začal mít pocit, že mu nedělá dobře mléko nebo samotná zrnková káva. Vyřadil je, ale problémy nezmizely.

Lidé se stydí svěřit partnerovi, natož lékaři.

Tento příběh přitom až děsivě kopíruje osud jiného hollywoodského herce. Když v roce 2020 zemřel Chadwick Boseman, představitel Black Panthera, bylo mu pouhých 43 let. Čtyři roky tajně bojoval s rakovinou tlustého střeva, kterou mu lékaři diagnostikovali ve třetím stadiu v době, kdy byl na vrcholu fyzických sil a natáčel náročné akční blockbustery. Dva muži, dva symboly zdraví a úspěchu, stejná diagnóza ve věku, kdy lidé obvykle řeší kariéru a hypotéky, ne sepisování závěti.

Ani perfektní strava a mladý věk nejsou zárukou zdraví

O tisíce kilometrů dál, v pražských Dejvicích, prožívala v téže době velmi podobný příběh dvaatřicetiletá architektka Karolína. Nekuřačka, vegetariánka, holka, co víkend co víkend trávila na horách. Když začala trpět nadýmáním a občasnými křečemi v břiše, její první kroky nevedly k lékaři, ale do obchodu se zdravou výživou.

„Koupila si chlorellu, vyřadila lepek a začala pít kombuchu,“ vypráví její partner Jan. „Všichni kolem nás žili biostravou, takže když měla Karolína zažívací potíže, brali jsme to jako projev nějaké moderní intolerance. Nenapadlo nás nic horšího než syndrom dráždivého tračníku.“

Když se Karolína nakonec po půl roce plíživých bolestí odhodlala jít k praktickému lékaři, narazila na systémovou bariéru. Doktor ji poslal na krevní testy, zjistil mírnou chudokrevnost a doporučil brát železo a omezit stres. Na kolonoskopii ji neposlal. Proč by to dělal u dvaatřicetileté sportovkyně?

Rakovina tlustého střeva přece v lékařských tabulkách patřila lidem nad padesát, ideálně nad šedesát let, kteří se překrmují uzeninami a pivem. Trvalo další čtyři měsíce, než Karolína kvůli nesnesitelným bolestem skončila na urgentním příjmu. Diagnóza byla neúprosná: pokročilý nádor na rozhraní tlustého střeva a konečníku.

Většina mladých pacientů nemá jasnou genetickou predispozici.

Proč se na nemoc u mladých lidí přichází tak pozdě? Problém je dvojí: psychologický a systémový. Hovořit o stolici, její konzistenci, tvaru či, nedej bože, příměsi krve je ve společnosti stále obrovské tabu. Lidé se stydí svěřit partnerovi, natož lékaři. „Když jsem měla ve stolici poprvé krev, namluvila jsem si, že jsou to hemoroidy. Všichni v mém věku na to přece trpí,“ krčí rameny Karolína. Až když se k tomu přidala dlouhotrvající nevysvětlitelná únava, donutil ji strach vyhledat odborníka.

Čísla rozhodně nelze ignorovat

Případ Karolíny, ale i Jamese a Chadwicka nejsou ojedinělé tragédie, ale součást masivního epidemiologického posunu. Podle rozsáhlé mezinárodní studie publikované v časopise The Lancet Oncology, která analyzovala data z několika kontinentů, roste výskyt kolorektálního karcinomu u lidí pod padesát let alarmujícím tempem. Zatímco u starší generace křivka nových případů díky zavedeným screeningům klesá, u mladých dospělých stoupá o jedno až dvě procenta ročně.

Data, která pravidelně zveřejňuje American Cancer Society (ACS), navíc ukazují další znepokojivý trend: mladí lidé jsou diagnostikováni v mnohem pokročilejších stadiích nemoci než starší ročníky. Kolorektální karcinom se stal v USA vůbec nejčastější příčinou úmrtí na rakovinu u mužů do 50 let a druhou nejčastější u žen v téže věkové kategorii.

„Díváme se na generaci, která je v průměru vzdělanější v oblasti zdraví než jejich rodiče, přesto v jejich tělech roste agresivní typ nádorů,“ upozorňují odborníci v analýze pro Yale Medicine. Výzkumy naznačují, že nádory u mladších pacientů mají často odlišný genetický profil a vyvíjejí se na jiných místech tlustého střeva (častěji v levé části a v konečníku) než u seniorů.

Proč zrovna my? Záhada mikrobiomu a moderního světa

Největším oříškem pro vědce zůstává otázka: Proč? Pokud pomineme genetické syndromy, jako je Lynchův syndrom, které stojí jen za zlomkem případů, většina mladých pacientů nemá jasnou genetickou predispozici.

Lékaři z UChicago Medicine se aktuálně zaměřují na lidský mikrobiom, tedy komplexní ekosystém bakterií v našich střevech. Spekuluje se, že generace narozené po roce 1980 byly od dětství vystaveny masivnímu užívání antibiotik, popularitě ultra-zpracovaných potravin, plných emulgátorů a skrytých konzervantů, a také mikroplastům. Tyto faktory mohly trvale změnit složení střevní mikroflóry, oslabit slizniční bariéru a vytvořit ideální prostředí pro chronický zánět, který po letech vyústí v bujení nádorových buněk.

James Van Der Beek v jednom ze svých rozhovorů poznamenal: „Myslel jsem si, že když se vyhýbám fastfoodu, jsem v bezpečí. Jenže my vlastně nevíme, co všechno v tom jídle a prostředí kolem nás je od našeho dětství.“ Jeho odkaz je jasný. Věk není štítem, který by nás chránil před onkologickými diagnózami. Pokud chceme tento souboj vyhrát, musíme odhodit stud na prahu ordinace. Protože to, co začíná jako nevinná debata o ranním kafi, může nakonec rozhodnout o tom, kolik let života nám ještě zbývá.

V posledních letech života věnoval James Van Der Beek velkou část své energie osvětě a upozorňování na rostoucí výskyt kolorektálního karcinomu u mladších lidí. Opakovaně vyzýval k tomu, aby lidé nepřehlíželi změny ve svém trávení a nenechali se odbýt jen proto, že jsou na rakovinu příliš mladí. „Naslouchejte svému tělu. Pokud se něco změní a nelepší se to ani po úpravě jídelníčku, nenechte se odbýt,“ apeloval.

Nestrkejte hlavu do písku

Problém s rakovinou tlustého střeva spočívá v tom, že její symptomy jsou dokonalými mistry kamufláže. Zaměnit je za běžné zažívací potíže z hektického životního stylu je až příliš snadné. Co by tedy dnešní třicátník nebo čtyřicátník rozhodně neměl přejít mávnutím ruky?

  • Nenápadná změna rytmu: Pokud jste celý život chodili na toaletu ráno a najednou se potýkáte se střídáním zácpy a průjmu bez zjevné změny stravy, zbystřete.
  • Zúžení stolice: Nádor v levé části střeva funguje jako mechanická překážka. Pokud je stolice dlouhodobě neobvykle tenká (tzv. tužkovitá), je to důvod k okamžité kolonoskopii.
  • Klamavé hemoroidy: Krev ve stolici mladí lidé i jejich lékaři automaticky připisují hemoroidům. Jenže jasná krev může maskovat i krvácení z polypu či nádoru výše ve střevě.
  • Únava, kterou nespraví spánek: Skryté mikroskopické krvácení z nádoru vede k anémii (nedostatku červených krvinek). Pokud se cítíte vyčerpaní i po klidném víkendu, nechte si zkontrolovat hladinu železa v krvi.

A co třeba přepsat pravidla prevence?

Příběh architektky Karolíny má naštěstí naději – po náročné operaci a sérii chemoterapií je aktuálně v remisi, i když s doživotními následky a nutností přísného sledování. James Van Der Beek svůj boj s nemocí proměnil v osobní misi. Předtím, než se zcela stáhl do soukromí, apeloval na snižování věkové hranice pro preventivní screeningy.

V mnoha zemích se pod tlakem dat tato hranice již posouvá z 50 na 45 let, ale jak ukazují případy třicátníků, ani to nemusí stačit. Nejsilnější zbraní tak zůstává vlastní intuice a odvaha zahodit stud. Pokud máte pocit, že s vaším zažíváním není něco v pořádku, a nepomáhá ani změna jídelníčku, ani vyřazení ranní kávy, nenechte se odbýt větou, že jste na rakovinu příliš mladí. Trvejte na vyšetření. Protože v tomto případě platí jednoduchá rovnice: včasná diagnostika znamená téměř stoprocentní šanci na vyléčení, zatímco stud a odkládání mohou stát život.