Představte si obyčejnou situaci. Kolegyně se svěří kamarádce, že jí v práci jeden muž opakovaně komentuje tělo. Je jí to nepříjemné, neví, jak reagovat, a začíná se mu vyhýbat. Kamarádka pokrčí rameny. „Prosím tě, vždyť to byl jen kompliment. Buď ráda, že si tě ještě někdo všimne.“
Tím je rozhovor prakticky u konce. Místo aby se bavily o mužově chování, začíná se řešit, zda žena není přecitlivělá. Původní nepříjemná zkušenost nezmizela, ale přibyl k ní nový problém. Člověk, kterému důvěřovala, její pocity právě zpochybnil.
A právě tahle druhá část příběhu stojí za pozornost.
Nejde jen o to, co se stalo. Ale také o to, komu to řeknete
Podle reprezentativního výzkumu organizace proFem a agentury MindBridge z roku 2021 zažilo 54 procent dotazovaných žen některou ze sledovaných forem sexuálního násilí nebo obtěžování. Samotné verbální sexuální obtěžování uvedlo 33 procent žen.
Souhrnný údaj zahrnuje různě závažné zkušenosti. Nevyžádaná poznámka není totéž jako fyzické napadení. Ukazují však, že problém nepříjemného sexualizovaného chování rozhodně není okrajový.
Když někdo řekne, že se cítil ponížený, odpověď „on to tak nemyslel“ vlastně obhajuje úmysl druhého člověka, místo aby se zajímala o zkušenost toho, kdo mluví.
Ještě zajímavější otázka zní, co se stane potom. V dalším výzkumu proFem z roku 2022 uvedlo 35 procent žen se zkušeností se znásilněním, sexuálním násilím nebo nátlakem, že svou situaci s nikým neřešily. Ani s přáteli či rodinou.
Důvody jsou různé. Stud, obavy, pocit vlastní viny. A někdy také očekávání, že člověku stejně nikdo neuvěří nebo jeho zkušenost zlehčí.
Druhé zranění může přijít od těch nejbližších
Psychologové už dlouho zkoumají, jak na lidi po zkušenosti s násilím působí reakce okolí. Metaanalýza publikovaná v časopise Clinical Psychology Review v roce 2019 shrnula výsledky 51 studií. Negativní reakce, například obviňování, zlehčování, snaha odvést pozornost nebo rozhodovat za člověka, souvisely s horším psychickým stavem.
To samo o sobě nedokazuje příčinnou souvislost. Výzkumy se navíc týkají především závažnějšího násilí, nikoli každé nevhodné poznámky. Přesto dobře ukazují, proč může být reakce blízkých tak důležitá.
Zvlášť nepříjemné bývá zpochybnění od někoho, od koho očekáváme podporu. Cizí člověk nám může ublížit svým chováním. Partner, přítelkyně nebo rodič nám pak může dát najevo, že náš vlastní úsudek není důvěryhodný.
„To nemyslel špatně“ není odpověď na „Bylo mi to nepříjemné“
Mnoho podobných reakcí vůbec nemusí vycházet ze zlého úmyslu. Někdo chce situaci odlehčit, jiný se vyhýbá konfliktům, další nedokáže přijmout, že se nevhodně zachoval člověk, kterého zná.
Když vám člověk řekne, že mu někdo překročil hranice, nepotřebuje nejdřív slyšet obhajobu toho druhého.
Problém je, že dobrý úmysl automaticky neznamená dobrou pomoc. Když někdo řekne, že se cítil ponížený, odpověď „on to tak nemyslel“ vlastně obhajuje úmysl druhého člověka, místo aby se zajímala o zkušenost toho, kdo mluví.
Neznamená to, že každé neobratné oslovení představuje sexuální obtěžování. Flirt může být příjemný a vítaný. Důležité ale je, zda druhý člověk o takovou pozornost stojí, zda může bezpečně odmítnout a zda je jeho odmítnutí respektováno. Zvlášť podstatné to bývá ve vztazích s nerovným postavením, například mezi nadřízeným a podřízenou.
Co říct, když se vám někdo svěří?
Studie publikovaná v Journal of Medical Internet Research v roce 2025 se prostřednictvím rozhovorů s 51 lidmi se zkušeností se sexuálním násilím ptala, jakou reakci při svěření skutečně potřebovali.
Odpovědi ukázaly, že lidé oceňovali přijetí své zkušenosti, klidnou podporu a možnost rozhodovat o dalších krocích. Méně jim pomáhaly nevyžádané rady, přehnané emocionální reakce nebo soucit, který z nich dělal bezmocné oběti.
Česká organizace proFem doporučuje podobný přístup. Naslouchat, nezpochybňovat, neobviňovat a netlačit člověka do okamžitého řešení.
Někdy tedy úplně stačí několik obyčejných vět: „To muselo být nepříjemné.“ „Chceš mi o tom říct víc?“ „Co ode mě teď potřebuješ?“
Není nutné okamžitě radit, organizovat konfrontaci nebo trvat na oznámení policii. Pokud člověku hrozí bezprostřední nebezpečí, je samozřejmě namístě nejprve řešit jeho bezpečí.
A pokud potřebuje odbornou podporu, může se obrátit například právě na proFem, které poskytuje pomoc lidem se zkušeností se sexuálním a domácím násilím.
Na konci nejde o zákaz komplimentů ani o povinnost vidět v každé nepovedené větě zlý úmysl. Jde o něco mnohem prostšího. Když vám člověk řekne, že mu někdo překročil hranice, nepotřebuje nejdřív slyšet obhajobu toho druhého.
Potřebuje zjistit, jestli ho vůbec posloucháte.
