Tma, ticho, samota a senzorická deprivace. Terapie tmou není procházka růžovou zahradou. Odvaha, práce a disciplína se však mnohonásobně navrátí – z temnoty totiž vyjdete jako svobodnější a zdravější bytost.
Hluboko v nás je zakotven strach ze tmy. Tma je totiž tisíce let považována za symbol zla, ohrožení, nebezpečí, úpadku či nevědomí, a to zcela neoprávněně. „Tma jako duchovní a fyzikální kvalita je stejně důležitá jako světlo,“ upozorňuje PhDr. Andrew Alois Urbiš, filosof, psycholog, zakladatel profesionálního pojetí terapie tmou v České republice a autor knihy Terapie tmou. Intuitivní strach ze tmy vedl lidstvo k jejímu potlačení a k nastolení nadvlády světla, čímž došlo k porušení základní podmínky harmonického života.
Na světlo a tmu totiž lze nahlížet jako na mužskou a ženskou energii, jako na jang a jin. Pro dnešní dobu je typická výrazná nerovnováha těchto dvou protipólů ve prospěch toho mužského. V praxi to znamená, že jsme zaměřeni navenek, na cíl a výkon, jsme aktivní, činní, vysoce individualizovaní a spoléháme se zejména na svůj zrak, z kterého přijímáme až 70 % informací. Naproti tomu je ženská energie všezahrnující a neohraničená, je orientována dovnitř a představuje silné spojení s přírodou i s univerzálním systémem, jehož jsme součástí.
Co od tmy můžete očekávat?
Výrazná absence informací v dnešní době, ve které jsme doslova přehlceni podněty, prospěje každému z nás. Jak dokládá Urbiš, pobyt ve tmě „umožňuje rozvinout veškerý myšlenkový potenciál, kreativitu a takzvané denní snění. Je základním předpokladem regenerace fyzického těla i psychických funkcí a zpomaluje stárnutí. Svým způsobem navozuje podobný stav, jako když jsme spočívali v matčině lůně, v klidu, tichu a bezpečí“. Z tohoto důvodu pobyty ve tmě absolvují nejen lidé, kteří potřebují ulevit své vyčerpané mysli, nebo ti, kteří pracují na svém duchovním růstu, ale i jedinci s nejrůznějšími zdravotními problémy. Ve tmě je totiž produkován hormon melatonin, který působí jako silný antioxidační činitel – pobyt ve tmě se tak stává velmi účinnou prevencí vzniku nejrůznějších civilizačních a onkologických onemocnění, poruch metabolismu i duševních a fyzických chorob spojených se stářím včetně Alzheimerovy choroby.
Jak terapie tmou probíhá?
Pobyty terapie tmou nejčastěji probíhají v lokalitách klidné a tiché přírody, kde jsou za tímto speciálním účelem pronajímány samostatné pokoje nebo chatky. Ty jsou velmi skromně zařízené – nejčastěji mají pouze postel a sociální zařízení, popřípadě i cvičební podložku či jednoduché hudební nástroje. Stejně jako vaše smysly, tělo a psychika si při pobytu ve tmě odpočine i vaše trávení – součástí terapie je totiž také velmi odlehčená vegetariánská, veganská nebo RAW strava. Ta mnohde bývá doručována jen jednou za den, a to v různých hodinách s cílem nezatěžovat vás diktátem času. K dispozici vám jsou po celou dobu zkušení terapeuti, psychologové či doktoři, kteří vám poskytnou nejen úvodní konzultace, ale hlavně vám pomohou nastavit správnou délku pobytu. Bez jejich doporučení a přítomnosti pobyt ve tmě nezkoušejte na vlastní pěst – přeci jenom jde o zcela novou zkušenost, přičemž reakce těla i psychiky jsou velmi individuální.
Tma mi otevřela oči
Spisovatelka Jana ve tmě strávila pět dní a své zážitky popisuje takto: „Asi tak první tři dny pro mě byly opravdovým očistcem – nejdříve mi bylo jen smutno a nudila jsem se, pak jsem pociťovala depresivní stavy, úzkosti a myslela jsem, že už to nevydržím, že se asi zblázním. Asi v polovině se všechno zlomilo – cítila jsem příval energie, euforii, jako kdyby ze mě spadla obrovská tíha. Všechno najednou dávalo smysl – uvědomila jsem si, jak si sama komplikuju život, jak se obklopuju věcmi, potřebami, vztahy, které mě jen zatěžují. Byla jsem klidná a pobyt si užívala. Nově jsem si uvědomovala své tělo, měla zostřené smysly – třeba takové obyčejné sprchování bylo božským zážitkem. Vůbec se mi nechtělo ven, bála jsem se, že jakmile se ocitnu zpátky v tom hektickém a stresovém prostředí, všechen mír a klid zase zmizí. Teď jsem dva měsíce po terapii a stále jsem spokojená jako nikdy předtím. Navíc jsem si výrazně zjednodušila život, přestala se honit za penězi i lidmi a vše ke mně přichází nějak tak samo, přirozeně.“
Čtěte také:
Michal Čagánek: Světlo je absolutní, ne tma
Jaké je to dívat se přímo do černé díry? My to víme!
Strávil jsem pět minut uvnitř nejtiššího pokoje na světě a málem jsem se zbláznil
foto: Shutterstock, zdroj: Andrew Alois Urbiš – Terapie tmou