Civilizace
Kristýna Nedobitá
Vždycky to probíhá stejně. Kdykoliv moje kamarádka Lili nastoupí na letišti v Male, kde pracuje, do letadla směr Peking, zmizí. Jakmile se její letadlo dotkne v cílové destinaci ranveje, pro západní digitální svět přestává existovat.
David Kobza
Magnetka na lednici, kořeněný čaj od beduínů a také suvenýry do domácí lékárničky. Tak vypadá běžný kufr Čecha, který se vrátil ze slunného Egypta. Jenže to, co se může zdát jako chytré zásobení domácí lékárny, může skončit nejen problémem na letišti, ale i zbytečnými zdravotními komplikacemi. Jak bezpečné podobné nákupy skutečně jsou, jsme rozebrali s přednostou Ústavu farmakologie Janem Strojilem.
Martina Malá
Ne každé dítě, které začne mluvit později, má poruchu řeči. Stejně tak ale neplatí, že vše „dožene samo“. Klinické logopedky vysvětlují, kdy je opožděný vývoj řeči ještě v normě, jakou roli hraje genetika, prostředí i čas strávený u obrazovek a proč se nevyplácí odkládat odborné vyšetření.
Apolena Mortensen Tůmová
Proč Češi nevěří pochvalám, proč se v obchodě málokdy usmívají a proč jsou podle cizinců zpočátku tak uzavření? Redakce Flowee oslovila lidi ze zahraničí, kteří v Česku žijí nebo tu několik let strávili. Vedle kritiky ale mluví i o našem černém humoru, bezpečnosti nebo lásce k přírodě.
Milada Kadeřábková
Evropská komise tvrdí, že Chat Control pomůže chránit děti před sexuálním zneužíváním. Podle advokáta Jana Vobořila ale návrh otevírá cestu k plošnému sledování komunikace milionů lidí. Jaká jsou skutečná rizika a existují účinnější způsoby, jak děti chránit?
Apolena Mortensen Tůmová
Ráno čekají, až se uvolní koupelna, a v lednici mají svoji poličku označenou jménem. Nejsou to chudí studenti, ale lidé s prací a kariérou. Některým se blíží třicítka, a stále zůstávají ve spolubydlení.
DarkMirax
Neexistuje den, který bych mohl označit prstem na kalendáři. Žádný okamžik, kdy bych si sedl a rozhodl se, že od zítřka budu pít. Takhle to nefunguje. Závislost nepřichází jako rána. Přichází jako zvyk, který se tváří užitečně.
Karel Křivan
Měl to být obyčejný letní večer, zakončený drinkem. Místo toho přišlo nenápadné pozvání na půlnoční vernisáž ve sklepních prostorách historické budovy. Bez davů, bez selfie a bez mobilů. Jen hudba, několik lidí a připomínka, že skutečná kultura možná nevzniká na velkých festivalech, ale v tichých chvílích, které si člověk odnese domů.
Kristýna Nedobitá
Žijeme v realitě, kde nás korporátní mašinerie nutí neustále toužit po nové verzi něčeho, co už dávno máme.
