Na první pohled to vypadá jako jakýkoliv jiný sportovní turnaj. Rodiče upíjí pivo z plastových kelímků, děti se cpou párky v rohlíku a přitom mávají velkými pěnovými transparenty. Tentokrát ale na stadionu Arthur Ashe v New Yorku, který je známý díky tenisovým turnajům US open, nepobíhají hráči s raketami, ale sedí na místech u počítačových obrazovek. A desítky tisíc fanoušků tomu přihlíží.
Na stadionu se totiž odehrál doposud největší turnaj v historii eSportu, tedy v elektronickém sportu. Konkrétně šlo o souboj v počítačové hře Fortnite. Turnaj trhal rekordy v počtu přihlášených, kterých bylo 40 milionů. Pozornost ale vzbudila také rekordní částka, kterou si účastníci finále rozdělili mezi sebou: 30 milionů dolarů. Hlavní cenu, tři miliony, si odnesl šestnáctiletý Američan Kyle Giersdorf. To je mimochodem skoro šestkrát víc, než kolik získá výherce Tour de France. Co dalšího úspěch hry Fortnite znamená pro naši dobu?
Ne každý je vítěz
Fortnite je teprve dva roky stará hra, která si za krátký čas získala ohromnou oblibu. Jde o hru typu Battle Royale, v rámci které jsou hráči vypuštěni na vymezené území, a vyhrává ten, kdo nejdéle přežije. Celosvětově má tato hra 250 milionů registrovaných uživatelů a funguje i jako sociální síť.
Její úspěch ukazuje to, jak se gaming dokázal transformovat z dětského koníčku na vysoce prosperující byznys. Společnost Goldman Sachs odhaduje, že její výnosy v roce 2022 přerostou tři miliardy dolarů. Děti (ale i dospělí) jsou hraním hry schopni strávit i celé dny. A nejenom hraním. Mnoho lidí místo samotného hraní hráče raději sledují prostřednictvím živých vysílání.
Jeden z finalistů turnaje, patnáctiletý školou povinný šampión, přiznal, že hraním tráví až osm hodin denně.
Britská koučka Lorrine Marerová, jež se specializuje na dětské chování a vývoj, loni varovala, že Fortnite je „jako heroin“. Princ Harry dokonce volal po úplném zákazu hry s tím, že je stvořena k tvorbě závislosti. A není úplně mimo, hry jsou skutečně schopny utvořit návyk.
Akademici se ohledně závislostí na počítačových hrách stále nemohou shodnout na jednotném názoru. Problém není ani tak s profesionálními hráči – to, že věnují veškerý svůj volný čas trénování, je pravidlem každého vrcholového sportu. Jeden z finalistů turnaje, patnáctiletý školou povinný šampión, přiznal, že hraním tráví až osm hodin denně. Jak tomu ale i ve sportu bývá, jen velice malé procento uchazečů se dostane až na vrchol. A těm ostatním extrémně dlouhé hodiny strávené před obrazovkou přinesou snad jen zhoršený zrak a suché oči. Hraní této hry navíc není jen ledajaký vrcholový sport, jeho specifikem je, že uspět se zde snaží 40 milionů esportovců. To je trochu víc, než kolik lidí trénuje na olympiádu.
Zákaz není řešení
Také byznys model Fortnitu by neměl zůstat bez kritiky. Hra se sice dá hrát zdarma, ale hráči si mohou koupit herní měnu, za kterou dále mohou pro své avatary pořídit doplňky, jako jsou klobouky či „taneční kreace“. Herní firmy, stejně jako módní značky, své produkty nabízí prostřednictvím influencerů na YouTube. Hraní her také představuje nebezpečí pro velmi malé děti. I když je Fortnite oficiálně až od 12 let, neexistuje systém, který by to verifikoval. Tím také vzniká riziko, že budou děti skrz chat kontaktovány cizími lidmi, nebo že nezodpovědně utratí stovky dolarů za herní doplňky.
Děti hry milují a hrát je budou, i kdyby to měly dělat potají a bez vědomí rodičů.
Řešením ale podle odborníků není úplný zákaz. Děti hry milují a hrát je budou, i kdyby to měly dělat potají a bez vědomí rodičů. Hraní jim dává pocit sounáležitosti a její absence by je mohla vyčlenit z kolektivu. Je ale třeba nastavit časová omezení, hlídat, za co děti utrácí peníze, a ideálně je při hraní pozorovat. Rodiče se mohou naučit i pravidla hry, anebo dokonce zkusit hrát s dětmi.
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: Washington Post