Digitální nomádi už nejsou jen influenceři s batohem na zádech, kteří na Instagram fotí selfie pod palmou. Pandemie v tomto směru otevřela nová dvířka, která využívají i lidé z velkých korporací, jejichž přítomnost v kanceláři není nutná a oni si vystačí s notebookem a připojením k internetu. Airbnb na vzrůstající trend reaguje nabídkou dlouhodobého pronájmu chat a dalších možností mimo centra měst a lidé o takovou formu práce jeví větší zájem.

Globální vzestup počtu lidí, kteří pracují na dálku, je jedním z nejvýraznějších rysů reformace, kterou pracovnímu světu přinesla pandemie covidu-19. Nyní, kdy proočkovanost celosvětově stoupá a pracující lidé se začínají v postpandemické realitě rozkoukávat, „kudy a kam dál“, tak zjišťují, že kočovný životní styl, v němž mohou spojit obživu s cestováním, je pro ně stále atraktivnější.

Něco jiného je pracovat v přeplněném bytě, kde po vás skáčou rozdováděné ratolesti, nebo v plážovém bungalovu za šumění mořských vln či v lesním domku, obklopení harmonizující zelení.

Trend digitálního nomádství každopádně získával na oblibě už před pandemií. Poukazují na to autoři knihy o digitálním nomádství Robert Litchfield, docent ekonomie a obchodu na Washington & Jefferson College v USA, a Rachael Woldoffová, profesorka sociologie na University of West Virginia. Již v roce 2017 ukázaly výsledky průzkumu, jehož se zúčastnilo 15 tisíc Američanů, že zhruba 43 % z nich pracovalo na dálku, což je počet, který se oproti roku 2012 zvýšil o 4 %.

Kočovná budoucnost?

Na vzrůstající trend každopádně reagují i firmy, které se zabývají pronájmy nemovitostí. A to včetně světového giganta Airbnb. Jak se píše na stránkách BBC, tato platforma přesunula své zaměření z krátkodobého pronajímání na dlouhodobé (měsíc i déle), čímž vychází vstříc zaměstnancům i podnikatelům, kteří si na sociální distanc během pandemie zvykli natolik, že se jej nyní nechtějí vzdát, i když hlavní nebezpečí (snad už) pominulo.

Záleží ovšem na tom, co si pod pojmem „sociální distanc“ představíme. Něco jiného je pracovat v přeplněném bytě, kde po vás skáčou rozdováděné ratolesti, nebo v plážovém bungalovu za šumění mořských vln či v lesním domku, obklopení harmonizující zelení. Právě takovému sociálně-pracovnímu distancování přichází pracující z celého světa na chuť.

Nejen baťůžkáři

Kdo je vlastně digitální nomád? Člověk, který se rozhodne přijmout nezávislý životní styl a pracovat na dálku z kteréhokoliv místa na světě, což mu umožní moderní technologie. Dříve byli takoví digitální nomádi známí hlavně jako svérázní baťůžkáři pracující na volné noze, to se během pandemie změnilo a termín „digitální nomád“ prodělal výraznou expanzi – dnes pod tuto definici nespadají pouze influenceři a podnikatelé, ale i standardní zaměstnanci pracující na plný úvazek ve velkých korporacích.

Myslím, že většina lidí chce mít domov, znát své sousedy a zakotvit na jednom určitém místě.

A tento proces odstartovala právě covidová pandemie, kdy se lidé od Švédska po USA hrnuli do bungalovů s wifi, aby pracovali na dálku na místech schválených zaměstnavatelem. Takzvané „karanténní byty“ lákaly pracovníky na míle daleko, což dokazuje i fakt, že platforma Airbnb v prvním čtvrtletí roku 2021 vykázala téměř dvojnásobný meziroční nárůst počtu dlouhodobých pobytů, které trvají minimálně 28 nocí. Výzkumníci společnosti MBO partners zase ve studii ukazují, že ve Spojených státech se v polovině roku 2020 populace digitálních nomádů oproti roku 2019 rozrostla až o 50 %, ze sedmi milionů na celých 11 milionů.

výsledky celosvětových průzkumů potvrzují, že zájem lidí o digitálně nomádský život prudce stoupá, ať už je jejich preferovaným místem domov, bungalov u moře nebo třeba farma v pustině.

Většina má smůlu

Takový luxus ovšem není pro všechny, hodí se pouze pro některé skupiny pracovníků na konkrétních typech pracovních míst. To je důvod, proč sice odborníci do budoucna předpovídají nárůst pracovních míst umožňujících spojit práci s cestováním po světě, na druhé straně jsou ale přesvědčeni o tom, že tento trend nemá šanci, aby se stal většinovým pracovním modelem.

60 až 70 % pracovní síly má nulovou šanci, že k digitálnímu nomádství kdykoli dostane příležitost.

„Myšlenka, že lidé budou tímto způsobem žít dlouhodobě, je velmi nereálná,“ říká na stránkách BBC Erin Kellyová, profesorka pracovních a organizačních studií na Massachusetts Institute of Technology. „Myslím, že většina lidí chce mít domov, znát své sousedy a zakotvit na jednom určitém místě,“ vysvětluje.

U některých profesí navíc dlouhodobá práce na dálku ani není možná. „Většina lidí stříhá vlasy, stará se o pacienty, pohybuje se ve výrobním průmyslu, kde pracuje na stroji, nebo v laboratoři se specializovaným vybavením,“  říká pro BBC Susan Lundová, partnerka společnosti McKinsey & Company, která se zabývá výzkumem práce, ekonomického rozvoje a práce na dálku. Právě na základě výzkumu společnosti McKinsey Lundová dokonce tvrdí, že 60 až 70 % pracovní síly má nulovou šanci, že k digitálnímu nomádství kdykoli dostane příležitost. To je totiž zpravidla výsadou zejména vysokoškolsky vzdělaných nebo kancelářských úředníků (pomineme-li volnomyšlenkářské influencery a podnikatele).

Je však pravděpodobné, že firmy zavedou hybridní pracovní plány, v jejichž rámci budou mít zaměstnanci povinnost jednou za čas do vzdálené kanceláře zavítat, a pokud se budou chtít přestěhovat, nebude to na druhý konec světa, ale do vzdálenosti, z níž budou moci do práce občasně dojíždět. Trend stěhování do menších měst nebo na venkov tedy pokračovat bude.

Související…

Kdo jsou digitální nomádi? Hledači pravé "open-space" kanceláře
Luboš Heger

foto: Shutterstock, zdroj: BBC