Psychologie
Apolena Mortensen Tůmová
Máma se na mě dívá zastřeným pohledem. „Já tady žádné pečovatelky nechci.“ Jsem zoufalá, péči o ni sama nezvládám, byť má demenci, je stále svéprávná. „Mami, opravdu je zapotřebí někdo, kdo ti nakoupí, převleče postel, dohlédne na léky,“ sama vím, že to jsou marné argumenty. „Nikoho cizího sem do by…
Kristýna Nedobitá
Znám to i od svého syna. Byla jsem překvapená, když mi jeho oblíbená učitelka v první třídě řekla, že ví, že ji má rád, ale nikdy, skutečně nikdy jí nedá ruku, ani když mají přecházet přes ulici. Řekl jí dokonce, že ne, že ruku dává jen mamince. Je ono vynucování pusy nebo doteku odměnou za zásluhy,…
Elena Severka
Je půl druhé v noci. Telefon leží displejem dolů a čaj v hrnku dávno vystydl. Tentokrát opravdu jen na začátek. Jen zjistit, co bude dál. Během několika minut však sedíte ještě o kousek blíž k obrazovce. Někdo v dialogu zamlčel podstatnou věc, jiný prozradil příliš mnoho a v místnosti zůstává viset …
Martina Malá
Porod je pro ženský organismus zátěž, i když proběhne bez komplikací. Během šestinedělí se tělo vyrovnává s hormonálními změnami, kojením a únavou, děloha se postupně vrací k původní velikosti a hojí se případná porodní poranění nebo jizva po císařském řezu. Přidat se mohou také změny nálad, větší p…
Martina Malá
Prázdniny končí a blíží se září. Vracíme se do běžného života, k povinnostem i k lidem, které jsme přes léto téměř nepotřebovali. Možná právě konec léta nejlépe ukazuje, které vztahy stojí na skutečné blízkosti a které drží pohromadě hlavně náš každodenní režim.
Elena Severka
Hlavou nám občas proběhne něco krutého, absurdního nebo úplně cizího tomu, jací ve skutečnosti jsme. První záblesk trvá vteřinu, mnohem déle ale může zůstat otázka: Co o mně vypovídá, že mě vůbec něco takového napadlo?
Tereza Hermochová
Mnozí z nás nosí svou osobnost jako trvalou nálepku. Říkáme, že jsme plaší, impulzivní, úzkostliví nebo beznadějně nepořádní, a předpokládáme, že tyto rysy jsou prostě součástí toho, kým jsme.
Elena Severka
Celý den se snažíte vyjít všem vstříc a být v klidu. Pak stačí maličkost a vybouchnete, za což se vzápětí stydíte. Vztek bývá u žen často vnímán jako osobní selhání a označován za hysterii. Skutečným problémem však není samotná emoce, ale fakt, že vlastní nesouhlas začneme brát vážně až ve chvíli, kdy přeroste únosnou mez.
Elena Severka
Když se nám život začne rozpadat pod rukama, hledáme radu, terapii nebo někoho, komu se můžeme svěřit. Výzkum expresivního psaní ale ukazuje, že některým lidem může pomoci i mnohem prostší věc: několik dní po sobě dát nejtěžším zkušenostem slova, souvislosti a příběh.
