Je 23. prosince. Den, kdy máte podle Instagramu leštit poslední ozdoby a usmívat se nad kakaem. Realita? Je to den, kdy se v českých kuchyních snad nejčastěji šeptá slovo „rozvod“. Partner dýchá moc nahlas, partnerka dává protichůdné pokyny a atmosféra by se dala krájet. Ne, nezbláznili jste se. Vaše mozky jsou jen pod chemickým útokem.

Proč vidíte v tom druhém nepřítele

Scéna je klasická: On se potí u stojánku na stromeček, který je zjevně vyroben z mimozemské slitiny, a ona se ve dveřích nevinně zeptá: „A nezapomněl jsi vyzvednout tu objednávku?“ V tu chvíli vzduchem neletí láska. Lítají jiskry a možná i šroubovák.

Nejste zlí, jste jen „zaplavení“. Tento termín (flooding) zavedl legendární psycholog John Gottman, který ve svých studiích prokazuje, že jakmile tep během konfliktu vyletí nad 100 úderů za minutu, tělo vyhlásí poplach. Racionální myšlení se vypíná, krev se nahrne do svalů a vy mentálně degradujete na úroveň lovce mamutů.

Když se partner zeptá „co má dělat“, ona neslyší nabídku pomoci, ale další úkol: musí práci vymyslet a přidělit. On se naopak cítí jako nesvéprávný stážista, který dostane vynadáno, že brambory oškrabal moc tlustě.

Příroda je v tomto mírně nefér k mužům. Gottmanova data ukazují, že muži se „zaplaví“ rychleji a trvá jim déle, než vychladnou. Váš mozek v tu chvíli nevidí manželku, ale tygra, před kterým je třeba utéct do garáže. Ženy si toto mužské mlčení a ústup mylně vykládají jako ignoraci, přitom jde o biologický „systémový error“. Chtít po sobě v tomto stavu klidnou a konstruktivní debatu je jako snažit se zdobit perníčky sbíječkou. Samozřejmě nejde o dogma, ale o trend, který se v datech opakuje.

Minové pole: „Tak mi řekni, co mám dělat“

Tohle je bod, kde to skřípe nejvíc. Muž stojí v kuchyni, ochotný pomoci, a pronese: „Rád pomůžu, jen mi řekni, co mám dělat.“ Z jeho pohledu je to hrdinské gesto. Nechápe, proč na něj partnerka v tu chvíli vyjede.

Odpověď se skrývá ve studii, kterou v roce 2019 publikoval tým Lucie Ciciolly. Ta jasně definovala, že ženy jsou vyčerpané z tzv. Mental Load – neviditelné manažerské práce. Žena v hlavě drží mapu celých Vánoc: lepek tety Jany, docházející papír i časování trouby.

Když se partner zeptá „co má dělat“, ona neslyší nabídku pomoci, ale další úkol: musí práci vymyslet a přidělit. On se naopak cítí jako nesvéprávný stážista, který dostane vynadáno, že brambory oškrabal moc tlustě. Výsledek? Oba se cítí nedocenění a oba mají – podle vědců – pravdu.

Mozková smrt u regálu s hořčicí

Stojíte v hypermarketu. Oba. Zíráte na regál s hořčicí a nemůžete se dohodnout, jestli vzít plnotučnou, nebo kremžskou. Hádka, která následuje, není o hořčici. Je o glukóze.

Externí stres drasticky snižuje schopnost ovládat se doma. Jste jen nejbližší dostupný hromosvod.

Sociální psycholog Roy Baumeister tento stav nazývá rozhodovací únava. Jeho experimenty prokázaly, že lidská vůle a schopnost rozhodovat se čerpají energii ze stejné nádrže jako svaly. Každé rozhodnutí, které jste od začátku prosince udělali – jaký dárek, kdy k tchýni, jaké ubrousky – vám ubralo palivo.

Dnes, 23. prosince, jedete na výpary. Když se pak jeden zeptá: „A co zítra k obědu?“ pro vyčerpaný prefrontální kortex druhého je to, jako by měl vyřešit kvadratickou rovnici. Reakce „Dej mi pokoj!“ je vlastně jen voláním mozku o pomoc.

Hromosvod: Neřveš na mě, řveš na tu frontu

Když na vás partner vyštěkne kvůli špatně pověšené ozdobě, nebo když ona začne hystericky brečet kvůli připálenému cukroví, neberte si to osobně. Odborně se tomuto přenosu nervozity říká přelévání stresu a podle studií je v prosinci téměř nevyhnutelný.

Ten vztek totiž nepatří vám. On neřve na vás, ale na toho řidiče, co mu před hodinou vzal parkovací místo. Ona nebrečí kvůli rohlíčku, ale kvůli uzávěrkám v práci. Externí stres drasticky snižuje schopnost ovládat se doma. Jste jen nejbližší dostupný hromosvod. Je to nefér? Ano. Je to lidské? Bohužel taky.

Záchranný plán: Tichá domácnost na 20 minut

Zapomeňte na rady z romantických filmů o okamžitém usmiřování. Tady pomůže jen tvrdý time-out. Gottmanův institut změřil, že tělu trvá minimálně 20 minut, než odbourá adrenalin a vyčistí krev od stresových hormonů. Dříve to fyziologicky nejde.

Pokud cítíte, že to bouchne, udělejte gesto míru a oznamte, že potřebujete pauzu. Fyzicky odejděte. Hlavně nebuďte v jedné místnosti. Držte bobříka mlčení a nedělejte nic užitečného. Zírejte do zdi nebo hrajte hry na mobilu. Vylezte nejdříve za dvacet minut. Váš mozek už nebude v režimu „boj o život“ a možná se celé situaci i zasmějete.

Nedokonalost je nový luxus

Pánové, nesnažte se to vyřešit. Dámy, nesnažte se to stihnout. To nejlepší, co dnes můžete udělat, je snížit laťku. Nemáte umytá okna? Výborně, zatáhněte závěsy, bude to intimnější. Nestihli jste sedmý druh cukroví? Kupte sušenky, dejte je do hezké misky a tvařte se tajemně.

Děti si nebudou pamatovat vyleštěnou podlahu. Budou si pamatovat, jestli se táta s mámou smáli, nebo jestli po sobě házeli ovladačem. Držte se. Zítra už to (možná) bude lepší. A kdyby ne – vaječný koňak je tekutý, takže se dnes počítá do pitného režimu.