Je dobře, že nejmenší děti a maturanti nastoupili do škol? Kdy by se mohly konečně otevřít restaurace a menší obchody? A jak přežít Vánoce, abychom pod stromeček nedostali covid-19? Nejen na tyto dotazy nám odpovídali virolog a ředitel Biologického centra AV ČR, profesor Libor Grubhoffer, epidemiolog, odborník na cestovní medicínu a vedoucí Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví Lékařské fakulty Ostravské univerzity Rastislav Maďar a evoluční virolog z Fakulty tropického zemědělství ČZU v Praze Jiří Černý.

Děti z prvních a druhých tříd nastoupily 18. listopadu do škol? Nebylo to předčasné?


LG:
Nejmladší školáci z prvních a druhých tříd by neměli rozkolísat, či dokonce ohrozit pandemickou situaci v zemi, jsou méně vnímaví na virus než starší žáci druhého stupně základních škol. Přesto i oni v určitém malém procentu představují možnost šíření nákazy, a proto by bylo více než žádoucí pravidelně testovat jejich učitelky a učitele.


RM:
Z epidemiologického pohledu by bylo vhodnější ještě nějakou dobu počkat, až se zlepší sledované ukazatele, které jsou stále i přes klesající trend na dost vysoké úrovni. Takto hrozí opětovné zhoršení a omezování. Ministerstva ale vnímají tlak společnosti na otevření škol, a proto zkoušejí postup po menších krocích, který existující riziko rozfázuje.


JČ:
Výuka na prvním stupni základních škol by měla být podle mě opravdu obnovena co nejdříve. Souhlasím sice s tím, že tento krok s sebou nese jisté riziko, ale jsem si jist, že pozitiva převažují. Pro žáky na základních školách je docházka do školy důležitou součástí jejich života. Není to jen o výuce, ale i o získávání sociálních dovedností, jako je schopnost dodržovat pravidelný životní režim, schopnost vytvářet a udržovat sociální kontakty s lidmi mimo okruh rodiny a tak dále. Negativní vlivy pak bude nutné vyvážit odpovídajícími opatřeními.

Jaká opatření by se ve školách měla dodržovat, aby se situace s šířením koronaviru zase nezhoršila? Ve Francii, kde dlouho odmítali školy zavřít, například navrhovali, aby děti s rodiči doma nestolovaly a nosily roušky i doma...

LG: Testování učitelů a později i žáků starších ročníků rychlými antigenními testy by mělo být samozřejmostí, bohužel reálná situace v naší zemi tomu nenasvědčuje. Považuji to za velkou chybu. Francie nám může v tomto ohledu sloužit jako odstrašující příklad, odvážili se k velmi riskantnímu kroku zcela neomezené výuky, a to se jim vymstilo. Nakonec si veřejnost stejně prosadila úplné uzavření škol.

RM: Jedna věc je vyhlásit, že testování učitelů a dětí by bylo vhodné, úplně jiná věc je však zajistit to logisticky. Odběry musí dělat zdravotník, a to v místnosti, která bude považována za infekční prostor, a vyžaduje proto určité parametry. Pokud by se virová nálož ve společnosti opět kvůli školám zvýšila, do komunity by virus přestupoval po multiplikaci v rodinách.

Podstata je rozptýlit populaci co nejvíce tak, aby byli lidé od sebe co nejdále. A k tomu mohou pomoci i menší obchody.

Hlavním preventivním opatřením je odstup dva metry, to se obvykle i doma dá dodržet. Roušky by stačily na ty okamžiky, kdy je vzdálenost menší. Současně by ale mělo platit, že by rodiče s malými školáky neměli spát v jedné posteli, jinak by roušky stejně neměly smysl.

JČ: Základem je dodržování pravidla 3R v maximální možné míře. I když právě mezi dětmi to asi nebude jednoduché. Další z věcí je pravidelné testování pedagogů. Optimální by bylo testovat i děti samotné, ale opakovaně provádět odběry z nosohltanu by bylo pro děti na prvním stupni základních škol nepřiměřeně stresující. Proto bychom se měli zaměřit i na vývoj testů, které umějí detekovat virus například ve slinách. Dále by bylo žádoucí umožnit starším kantorům, aby se výuky zúčastnit nemuseli, mohou se například vyměnit s mladšími kolegy, kteří učí děti, jež se do školy zatím nevrátily.

Omezovat kontakt dětí s rodiči není podle mne šťastné řešení, protože děti ten kontakt potřebují, a brát jim ho znamená nepřiměřeně je stresovat. K podobným opatřením má cenu přistupovat pouze tehdy, pokud je jeden z rodičů osobou se zvýšeným rizikem. Pro takové děti by pak mohlo být dobré, aby se i nadále vzdělávaly na dálku, a bylo by pěkné, kdyby jim to bylo umožněno.

Kdy myslíte, že by měly být otevřeny další třídy, vyšší ročníky? Vidíte to jako reálné do Vánoc?

LG: V současné době odpověď na tuto otázku zná pouze PES. Pokud se bude dařit nařízenými opatřeními nálož koronaviru v naší společnosti tlumit, odhaduji, že v polovině prosince bychom mohli být na třetím stupni rizika a pustit do škol další ročníky s upřesněnými režimovými opatřeními.

RM: Za ideální situace do Vánoc ano. Co ale přinese vpuštění části dětí do škol za aktuální epidemiologické situace, ukáže až reálný život. Pokud se potvrdí, že načasování stávajícího postupu je příliš ukvapené, do Vánoc mohou být někteří školáci stále doma anebo opět doma...

JČ: Ano, osobně doufám, že se tak stane co nejdříve už kvůli rodičům. Vezměme si například pracovníky v administrativě. Je nutné si uvědomit, že řada dětí prostě sama doma být nemůže. Uzavření škol tedy s sebou automaticky přináší i pro tyto lidi nutnost, aby pracovali z domova. A to navíc s velkým omezením, protože se musejí o své děti postarat, navařit jim a podobně…

Mluví se o tom, že by se na začátku prosince měly otevřít obchody i restaurace. Myslíte, že je to rozumné?

LG: O začátku prosince hovořil ministr průmyslu Karel Havlíček v předstihu před představením protiepidemického opatření PES ministrem Blatným. Nerozuměl jsem důvodu, proč to ministr Havliček udělal, a dost mě to vyděsilo. Zkrátka to, jestli k takovému otevření obchodů a restaurací dojde, musí opět rozhodnout PES.

RM: V obchodech a restauracích se dají vytvořit podmínky, aby bylo riziko minimální. Zvýší se tím ale mobilita populace, tedy i počty lidí v MHD a na zastávkách. Podstata je rozptýlit populaci co nejvíce tak, aby byli lidé od sebe co nejdále. A k tomu mohou pomoci i menší obchody.

JČ: Rozvolňování je rozumné. Musí ale být prováděno kontrolovaně a každý rozvolňovací krok se musí pečlivě zvážit předtím, než je proveden, ale i potom. Pro rozvolňování je nutné mít připravené spolehlivě fungující epidemiologické systémy, jako je rychlé a spolehlivé testování, efektivní trasování nakažených a podobně. Pokud toto nebude fungovat, hrozí nám epidemiologický jojo efekt, kdy budeme opakovaně nuceni drasticky zpřísňovat opatření, abychom je po čase zase drasticky uvolnili, protože život s takto drastickými opatřeními prostě není možný… Tohle je špatně. Musí se najít vyvážený mix opatření, který umožní držet epidemii na uzdě při co nejméně restriktivních opatřeních, a toho se pak držet.

Kombinace otevření dalších ročníků škol s otevřením obchodů a restaurací pohyb obyvatelstva logicky určitě zvýší. Lidé se začnou setkávat, přestanou dbát na dodržování základních opatření podobně jako na začátku léta. Může se tedy stát, že spadneme do stejných problémů?

LG: Na to je jediná odpověď. Závisí to zcela na lidech samotných, na jejich odpovědném chování, na jejich trpělivosti...

RM: Podcenění situace by se znovu vymstilo, a to úplně všem. V létě si i pod vlivem vyhlášení politiků a pseudoodborníků mnoho lidí myslelo, že už je to nejhorší za námi. Teď už, myslím, takový nepodložený optimismus nehrozí.

JČ: Ano, to je přesně ten jojo efekt, který jsem zmínil před chvílí. Jako dobrou únikovou strategii vidím to, že je nutné lidem jednotlivé kroky pečlivě vysvětlovat a informovat je o tom, co znamenají a proč jsou nutné. Věřím, že informovaní lidé budou zodpovědnější a budou dodržovat i opatření, která nejsou nařízená, ale „jen“ doporučená.

Myslíte, že tomuto pesimistickému scénáři může PES zabránit?

LG: PES jistě není dokonalý, přesto je podle mého názoru důležitou pomůckou k průběžnému vyhodnocování pandemické situace s možností bezprostřední reakce na ni, k dalšímu uvolnění nebo naopak zpřísnění.

RM: Sestavit konzistentní sérii protiepidemických opatření vyžaduje delší čas, ale je to rozhodně lepší než nic a měli bychom to, tedy i PSA, respektovat.

JČ: Ano, věřím, že PES je jeden z nástrojů, které mohou lidem pomoci lépe vysvětlit to, v jaké epidemiologické situaci se nyní nacházíme. Bude pro ně poté snadnější pochopit, proč opatření dodržovat a co by je čekalo, kdyby je nedodržovali a situace by se začala zhoršovat. Je ale nutné si uvědomit, že je to pouze nástroj, a není tedy samospasitelný. Je nutné jej také správně používat. 

Jak bychom se měli chovat o Vánocích, aby to bylo zodpovědné a abychom se zároveň mohli setkávat s rodinou?

LG: Měli bychom si umět říci, že všechno zlé je pro něco dobré, a konečně si dopřát klidné Vánoce bez obvyklého chvatu a hektiky, měli bychom zůstat v kruhu svých nejbližších a vydržet to tentokrát bez svátečního setkávání s přáteli. Pro jednou to musíme vydržet!

RM: Stačí dodržovat základní preventivní opatření, tedy do menší vzdálenosti, než je 1,5 až 2 metry od jiného člověka, vstupovat na co nejkratší dobu, jinak bychom i v místnosti měli sedět dál od sebe, například na opačné straně pokoje. Stolování bez roušky, například s prarodiči, by však samozřejmě rizikem bylo. A taky je důležité v každém případě dodržet to, že osoba s příznaky respirační nákazy zůstane ve svém pokoji v izolaci.

JČ: Jak už jsem řekl, rozvolňování musí být opatrné a kontrolované a musí proběhnout do předem připravených pozic správně fungujícího epidemiologického systému. Co se týká letošních Vánoc, tak věřím, že je můžeme prožít v klidu úzkého rodinného kruhu. Možná nám to pomůže uvědomit si, co je v našem životě opravdu důležité.

Související…

Jak se žije pejskařům v době, kdy pes může víc než člověk
Ivan Verner

foto: Archiv a Profimedia