Češi milují své psy snad ještě víc než pivo, řízky a ponožky v sandálech. Obzvlášť je to vidět (a cítit!) při ranní procházce pražským Žižkovem nebo Letnou, či vlastně kdekoliv jinde. Psi u nás v domácnostech nejen žijí, ale prakticky je i řídí. Jsou vítáni také v mnohých kavárnách, sebevědomě se procházejí městskými ulicemi (často bez vodítka) a málokdy vynechají svou denní procházku. Déšť? Sníh? Vichřice? Žádný problém – pes se venku projde stejně.

Proč se stejná odhodlanost nevztahuje i na děti? Ani nemusíte být rodičem, abyste si nevšimli, že stačí lehký jarní deštík, a dětská hřiště zejí prázdnotou.

Právě tuto otázku si klade i Naomi Greenawayová z britského deníku The Telegraph, která poukazuje na zvláštní dvojí metr, kterým společnost posuzuje psy a děti, pokud jde o pobyt na čerstvém vzduchu a pohyb.

A už jste dnes venčili?

Zatímco rodiče jsou jen zřídka dotazováni na venkovní návyky svých dětí, majitelé psů čelí pravidelným výslechům. „Čím více času trávíte venku se svým psem, za tím lepšího majitele psa (a člověka) jste považováni,“ vysvětluje Greenawayová. Jinými slovy, brodit se v dešti s promočeným jezevčíkem není šílenství – je to morální dokonalost.

Pes musí být denně venčen, výmluvy nejsou povoleny. Mezitím děti mohou klouzat z postele do auta, z autobusu do třídy a ze školy zpět na pohovku, aniž by mezitím udělaly jediný krok na čerstvém vzduchu. A nikdo ani nemrkne.

Venčení psů se tak nějak stalo posvátným. Pes musí být denně venčen, výmluvy nejsou povoleny. Mezitím děti mohou klouzat z postele do auta, z autobusu do třídy a ze školy zpět na pohovku, aniž by mezitím udělaly jediný krok na čerstvém vzduchu. A nikdo ani nemrkne.

Technologie nepomohly

Čísla nejsou zrovna povzbudivá. V České republice nemá až 80 procent dětí dostatek pohybu. Se smartphony v kapse už mladí lidé nemusejí chodit ven, aby se setkali s přáteli. Přátelé jsou vždy jen jednu zprávu daleko. Pohodlné? Ano. Dobré pro jejich fyzické a duševní zdraví? Ne tak úplně.

A tady se věci stávají vážnějšími – i když jen na chvíli. S rostoucími obavami o duševní zdraví mladých lidí mohou i malé změny znamenat velký rozdíl. „I deset minut venkovní aktivity denně může mít měřitelný dopad na duševní zdraví,“ zdůrazňuje Greenawayová. Deset minut! To je méně času, než zabere výběr něčeho ke sledování na Netflixu.

Vědět, že něco je dobré, a skutečně to dělat jsou ale dvě velmi odlišné věci. Jak Greenawayová poznamenává: „Sociální normy a očekávání mohou mít obrovský vliv na naše jednání.“ Stačí se podívat na majitele psů. Mnozí z nich se nepřihlásili k denním procházkám za pochybného počasí dobrovolně – ale přesto to dělají, a to díky kombinaci rutiny, pocitu viny a mírného společenského tlaku.

Možná tedy řešením není omezit nadšení pro venčení psů, ale trochu ho přesměrovat. Představte si, že by rodiče pociťovali stejný tlak, aby vzali své děti ven, jako pociťují u svých domácích mazlíčků.