Hned mi začíná tykat, pak se nenuceně ptá, jestli nechci ochutnat jeho zelený čaj, a zároveň vypráví, že škola pro něj byla odjakživa utrpením. Tu střední si tedy dodělává dálkově. Devatenáctiletý Adam Štrunc je zkrátka už od začátku neuvěřitelně bezprostřední a prozradí na sebe kde co. V současnosti prý kromě toho, že plánuje rozjet byznys s vajglovníky ve velkém, dopisuje už svou druhou knihu zaměřenou na podnikání mladých.

Když si povídáme v nejmenované superpředražené kavárně blízko I. P. Pavlova (což bohužel zjišťujeme až pozdě), srší z něj mladistvý elán a zapálení pro věc. Přestože by někdo mohl namítnout, že na sbírání nedopalků není nic úchvatného, Adam se pro myšlenku terčů, které mají „donutit“ kuřáky k tomu, aby nedopalky neodhazovali přímo na chodník, očividně nadchl. „Nejvíc se mi na tom líbí ta myšlenka win-win, že kuřákům nic nezakazujeme, neomezujeme je. My jim nabízíme zábavu a očekáváme, že to přijmou,“ říká mi mladý podnikatel, když se dostáváme k hlavnímu tématu našeho hovoru.

Adame, jak vlastně nápad na takzvaný Stubchaser, tedy vajglovník vznikl?

Když mi bylo 13, začal jsem hodně kouřit, pít a brát lehké drogy. A vždycky, když jsme byli opilí a kouřili, všechny nedopalky jsme házeli na jedno místo, třeba do koše a soutěžili mezi sebou, kdo se víckrát trefí. Byla to taková sranda, ale teď už jsem s tím vším přestal.

Podle odhadů se ročně na světě vyhodí 4 500 miliard nedopalků. S vajglovníkem je to zábavné a zároveň užitečné


A asi o tři roky později jsme s kamarády dostali příležitost zúčastnit se projektu Social Innovation Relay, což je soutěž pro podnikatelské nápady s přesahem. A napadlo nás, že se zaměříme právě na nedopalky. V té soutěži jsme se nakonec umístili na druhé příčce. Když jsem pak ale kamarádům řekl, že do té realizace chci jít na sto procent a klidně riskovat svůj čas, peníze i peníze rodičů, tak se rozhodli, že do toho se mnou radši nejdou. Začal jsem tedy sám a postupně se nakonec přidávali i další lidi. Teď je nás šest; já, Ray, Zdeněk, Alex, Silva, Lukáš... a chystají se k nám i další.

Proč je podle tebe tak důležité vajgly sbírat? Tedy kromě toho, že na chodnících nepůsobí moc esteticky...

Podle odhadů se ročně na světě vyhodí 4 500 miliard nedopalků, z nichž převážná většina obsahuje plasty, které zamořují životní prostředí, vodu. Podle americké vědkyně Elizabeth Smithové se tak ročně jen v cigaretách vytvoří přes jeden milion tun plastového odpadu. Městské části navíc dají ročně statisíce, aby vajgly vyklidily z kanálů. V jiných zemích to nejde jen do kanálů, ale pak třeba i do moře. Záleží, jak mají udělanou kanalizaci. Takže negativní dopad je opravdu velký.

Kde všude po Praze teď vajglovníky jsou a kde je ještě plánujete nainstalovat?

Bylo docela vtipné, že na začátku jsme měli v Praze jen dva terče. Jedna firma nám ale zároveň poskytla asi osm billboardů, tak za námi samozřejmě chodili lidé a říkali, že nás vidí úplně všude, a ptali se, kolik už těch terčů máme. A já říkám, že billoardů máme osm a terče dva. Tak to byl trochu fuck-up. Každopádně takto to je u většiny startupů, uvnitř to je vždycky punk.

Z deseti tisíc nedopalků se dá vyrobit popelník, z dvou set tisíc plastová lavička. Nebo je možné je přidávat do stavebního materiálu.

A pořád jsme vlastně na začátku, reálně jsme začali prodávat asi před půl rokem. Terčů máme tedy v současnosti pět, jsou například před obchodním centrem Luka Living nebo před Jeremi sport na Lužinách. Je velký zájem i o další. Třeba město už má předkoupené tři, také hotel Marriott a další. Bohužel nám teď všechno stojí na výrobě, firmy buď nemají kapacitu, nebo nechtějí vyrábět méně kusů, proto to jde pomaleji.

Takže s městem spolupracujete?

Zatím spolupracujeme jen s městskou částí Praha 13, ve které bydlím. Jejich tajemník pan Martin Šmíd nás hodně podpořil. Také jsem zkoušel oslovit přímo magistrát, ale to zatím moc nefunguje, tak nechci zbytečně tlačit. Kromě toho v současnosti jednáme s naší konkurencí Bezvajglu.cz.

Terčů máme po Praze zatím pět a budou přibývat, říká Adam Štrunc


Na fotkách je vidět, že původní barva vajglovníků byla červená, teď jste ji změnili na černou. Proč a jak vlastně probíhal návrh designu? 

Celkově máme za sebou sedm prototypů. Původní barva byla modročervená, ale terč vypadal jako logo Google Chromu, tak jsme nechali červenou a přidali bílou pro větší výraznost. Na to nám lidé reagovali, že je to moc „pěst na oko“ a nehodí se to do mnoha exteriérů. Když jsme design konzultovali se dvěma světovými designéry, řekli nám, že to musí být v černo-bílé, protože to evokuje nedopalek, je to nenápadné, ale přitom to zaujme. Našim zákazníkům ale nabízíme i vlastní design. Například vysoká škola VŠEM dostane před budovu terč v jejích barvách.

Jak pohazování nedopalků řeší v zahraničí?

Třeba takzvanými hlasovacími popelníky, kdy máš nad popelníkem například otázku: Jakého politika byste volili? Zemana, nebo Babiše? A člověk hodí nedopalek na tu stranu, kterou si vybere. Ty popelníky jsou průhledné, takže je jasně vidět, kolik lidí jak hlasovalo.

Adam Štrunc (2000)

Nadšený podnikavec, který jde s chutí do všeho, v čem vidí smysl a kde může přidávat lidem hodnotu. Založil několik projektů, pořádal studentské akce, založil startup Stubchaser a na dvou dalších startupech teď pracuje. Napsal knihu Podnikání z lavice, kterou na začátku jara vydá Albatros, a už nyní pracuje na další knize. K tomu přednáší na středních školách o podnikavosti s LeapMakers. “Mým posláním je zlepšovat a zjednodušovat lidem život a otevírat jim oči, tak to dělám,” říká.

Tohle je zatím jen v Anglii a u nás ho plánujeme zavést během letošního podzimu. Je to boží nápad. V rozvojových zemích ještě fungují takzvané V-bins nebo TerraCycle, což jsou popelníky, ze kterých se nedopalky vybírají a hned recyklují. I to u nás plánujeme.

Takže v Česku se zatím nasbírané nedopalky hází do běžného odpadu?

Ano, nedávno jsem se zrovna bavil s ředitelkou Institutu cirkulární ekonomiky Soňou Jonášovou a ta mi říkala, že zatím je u nás recyklace nedopalků ekonomicky neudržitelná. V zahraničí, kde to funguje, je nedostatek materiálů, kterými se nedopalky nahrazují. U nás jsou a ta recyklace bude možná tak za pět let, do té doby bychom potřebovali, aby nás lidé finančně podpořili, jinak se nám recyklace opravdu nevyplácí.

Co se z nedopalků vyrábí?

Z deseti tisíc nedopalků se dá vyrobit popelník, z dvou set tisíc plastová lavička. Nebo je možné je přidávat do stavebního materiálu, například při stavbě silnice, protože se tak zvyšuje pružnost.

Plánujete v budoucnu expandovat i do zahraničí?

Určitě. Zrovna nedávno nám psal jeden člověk ze Skandinávie, myslím z Norska, že viděl rozhovor na DVTV, a pokud chceme, dohodí nám kontakty. Ale zájem mají i v jiných zemích, třeba v Anglii. Do zahraničí se tedy chystáme jít hned poté, co dořešíme ty problémy s výrobou v Čechách. Podpoří nás tam program CzechInvest, který pomáhá českým startupům v cizině. 

Související…

Taky kupujete černé plasty? Je to špatně. Šest tipů pro efektivní recyklaci
Milada Kadeřábková

foto: Michaela Cásková, Stubchaser, zdroj: Stubchaser