Každá buňka ve vašem těle má jasný úkol – třeba svalová buňka má pumpovat svaly, nervová zase posílat signály, a tuková… no, ta drží zásoby, když to s jídlem „trochu“ přepískneme. Na první pohled je zdravé lidské tělo možná jen hromada masa a kostí, nicméně uvnitř to jede jako švýcarské hodinky. Miliardy buněk pracují nonstop, každá „na své značce,“ aby všechno šlapalo.
Ale každý funkční systém je silný jen tak, jak silný je jeho nejslabší článek. A buňky stejně jako součástky švýcarských hodinek podléhají opotřebení, jen mnohem rychleji. Na druhou stranu, na rozdíl od nich disponují roztomilou utilitkou, která tělo chrání před rozkladem – požírají samy sebe.
Zní to divně, ale právě to je autofágie. Když přijde krize – třeba hladovka, stres nebo nemoc, buňky sepnou reset režim a začnou likvidovat vlastní staré a poškozené části. Je to způsob, jak přežít, zregenerovat a uchovat nás v co nejlepším stavu co nejdéle. A tahle inteligentní seberecyklace pochopitelně zajímá nejen premenopauzální ženy a šlechtěné odrůdy homo sapiens, ale také vědce, a to z dobrého důvodu. Autofágie pomáhá chránit před stárnutím, neurodegenerací i rakovinou. A vy o tom dost možná nemáte ani tušení.
Uklízím, tedy žiju
V rámci autofágie buňka nejdřív „označí“ vlastní nefunkční nebo poškozené části – třeba staré mitochondrie nebo zbytky proteinů - a zabalí je do dvojité membrány, čímž vznikne tzv. autofagozom. Tenhle váček pak neslouží jako dekorace, ale jako odpadní kontejner, který se spojí s lysozomem – jiným váčkem, obsahujícím řadu agresivních enzymů. Když se autofagozom a lysozom spojí, vznikne autolysozom, ve kterém se vše uvnitř rozloží na základní molekuly, které pak buňka může znovu použít. Takže žádné plýtvání – je to čistá recyklace z vlastních zdrojů, bez nutnosti externí firmy.
Pokud tělo umí správně zapínat a vypínat, autofágie chrání mozek, eliminuje buňky s poškozenou DNA, pomáhá zvládat infekce a zpomaluje stárnutí.
Je to jako úklid šatníku, kdy staré vlněné čepice rozpáráte do klubek a pak si upletete nový svetr. Skvělé pro přírodu, ještě lepší pro tělo.
Proč to tělo dělá?
Protože není hloupé. Každá buňka generuje při své činnosti odpad – staré proteiny, mitochondrie na odpis, membrány s víc děrami než důvěra v politiku. Pokud se to neuklidí, buňka začne kolabovat. A právě autofágie je ten vnitřní úklidový tým, co maká i v noci. Bez přestávky. Bez odborů.
Háček to pochopitelně má, jinak bychom se po ránu nemuseli představovat svému odrazu v zrcadle. Tělo autofágii aktivuje hlavně:
- při hladovění,
- během intenzivního pohybu,
- nebo v odpovědi na stres či infekci.
Nobelovka za kvasinky a autofágie v akci
Vědci o autofágii tušili už v 60. letech, ale zlom nastal v roce 1992, kdy japonský biolog Yoshinori Ohsumi přišel s tím, že autofágii lze podrobně studovat na kvasinkách. Pomocí genetických mutací odhalil geny, které celý proces řídí – a tím otevřel dveře k výzkumu i u lidí.
Ohsumi dostal za svůj přínos Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství v roce 2016. Zaslouženě. Zatímco my jsme si na střední hráli s Petriho miskami, on budoval základy buněčné sebereflexe. Tým z University of Southern California pak v roce 2015 pod vedením Valtera Longa sledoval účinky tzv. „fasting mimicking diet“ – pětidenního režimu, během kterého účastníci přijímali 800-1100 kcal denně. U všech účastníků došlo ke snížení hladiny hormonu, blokujícího autofágii, ke zlepšení zánětlivých markerů a, bingo, k aktivaci autofagických genů.
Na druhou stranu, ve studii z roku 2022 vyšlo najevo, že 24hodinový půst sice aktivoval autofágii v játrech, ale ve svalech paradoxně došlo k jejímu snížení. Zkrátka: svaly si řekly „Díky, ale teď ne.“
Jak tělu říct, že je čas na úklid?
Pokud tělo umí správně zapínat a vypínat, autofágie:
- chrání mozek (např. před alzheimerem a parkinsonem),
- eliminuje buňky s poškozenou DNA (prevence rakoviny),
- pomáhá zvládat infekce (včetně virů),
- zpomaluje stárnutí.
Když selže, vzniká přesný opak, ale buďme pozitivní: Jak v sobě autofágii nastartovat, aniž bychom žili o brokolici a meditaci? Zkuste:
Přerušovaný půst nebo omezení příjmu kalorií
Nejvíce zkoumanou dietní metodou ke zvýšení autofagie je krátkodobý půst. Ať už se jedná o přerušovaný půst, půst každý druhý den, časově omezené stravování nebo omezení příjmu kalorií, všechny tyto možnosti mají stejný účinek: spouštějí autofágii.
Reklama
Většina studií o přerušovaném půstu a dlouhověkosti byla provedena na zvířatech, obvykle na potkanech nebo myších. Výsledky jsou však slibné: ukazují, že omezení kalorií u potkanů vedlo k mnoha zdravotním přínosům, včetně delšího života a zlepšení zánětlivých a metabolických markerů.
Cvičení
Aerobní cvičení je dalším způsobem, jak autofagii vyvolat, zejména ve svalové tkáni. Studie z roku 2018 sledovala autofagické markery u mužů během osmitýdenního cvičebního programu. Dvě hodiny po absolvování cyklistického tréninku střední a vyšší intenzity se u obou skupin hodnoty autofagických markerů poměrně výrazně zvýšily.
Jiná studie, vedená na potkanech, šla ještě o kus dál – tvrdí, že vysoce intenzivní tréninky poskytují nejvyšší buněčný přínos, tedy že autofágii navozují rychleji.
Kvalitní spánek
Jedním z nejjednodušších způsobů, jak spustit autofagii, je prostě dostatek spánku! Naše cirkadiánní rytmy závisí na regulaci několika drah a markerů autofagie, jejich poruchy byly pozorovány u neurodegenerativních onemocnění.
Ovšem pozor: ne každý spánek zvyšuje autofagii. Musí to být hluboký a regenerační spánek - když je spánek fragmentovaný, autofagické proteiny se snižují a paměť a kognitivní funkce mohou upadat.
Zelený čaj
Nejčastěji studovanou sloučeninou v zeleném čaji je epigallocatechin gallate (EGCG), spojovaný se zvýšenou dlouhověkostí a snížením zánětů a oxidačního poškození. Polyfenoly v potravě, do jejichž okruhu EGCG spadá, regulují autofagické dráhy podobným způsobem jako kalorická restrikce.
Kurkumin
Kurkumin, další polyfenolová sloučenina, která působí jako antioxidant, je aktivní složkou kurkumy, které dodává jasně žluté zbarvení. Doplnění kurkuminu může být důležitým prostředkem v úsilí o udržení buněčného zdraví.