Už jste někdy uvažovali o tom, jak budete vypadat, až vám bude šedesát? Všichni známe ty extrémy. Na jedné straně existují lidé po padesátce, kteří vypadají, jako by měli to nejhorší za sebou. Na druhé straně třeba George Clooney nebo Helen Mirren, u kterých si říkáme: jestli se toho dožiju, chci vypadat jako oni.

Dlouho jsme si mysleli, že stárnutí je především záležitost mozku a genetiky. Čím více se blížíme závěru života, tím více ztrácí mozek kontrolu nad tělem, které si pomalu začíná dělat, co chce. Případně přestává dělat, co po něm chceme my.

Stárnutí není jen v hlavě

Nový výzkum ovšem přenáší centrum pozornosti z mozku kousek dolů pod žebra. Stárnutí podle něj nezačíná v mozku, ale v játrech. Studie naznačují, že jaterní metabolismus hraje klíčovou roli v tom, jak rychle tělo stárne. Dává to smysl. Játra řídí energetickou rovnováhu, ovlivňují zánětlivé procesy a podílejí se na opravách buněk. Jinými slovy určují tempo, kterým se organismus opotřebovává.

Játra mají mimořádnou schopnost regenerace. Pochopitelně v okamžiku, kdy je začneme trošku šetřit.

Závěry výzkumníků jsou překvapivě konzistentní. Když se snižuje výkonnost jater, známky stárnutí se objevují napříč tělem. Mozek nám funguje na sto procent, ale tělo se začíná rozpadat zevnitř. A co si budeme povídat, v Česku to není metafora, ale přesný popis reality.

Dobrou zprávou je, že játra mají mimořádnou schopnost regenerace. Pochopitelně v okamžiku, kdy je začneme trošku šetřit. Metabolismus se pomalu upravuje a známky biologického stárnutí mohou zpomalit. Což je přesně ten okamžik, kdy uvidíte kamarády po roce a oni se na vás nevěřícně podívají a řeknou: prosím tě, co bereš, že vypadáš tak dobře?

Žádný životní příběh, vepsaný v genech. Na stárnutí má největší vliv, jak se staráme o své tělo. Představte si to jako auto. Když se o něj staráte, pravidelně s ním jezdíte do servisu, jezdíte opatrně a chováte se k němu s respektem, vydrží hodně dlouho. Pokud jezdíte jako dobytek, máte za pár let trosku. A to platí jak o těle, tak o autě.

Játra určují tempo 

A má to velký dopad na celou oblast longevity, oboru, který se stará o kvalitní a dlouhý život. Po desítky let se longevity výzkumy a terapie soustředily na genetiku. Teorie byla jednoduchá: když najdeme správné klíčové spínače v DNA, můžeme stárnutí zpomalit, nebo dokonce i zastavit. Ovšem když do rovnice započítáme i játra, začne nám vycházet, že stav a fungování orgánů je stejně důležité jako genetika, ne-li důležitější.

Navíc játra mají v hierarchii tělesných orgánů naprosto unikátní postavení. Zpracovávají úplně všechno, co do sebe dostaneme. Filtrují toxiny, řídí zpracování živin, reagují na metabolický stres. Neustále reagují na podněty okolí. Každé jídlo, každé piti, každé zdravé či nezdravé prostředí ovlivňuje, jak játra fungují.

Což nás staví před vcelku jednoduchou volbu. Pokud zdraví jater ovlivňuje stárnutí, pak stárnutí samo o sobě není pasívní biologický proces, který musíme přijmout. Naopak, dá se ovlivnit každodenní péčí a drobnými, ale soustavnými rozhodnutími. Správná výživa, metabolická rovnováha, přítomnost toxinů v prostředí, to jsou pro nás většinou jen zajímavé titulky u článků v novinách. Jenže dříve nebo později si uvědomíme, že hrají naprosto klíčovou roli.

Snaha vědců o prodlužování lidského života tak dostala nový směr. Místo genetických manipulací se začínáme zajímat o podporu fungování jater. Není to žádný univerzální lék, ale můžeme tím výrazně zpomalit degenerativní procesy, ke kterým dochází docela často právě díky našemu životnímu stylu.

Není to o tom, že bychom mohli zastavit stárnutí. Z koloběhu života se vyvléknout nedá. Ale nemusíme se nechat jen tak pasivně unášet, můžeme to dost ovlivnit my sami. Záleží opravdu jen na tom, jak chceme jako senioři vypadat. A co jsme pro to ochotni udělat.