Koronavirus se z Číny bleskovou rychlostí rozšířil do celého světa. Zatímco globální počet úmrtí roste, týmy odborníků využívají technologické inovace, které mají městům pomoci detekovat, řešit a kontrolovat virová ohniska přesně a efektivně. To by mělo vést k rychlejším reakcím na šíření nákazy. Nejedná se přitom o práci, jíž by se tyto týmy běžně nezabývaly. Ve světle současných událostí ovšem tato činnost nabývá nového významu. Jak technologie pomáhají Číně a Americe?

V Číně, epicentru nákazy koronavirem, se objevují inovativní prostředky, které by měly posloužit jako nástroje ke zmírnění šíření viru. V mnoha případech spolupracují vlády se soukromými společnostmi, které zdarma nabízejí služby, jež by mohly šíření viru zastavit.

V Číně se využívají taky čtečky poznávacích značek nebo data mobilních zařízení.

Jedním z nástrojů užívaných ke kontrole dodržování karantény jsou drony, které jsou vybavené nejen fotoaparáty, ale také reproduktory, skrze něž mohou zastupitelé vlády komunikovat s lidmi přímo v ulicích a sledovat, zda dodržují vládou nařízená karanténní opatření. Ke sledování lidí, kteří by měli být v karanténě, čínské úřady rovněž používají kamery a technologii rozpoznávání obličeje. A v celém "dohledovém balíčku" nejde jen o kamery. V Číně se využívají taky čtečky poznávacích značek nebo data mobilních zařízení shromažďovaná telekomunikačními společnostmi.

Čínská inspirace v USA

Takové "špionážní" techniky jsou v USA z důvodu zákonných a regulačních omezení a také ochrany soukromí poměrně omezené. Americká města, která zvažují zákaz technologie rozpoznávání obličeje, jako je třeba Oakland, Portland, San Francisco a Somerville, se ale mohou inspirovat jinými čínskými méně invazivními opatřeními.


V dopravních uzlech například Peking a Šen-čen používají bezkontaktní technologii umělé inteligence (Al), a to ke kontrole teploty cestujících a identifikaci těch, kteří by mohli být infikováni. V USA zavedlo Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) podobná opatření na třech hlavních letištích, San Francisco International, John F. Kennedy International a Los Angeles International. Týkala se cestujících přilétajících z čínského Wu-chanu.

Roboti i aplikace

V Šanghaji jdou ještě dál. Tam ohrožené kontaktují roboti s technologií rozpoznávání hlasu. Právě na základě hlasu potenciálního pacienta pak určují jeho zdravotní stav a doporučují vhodné léčebné postupy. Soukromé společnosti a čínská vláda také zveřejnily aplikace, které občanům umožňují zkontrolovat, zda nepřišli do těsného kontaktu s osobou potencionálně nakaženou koronavirem. Aplikace tak slouží jako zdroje přenosu informací a poskytují nejen doporučení dalšího postupu, ale shromažďují také data, která pomáhají vládě, aby si udržovala přehled o šíření viru.

Máňa povídala, že Helena od vedle z domu už to má.

Přestože v Americe žádnou takovou aplikaci nemají, využívají aplikace jiného typu, jako je například Chřipka blízko vás, která používá informace získané... no, v podstatě z pavlačových drbů o šíření infekčních chorob. V případě potřeby lze tedy technologii využít k monitorování situace související s koronavirem (Máňa povídala, že Helena od vedle z domu už to má.).

Hlavně analytika a data

Ale pryč se sarkasmem, který se do epidemie moc nehodí (anebo jen občas). S umělou inteligencí se možnosti analytiky každopádně posunuly hodně kupředu. Předchozí analytické nástroje poskytovaly statické pohledy, které musely být neustále aktualizovány. Umělá inteligence umožňuje vidět změny v reálném čase a navíc i předpovídat budoucí ohniska nákazy. Umožňuje tak městům posoudit riziko nákazy populace, sledovat šíření epidemie a rozhodovat o alokaci zdrojů.

Město identifikovalo a sledovalo ohnisko hepatitidy typu A u jedinců bez domova a vytvořilo mobilní očkovací týmy.

Takové mapování se podle Smart City Dive ukázalo jako užitečné například v boji s Ebolou. Vědci tehdy díky němu zjistili, že virus pochází z ovocných netopýrů. A nalezení zdroje logicky vždy urychlí vývoj potřebné vakcíny. Díky mapování se podařilo zažehnat epidemii žloutenky typu A, která hrozila v roce 2017 v americkém San Diegu. Město identifikovalo a sledovalo ohnisko hepatitidy typu A u jedinců bez domova a vytvořilo mobilní očkovací týmy. Současně zmapovalo veřejné toalety a zavedlo vylepšený režim čištění. San Diego pak také dezinfikovalo ulice a v oblastech se zvýšeným rizikem instalovalo mobilní stanice sloužící k umytí rukou. New York zase v minulosti použil bezplatný statistický software SaTScan, díky němuž se podařilo odhalit a zastavit takzvanou legionářskou nemoc, kterou přenášeli vojáci ze zahraničních misí.

Klíčem je rychlá komunikace

Pokud spolu IT specialisté, datové firmy a municipality ve městě nekomunikují, je vše výše zmíněné vlastně k ničemu. Města musí hlavně zajistit, aby všechny entity pracovaly se stejnými datovými soubory. Bez jednotného sdílení informací mohou být odpovědi nejasné, znehodnocené, útržkovité. To může v konečném důsledku zpomalit, nebo dokonce omezit účinnost reakce. Dalším klíčovým prvkem je rychlé šíření přesných informací a jejich sdílení s veřejností, stejně jako je tomu u všech krizí. V této věci mohou města například integrovat systémy zasílání zpráv ve formě textových upozornění, upozornění na mobilní aplikace a systémů tísňového varování v televizích a rádiích.

Některá americká města již spolupracují s komunikačními společnostmi na systémech, které umožňují interakce mezi místní vládou a občany. Něco podobného už funguje v Šanghaji. Vláda posílá skrze státní telekomunikační společnosti hromadnou textovou zprávu občanům, kteří pak v jednoduché šabloně odpovědí, že jsou v pořádku, nebo že třeba potřebují pomoc. Občané se také mohou rozhodnout sdílet prostřednictvím zařízení svou polohu. Asi tušíme, že i tahle "milosrdná aplikace" se dá lehce zneužít. Vždycky jde hlavně o to, jak občané veřejným institucím důvěřují. A to se ukáže hlavně v krizi. A bez technologií se to ukáže jen těžko.

Související…

Bulovka je na pacienty s koronavirem připravena
PrahaTV

foto: Shutterstock, zdroj: SmartCitiesDive