„Mým skutečným cílem není své tělo nenávidět, nechci je ale ani uctívat. Myslím, že čím méně o těle budeme mluvit, tím lépe pro nás,“ píše Maeve Higginsová v úvodu svého zamyšlení na stránkách deníku The Guardian. Herečka, komička a spisovatelka je pohoršena tím, kolik lidí je v dnešní společnosti zaměřeno na tělo a kolik prostoru v mezilidské komunikaci vlastně otázka těla zaujímá. Proto se prý rozhodla následovat herce a producenta Jonaha Hilla, který na Instagramu svým sledujícím oznámil, že si nepřeje, aby kdokoliv jakkoliv komentoval jeho tělo, protože to k ničemu dobrému nevede.

Higginsová ale pochybuje o tom, že by Hillovo prohlášení k něčemu vedlo. A to právě z toho důvodu, že v současné konzumní kultuře je otázka těla velmi hluboce zakořeněna. Soustředíme se na krásu, na pozlátko, na to, co a jak vypadá, a především kdo a jak vypadá. Co je skryto pod povrchem, nás nezajímá buď vůbec, nebo jen velmi málo. Výsledkem jsou extrémy – lidé potýkající se s morbidní obezitou na straně jedné a ti, kteří trpí mentální anorexií nebo bulimií na straně druhé. Někde mezi nimi se potácí zbytek populace, kterému váha nekontrolovatelně skáče nahoru a dolů. A těch pár vyvolených, kterým se nějakým zázrakem daří si figuru udržovat, je předmětem slepého zbožňování. Podle Higginsové jde o filosofii obrácenou naruby.

Pokřivená představa o kráse

Higginsová nerada slyší, když ji někdo pochválí, jak jí to sluší. Podle ní se jedná pouze o kód říkající: „Gratuluji, stále více mužů, které neznáte, s vámi bude chtít mít sex kvůli tomu, jak teď vypadáte.“ To ale není jejím cílem. Současná představa o kráse jí totiž připadá zvrácená.

Ti lidé nemohou tušit, co se odehrává v mé hlavě, jak tápu ohledně vztahu ke svému tělu a že jejich komentáře můj vnitřní zmatek jen násobí.

„Být krásná až příliš často znamená být zdatná, bílá a hubená a ta pravidla se mi hnusí. Být krásná znamená věřit snůšce lží,“ vysvětluje na stránkách Guardianu. Přesto podotýká, že rozumí tomu, že někteří lidé se vůči její reakci ohradí, protože mají čisté úmysly a domnívají se, že jí skládají poklonu. „Ti lidé nemohou tušit, co se odehrává v mé hlavě, jak tápu ohledně vztahu ke svému tělu a že jejich komentáře můj vnitřní zmatek jen násobí,“ popisuje.

Strčte si tam radši koláč

Když tedy nemůžeme lidi ze dne na den naučit, že komentovat otevřeně něčí tělo, byť pochvalně, není nejvhodnější, můžeme zapracovat na vlastním přístupu a reakcích. Higginsová našla inspiraci u učitele buddhistické meditace Kevina Townleyho. A jeho doporučení? Praxe vyrovnanosti.

„Neexistuje žádný jiný okamžik než ten, ve kterém danou zkušenost zrovna zažíváme. Vyrovnanost spočívá v tom, že to zvládneme. Přejde to a my se tím dále nemusíme zatěžovat. Vyrovnanost je ochota přijímat měnící se stav toho, co cítíme,“ vysvětluje Higginsová Townleyho radu. A nabízí i svůj vlastní recept, jak se s poznámkami ostatních na své fyzično vyrovnat. „Během svátků budu mít možnost cvičit vyrovnanost hodně často, možná ji budete cvičit i vy. Hodně štěstí nám všem,“ poznamenává autorka. „A až budete otevírat ústa s tím, abyste poznamenali, jak kdo vypadá, strčte si do nich raději místo toho mini koláček. Všichni si pak ty svátky užijeme o něco víc.“

Související…

Proč tloustneme na Vánoce? Ve společnosti jíme až o 48 % víc než o samotě
Kateřina Hájková

foto: Shutterstock, zdroj: The Guardian