Civilizace
Zdeněk Strnad
Když se v padesátých letech začaly v Česku budovat první panelové domy, nikoho nenapadlo, jaký symbol národní identity se z nich po sedmdesáti letech stane. A je to opravdu tak, potvrzuje i výzkum Češi 2026, podle kterého si 44 procent lidí představí Česko právě jako panelák. Místo, kde mezi tlustými zdmi žijeme vlastní životy, do kterých nikomu nic není.
Kateřina Hájková
Umění balancovat vypovídá o věku mnohem více než množství svalů a síly, kterou mají. Zásadní je, jak dlouho vydržíte stát na jedné noze.
Martina Malá
Smrt jsme odsunuli na okraj života. Projekt Malovaná rakev ji ale vrací zpátky – jako osobní příběh, vzpomínku i tichý rituál, který může pomoci unést ztrátu.
Zdeněk Strnad
Internet ví přesně, kdo s kým má chodit. Cizí vztahy jsou oblíbený národní sport, realita si z toho jako tradičně nic nedělá. Naštěstí. Láska je silnější než hejt.
Martina Malá
Ženy dnes zastávají zhruba třetinu seniorních manažerských pozic a tempo změny naznačuje, že vyrovnání bude trvat ještě desítky let.
Hana Průšová
Ze dne odpočinku jsme si udělali den dohánění, plánování a tichého stresu. Neděle už neslouží nám, ale výkonu.
Kristýna Nedobitá
Když si v kanceláři sypete do misky hrst kešu, málokdy přemýšlíte o tom, že držíte v ruce zbraň. Ale například pro Anitu, třicetiletou ženu z indického státu Tamilnád, je každý oříšek malé bojiště. Její dlaně jsou pokryté tmavými skvrnami a jizvami, které vypadají jako od ohně. Nejsou to popáleniny z kuchyně. Je to daň za to, že svět miluje krémovou chuť ořechu, který technicky vzato ořechem ani není.
Kristýna Nedobitá
Zatímco ženy ve sprše řeší logistiku, muži v ní objevují vesmír. Příběh jedné večerní „rychlovky“ ukazuje, že koupelna není jen místo hygieny, ale i poslední útočiště před světem.
Karel Křivan
Zahrádky praskají ve švech, pivo teče proudem a všechno vypadá, že je v pohodě. Jenže není. Chyby se nepojmenovávají, viníci neexistují a odpovědnost se vytratila z politiky i běžného života. Společnost si zvykla chtít všechno – bez následků. A čím déle to trvá, tím víc visí ve vzduchu otázka: jak velký průšvih nás musí trefit, abychom se konečně probrali?
