Rádi diskutují o třaskavých tématech a často působí dojmem, že všechno zažili na vlastní kůži. Do vyprávění obvykle vetknou dramatický prvek, související s jejich osobou, který měl pro vývoj příběhu zásadní význam. Když se ale podíváte trochu hlouběji pod povrch takových situací, uvidíte někoho, kdo se cítí osamělý a zoufale touží mít svůj vlastní život pod kontrolou.

Prožívání emocí a pozornosti

Jednou z hlavních příčin závislosti na dramatu je emoční potřeba – někteří lidé mají přirozeně vyšší touhu po emocionálním vzrušení. Drama jim poskytuje platformu, na které mohou emoce procítit naplno – je to pro ně způsob, jak se cítit skutečně naživu, jak se zbavit ochromující otupělosti, „únavy životem.“ Vztek, smutek, vzrušení – všechny tyto emoce jsou v dramatických momentech na dosah ruky. Závislost na emocích však může být značně vyčerpávající nejen pro ně samotné, ale i pro lidi v jejich okolí.

Drama jim dává iluzi, že mají moc nad situací a že jsou schopni řešit obtížnosti. Cítí se silní a schopní, když dokážou vyvolávat konflikty a řešit je.

Dalším důležitým faktorem je potřeba pozornosti a osobní validace. Konflikt je totiž magnetem, který přitahuje pozornost druhých lidí, a tím se z něj stává prostředek, jak se alespoň na chvíli cítit žádoucím a důležitým. Ale proč se tak chovají? Pravděpodobně to má původ v nedostatečné osobní validaci v dětství a z toho pramenící nízké sebeúctě.

Nízká sebeúcta i vlivy z okolí

Pro některé jedince s nízkou sebeúctou může být závislost na dramatu prostředkem k získání pocitu kontroly. Drama jim dává iluzi, že mají moc nad situací a že jsou schopni řešit obtížnosti. Cítí se silní a schopní, když dokážou vyvolávat konflikty a řešit je.

Tato touha po kontrole může být v horších případech důsledkem traumatických zážitků z dětství. Pro některé jedince se stává drama způsobem, jak se chránit před nepříjemnými situacemi a pocitem bezmoci. Pokud vyrůstali v rodině, kde bylo drama běžné, mohli takový model chování přirozeně převzít.

Negativní důsledky

Závislost na dramatu však může mít  pro život závislého jedince i jeho okolí řadu negativních důsledků:

  • Ztráta vztahů: Neustálé vyvolávání konfliktů a dramatických situací může vést k rozpadu vztahů. Lidé se brzy unaví z nekonečných hádek a dramat. To může znamenat ztrátu přátel, partnerů i rodinných příslušníků.

Práce na emoční inteligenci vám může pomoci lépe rozumět svým emocím a reagovat na ně zdravějším způsobem.

  • Psychický stres: Závislost na dramatu může vést k chronickému psychickému stresu. Neustálý pocit napětí a konfliktů může mít negativní dopad na fyzické i duševní zdraví. Stres může způsobit úzkost, deprese a další zdravotní problémy.
  • Omezený rozvoj: Lidé závislí na dramatu mohou mít omezené možnosti rozvoje a osobního růstu. Drama je zpravidla reaktivním způsobem řešení problémů, což brání tvorbě a dosahování dlouhodobých cílů.

Jak s tím bojovat

Přestože závislost na dramatu může být na zvládnutí náročná, existují způsoby, jak jí čelit a postupně překonat.

Prvním krokem je hluboké sebepoznání a sebeuvědomění. Snažte se pochopit, proč se neustále dostáváte do dramatických situací. Zkuste identifikovat vlastní motivace, emoce a potřeby, které jsou s vaší touhou po dramatu spojeny.

Učení se zdravým způsobům komunikace je také klíčové. Namísto toho, abyste reagovali dramatickými výbuchy, zkuste se naučit vyjadřovat své pocity a potřeby slovy. Práce na emoční inteligenci vám může pomoci lépe rozumět svým emocím a reagovat na ně zdravějším způsobem.

Místo abyste se uchylovali k dramatu, zkuste najít alternativní způsoby, jak vyjádřit své emoce a potřeby. Sport, umění, meditace nebo terapie mohou být užitečnými prostředky. Hledání způsobů, jak najít radost a uspokojení mimo drama, může být klíčem k dlouhodobé změně.

Pomůže i terapie

Pokud máte pocit, že vaše závislost na dramatu je velmi silná a těžko ovladatelná, může být užitečné vyhledat profesionální pomoc. Psychoterapie může pomoci identifikovat hlubší kořeny vaší závislosti a poskytnout strategie pro změnu tohoto destruktivního chování.

Související…

Když chybí sebevědomí. Respekt k sobě se dá naučit, říká psycholožka
Jana Velíšková

foto: Shutterstock, zdroj: Goop