Není záhadou, proč jsou nohy plísňovými onemocněními postiženy častěji než ruce. Dole mezi prsty, v ponožkách, v uzavřených botách je pěkně teplíčko a vlhko, což je přesně prostředí, které houby způsobující plísně vyhledávají. A to všechno platí ve standardních podmínkách, v nichž se dennodenně pohybujeme. Máme k dispozici (alespoň většinou) vlastní koupelnu, čisté ponožky (případně pračku, kde je můžeme vyprat), boty na přezutí, ručníky, krémy, možnost odpočinout si, natáhnout nohy a nechat je provětrat.
Zlatým pravidlem delších treků je pořizovat boty vhodně tvarované a o jednu velikost větší, než obvykle nosíte.
Ani tento každodenní luxus ale mnohdy nezabrání tomu, aby se nehty na nohách zbarvily do žluta nebo do běla, aby se začaly ztlušťovat, dokonce oddělovat od lůžka – což jsou typické projevy plísní způsobených mikroskopickými houbami, známými jako dermatofyty napadajícími keratin nehtu. Další, neméně lákavá varianta napadení plísňovým onemocněním se projevuje deformací, lámavostí a bolestivosti nehtů, v takových případech jsou viníkem kvasinky Candida. Zkrátka a dobře, plísňová infekce způsobená mikroskopickými houbami (onychomykóza) je poměrně běžná a normální věc, která se při včasném záchytu dá i docela dobře léčit.
Houba jako pozornost z výletu
Při plánování treku se asi nebudete příliš zabývat prevencí plísňové infekce u nehtů na nohách, a to je možná chyba (bohužel). Řada poutníků si totiž právě tuto potvůrku, nebo alespoň její zárodky, z výletu přiveze s sebou domů. Není se čemu divit, podobné výlety totiž pro nohy celkově představují velkou zatěžkávací zkoušku a pro vznik onychomykózy vytvářejí prostředí přímo ideální. To pochopíme hned, když si povíme něco o tom, jak toto plísňové onemocnění nehtů vzniká.
Plíseň miluje vlhko a teplo
Ačkoliv není dlouhá a častá chůze sama o sobě příčinou vzniku plísně na nehtech, velmi intenzivně k ní přispívá. Plíseň se totiž nejlépe rodí v teple a vlhku a přesně takové prostředí obvykle panuje v uzavřených botách a ponožkách, které nejčastěji obouváme na výšlapy a túry. Během chůze se navíc více potíme, chodidla nevyjímaje – mezi prsty, v ponožkách, uzavřených botách. A aby toho nebylo málo, nehty jsou během treku opakovaně vystavovány nárazům do často nevhodně velké a/nebo tvarované přední části boty, k nimž během chůze přirozeně dochází. To vede ke vzniku malých ranek, zvaných mikrotraumata. A právě díky nim se nehty stávají náchylnější k napadení infekcí, které posléze podlehnou. Zlatým pravidlem delších treků je proto pořizovat boty vhodně tvarované a o jednu velikost větší, než obvykle nosíte.
Ale ještě pořád nejsme u konce výčtu rizikových faktorů. Plísně jsou totiž nakažlivé a rády a lehce se přenášejí. A kde k přenosu asi tak může docházet? Samozřejmě, ve veřejných prostorách, jako jsou šatny, sprchy nebo bazény, kam si je přineseme v botách, ze kterých se vyzujeme, a konečně si provětráme bosé nožky… a plíseň všude rozneseme (samozřejmě, že ne záměrně).
Čisto, sucho, vzduch. A opakovat prosím
Vzniku plísně se nicméně dá docela dobře předcházet. V běžných podmínkách. Podmínky na trecích ovšem nejsou běžné a prevenci vzniku plísní příliš nenahrávají. Důležité je nosit prodyšnou obuv a vyhnout se nošení stále stejných bot – ty nošené se doporučuje nechat vyvětrat a odpočinout. Jenže kolik párů bot si s sebou berete na měsíční nebo delší šlapání? Nejspíš jedny uzavřené a druhé sandály. Významně může pomoci výběr ponožek z bavlny, (merino)vlny – přírodních materiálů. Měnit by se měly alespoň jednou za den, a je-li to možné, přeperte je po použití v horké vodě.
Po mytí je nohy třeba řádně vysušit, zaměřit se na mezery mezi prsty – to by se i na pouti na rozdíl od praní ponožek v horké vodě pohlídat dalo, bod pro nás. A na cestu se dá přibalit i dezinfekční sprej na boty. „Vhodný je také zásyp do meziprstí nohou, který absorbuje pot,“ radí MUDr. Marie Finsterlová, dermatoložka z Čáslavi. Případně, pokud nemůžete měnit boty, můžete si s sebou vzít alespoň náhradní vložky do bot. Jak je vidět, něco se přeci jen dělat dá. Zásadní je držet nohy co nejvíce v čistu, v suchu a na vzduchu. A toto se snažit praktikovat kdykoliv je to jen možné.
Dermatolog pomůže, stydět se nemusíte
Samotná léčba se odvíjí od závažnosti a původce infekce. Ideální je zajít rovnou za dermatologem, který provede šetření a rozbor a rozklíčuje obojí. Doporučit potom může vícero způsobů, jak situaci řešit. Základní a zásadní je v každém případě dodržování výše zmiňované správné hygieny a péče o nohy, což může zahrnovat i používání speciálních přípravků čistících pokožku náchylnou k plísním a omezujících jejich množení. V rámci lokální léčby se u mírnějších případů předepisuje aplikace různých laků nebo roztoků s protiplísňovými (antifungálními) účinky, v těžších případech může lékař předepsat i perorální antifungální léky.
„Po takových dlouhých cestách jsou často pohmožděny i nehtové valy a nehty, zejména na palcích. Ty pak mají tendenci zarůstat. Zde by měla nastoupit odborná podologická péče, v jejímž rámci může specialista provést tamponády nehtů, tejpování nehtových valů, doporučit nehtová rovnátka, abraze nehtů a podobně,“ dodává dermatoložka s tím, že podologie je u nás nedílnou součástí léčby mykotických nehtů.
Reklama