„Žijeme paralelní světy, jsme věčně paralenem sjetý a před krutou realitou bráníme se chemickou ulitou...“ Když Xindl X přirovnává ve svém songu Chemie léky k drogám a ty, co se bez nich neobejdou, nazývá mumiemi, není bohužel tak daleko od pravdy. „Zneužívání léků je v České republice násobně větší než užívání nelegálních drog. Je paradoxní, že spousta těch, kteří křičí, ať se vyřeší ,ti feťáci‘ na ulici, mají stejný problém sami se sebou a v zásadě se chovají stejně. Oni si jen ty drogy neaplikují injekčně někde ve stínu ulice, prostě je ,zobou‘ doma v teple nebo ve svém autě,“ upozorňuje přednosta Kliniky adiktologie Michal Miovský.

Podle něj si málokdo uvědomuje, že drogy i legální léky mohou působit vlastně podobně. „Jedná se o stejné spektrum látek, se stejnými účinky a také afinita, tedy důvod ke zneužívání, zde funguje podobně. Jen s tím rozdílem, že když konáte něco nelegálního a drogu získáváte třeba přes internet nebo nějakým podvodem, jste si plně vědomi, že určitou hranici překračujete. Zato u léků se může objevit psychologická past daná tím, že vám je dává lékař, kterému drtivá většina lidí důvěřuje. A když to pak dostaneme legálně, na recept, zabalené v pěkné krabičce, naše ostražitost hodně klesá.“


Podle statistik Národního protidrogového koordinátora je na lécích závislých 900 tisíc Čechů. A přestože v mnoha případech není možné brát pilulky déle než několik měsíců, na kliniku podle Miovského často chodí lidé, kteří mají za sebou klidně až patnáct let užívání. O důvodech, proč tomu tak je, jak léky působí na náš organismus a zda je vhodné omezit reklamu na ně, jsme si s Michalem povídali přímo na pražském Albertově, kde Klinika adiktologie sídlí.

Jak dostatečná je podle vás v oblasti adiktologie osvěta lékařů a psychiatrů?

Realitou je, že dostatečná není. V šesti letech přípravy lékařů, tedy během celého jejich studia medicíny, je tématu závislostí věnován pouze jeden den. A tak náročné téma, jakým závislost bezesporu je, se v takto krátkém časovém úseku samozřejmě dostatečně vysvětlit nedá. Přitom v Česku už je dnes každý třetí člověk v oblasti závislosti na lécích ve fázi, že by potřeboval alespoň krátkou intervenci. To prakticky znamená, že neexistuje žádná medicínská specializace, kde by se lékaři s tímto problémem běžně nesetkávali.

Ve velkých asijských městech je čím dál častější, že rodiče léky dávkují i děti na základní škole právě proto, aby jim zvýšili výkon. 

Mimochodem, jinde už si tohle uvědomují, třeba ve Spojených státech je to velké téma, také v některých zemích Evropy. Například samotná Světová zdravotnická organizace udělala ze vzdělávání lékařů v adiktologii jednu ze svých velkých priorit.

Osvěta lékařů je určitě důležitá, ale co fakt, že se většina léků dá koupit i na černém trhu?

Ano, nelegální trh s léky je jedním z největších témat současného zdravotnictví. Jeho potíží navíc je, že nikdo neví, zda jsou tyto produkty v pořádku a neobsahují různé přídatky, jedovaté látky a tak dále. Pak jsou samozřejmě lidé, kteří léky získávají tak, že chodí třeba za čtyřmi doktory a vědomě je obelhávají, aby z nich vytáhli čtyři recepty na lék. To je další problém, který se dnes téměř nedá zachytit. Mimochodem, nejsme zdaleka jediní, kdo s tímhle bojuje. Jen v sousedním Německu je dnes více než 40 tisíc pacientů, kteří využívají hned několika lékařů k tomu, aby získali větší množství opiátů, než mají předepsáno.

Byla by podle vás alespoň částečným řešením elektronická evidence léků u jednotlivých pacientů?

Ve světě legální medicíny ano. Přes internet uvidíte okamžitě interakce, u kterých doktorů daný pacient byl a podobně. Pokud taková data budou, samozřejmě to umožňuje případný problém včas zachytit. Toto se ale samozřejmě týká otázky sdílení dat a jejich zneužitelnosti. Jedná se o velmi citlivé informace, a pokud pacient neumožní jejich sdílení, stejně se dál nehneme.

Důležitý paradox a problém ale je, že lidé si za své zdraví nenesou zodpovědnost. Jestliže tedy reálně děláme ve zdravotnictví v de facto socialistických pravidlech, tak nám nezbývá, než sáhnout k podobným regulačním opatřením. Jenže ta se lidem samozřejmě nelíbí. Pokud ale chtějí rozhodovat za sebe a nesouhlasí s tím, aby jim do toho někdo mluvil, musí si za následky svého chování nést zodpovědnost. Jedno, nebo druhé. Pokud přestanete regulovat socialistické zdravotnictví, celý systém se jednoduše zhroutí. Což už se ostatně ekonomicky plíživě děje. Lidé jsou strašně překvapení, že jich tolik má problémy se závislostí, ale když máte vše nastavené tak, aby se to dělo, je to vlastně trochu tragikomické.

Jak velký vliv mají podle vás reklamy, které léky prezentují jako rychlé řešení jakéhokoli problému?

Určitě značný, už desítky let jsou léky bohužel takto představovány. Pasivní přístup ke zdraví je dnes veliký strašák. Máte problém? My máme řešení, a to bez ohledu na to, jak je váš problém vážný, jak vznikl, jaký podíl na něm máte a co můžete udělat pro to, aby s ním šlo něco udělat. Dlouhodobě budujeme v lidech postoj, že ať už si ubližují jakkoli, vzniklá potíž půjde rychle a jednoduše vyřešit. Tlak na výkonnost je čím dál silnější, takže nemáme čas zabývat se tím, že třeba už několik let ve svém životě děláme něco, co nám ubližuje a zadělává na problémy.

Byl byste tedy pro regulaci reklamy na léky v České republice?

Je to bohužel nevyhnutelný krok. To jsme zpět u té zodpovědnosti a zpět u toho, že někdo vydělává peníze na slabosti a malé informovanosti druhého.

Jak se díváte na rostoucí oblibu stimulantů u mladých?

Dnes je u mladých poměrně zajímavým, i když ne zcela novým trendem, že stimulanty užívají nejen vysokoškoláci a středoškoláci. Nyní už totiž zaznamenáváme první epidemiologické zprávy o tom, že například ve velkých asijských městech je čím dál častější, že rodiče těmito léky dávkují i děti na základní škole právě proto, aby jim zvýšili výkon. Předpokládá se, že tento trend se bude postupně přesouvat k nám. I když nám to možná připadá šílené, je v tom zase onen tlak na výkon a vnější atributy zdraví, krásy, bezproblémovosti a tak dále. To stimulanty prostě umí, ale vybírají si za to samozřejmě svoji daň.

Léčí se závislost na lécích podobně jako její ostatní typy, tedy psychoterapií?

Ano, v našem oboru je psychoterapie dominantní metodou. Každopádně u léků musíte zohledňovat i zvládnutí té somatické části, tedy to, co léky s tělem udělaly a dělají. Mnohé mohou totiž vyvolávat při delším užívání například velmi vysokou toleranci, která je plně srovnatelná s tolerancí uživatelů velmi vysokých dávek, například heroinu.

prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D. (1975)

Absolvent jednooborové psychologie na FF MU v Brně a postgraduálního studia na FF UP v Olomouci. V oboru začínal v neziskovém sektoru, kde pracoval pro společnost Podané ruce. Od roku 2001 do roku 2005 pracoval jako vědecký pracovník Psychologického ústavu Akademie věd ČR a jako odborný asistent na Katedře psychologie Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 2005 byl jmenován vedoucím nově vzniklého Centra adiktologie Psychiatrické kliniky 1. LF UK v Praze. Po sloučení centra a Oddělení pro léčbu závislostí VFN vznikla v lednu 2012 samostatná Klinika adiktologie, kde doposud vykonává funkci přednosty. Od roku 2008 působí ve funkci proděkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Pacienti k nám pak přichází s tak rozvinutou závislostí, že by okamžité přerušení užívání mohlo znamenat zdravotní problémy. Tudíž vysadit lék bezpečně ze dne na den nelze. Proto někdy souběžně s psychoterapií začínáme odvykací léčbou na klasickém detoxu.

Pokud tedy srovnáme působení léků s vlivem na lidský organismus, dají se přirovnat ke klasickým tvrdým drogám?

No jasně. Jak už jsem na začátku zmiňoval, v látkách samotných tak zásadní rozdíly nejsou. Dokonce rozdíl mezi předepsaným opiátem a nelegálním opiátem může být jen v tom, že v legálním léku bude ve stejné gramáži opiátu reálně víc než v tom, co koupíte na ulici. Jinými slovy jsou to identické látky, jen ta legální je čistá, bez přidaného „bince“ a hezky zabalená.

Související…

Alkoholismus se dá léčit i mírněji než abstinencí, říká psycholožka Marie Funke
Tereza Hermochová

foto: Michaela Cásková, zdroj: Klinika adiktologie