Civilizace
Hana Průšová
Santiago de Compostela je místem posledního odpočinku jednoho z dvanácti apoštolů Ježíše Krista, svatého Jakuba. Od devátého století sem směřovali poutníci z celé Evropy, aby u Jakubova hrobu učinili pokání a prostřednictvím modlitby došli odpuštění. Na svém významu od dob raného středověku Santiago zdánlivě neztratilo vůbec nic, v červenci 2025 totiž poutní cestu denně dokončilo cca 2000 poutníků. Modlit se k Jakubovu hrobu však už všichni rozhodně nechodí...
Tereza Hermochová
Že skvělé umění vydrží věčně? Nejnovější nálezy na tisíce let starém těle jsou toho důkazem.
Apolena Mortensen Tůmová
Woke kultura, progresivismus, korektnost – slova, která jsme v minulých dekádách neznali, se na nás teď hrnou ze všech stran. Zatímco se množí hlasy, že korektnost už překročila únosnou mez, realita vypadá jinak.
Milada Kadeřábková
Po letech v Athénách a rušném životě modelky našla Lucie klid i svobodu v maringotce uprostřed přírody
Tereza Hermochová
Čím dál více seniorů se dostává na vyšší úroveň. A to ve videohrách. Nejsou totiž jen zábavou pro mladé, ale i účinným nástrojem pro zábavu, kondici a navazování kontaktů v pozdějším věku.
Karel Křivan
Nebudu jediný, kdo si při pohledu na oblohu posledních dní vzpomene na větu: „Tento způsob léta zdá se mi býti poněkud nešťastným,“ kterou pronáší Rudolf Hrušínský s doutníkem v puse v Menzelově filmu Rozmarné léto. Natočen byl podle stejnojmenné knihy Vladislava Vančury, ale kdo by dnes četl knihy, že?
Kristýna Nedobitá
Platíte za vzduch, výhled i živou hudbu. 10 pastí, které číhají v zahraničních barech a restauracích
Určitě se vám to už taky stalo. Za podprůměrný drink jste zaplatili s přirážkou, protože jste u toho měli možnost dívat se na moře, nealko pro vaše děti bylo dražší než Sex on the beach a sklenka vody ke kávě, pokud vůbec byla, vás pěkně prohnala. Inu, na účastníky zájezdu čekají v zahraničních podnicích i resortech zákeřná rizika.
Kristýna Nedobitá
Ty tam jsou doby, kdy nám maminky šily po nocích věci z Burdy, že? Ale lodičky s ostrou špičkou, náušnice velikosti satelitních antén a kabelky, které jako by vypadly z výlohy pražského Tuzexu roku 1986, všechno, co jsme kdysi pálili jako symbol trapnosti a normalizační estetiky, se vrací. A my to s láskou kupujeme, jen s několikanásobnou přirážkou a s pocitem, že je to právě trendy.
Zdeněk Strnad
Když děti píšou emoji, neznamená to, že přestaly číst. Jen čtou jinak, říká Iva Mrkvičková, autorka dětských knih, učitelka češtiny a učitelka učitelů češtiny. A také nadšená paní jeskyně, tedy vypravěčka, která vás provede fantazií světů Dračího doupěte.
