Když je vám přes padesát a přijdete o práci, desítky let praxe vám můžou být k ničemu. Firmy se bojí, jestli zvládnete nové technologie, jestli budete dost pružní nebo jestli zapadnete do mladšího týmu. Stejné firmy už dnes řeší, kdo za pár let nahradí zkušené řidiče, elektrikáře a mechaniky.
Podle analytika pracovního trhu Tomáše Ervína Dombrovského ze společnosti Alma Career může zhruba za dvanáct let rozdíl mezi lidmi odcházejícími do důchodu a nově příchozími na pracovní trh dosahovat 100 tisíc osob ročně. „Na každého jednoho absolventa budeme mít dva lidi nově s nárokem na důchod,“ upozorňuje. Na jednoho seniora připadá 2,3 ekonomicky aktivních lidí, po roce 2050 to bude jen 1,75.
Firmy je potřebují, ale při náboru váhají
„Největší nedostatek lidí je na pozice ve výrobě nebo na specializované role jako řidič kamionu, elektrikář či mechanik. Bez lidí 60+ by tyto firmy reálně nemohly fungovat,“ říká Michal Mikulášek, ředitel náborové společnosti Prodator. Podniky podle něj hledají způsoby, jak starší odborníky udržet, případně přetáhnout od konkurence.
Současná realita je zatím mnohem prozaičtější: člověk po padesátce marně hledá práci, zatímco firma o pár ulic dál shání zkušeného zaměstnance.
Jak rozporuplný je vztah zaměstnavatelů ke starším uchazečům, ukázal také průzkum projektu Neviditelní. Z oslovených 44 firem jich 84 procent pociťovalo nedostatek pracovníků, přibližně dvě třetiny však připustily, že věk může být při přijímání překážkou. Vzorek není reprezentativní pro celou ekonomiku, dobře ale vystihuje jeden z problémů: zkušenosti jsou vítané u stávajícího zaměstnance, u nového uchazeče už méně.
A účet za nevyužitý potenciál je vysoký. Podle analýzy CETA pro projekt Neviditelní bylo v roce 2023 v Česku asi 110 800 lidí nad padesát let, kterým se dlouhodobě nedařilo najít práci. Odhadované roční náklady pro stát činily 61,1 miliardy korun. Částka zahrnuje také ušlé daně a odvody, nikoli pouze vyplacené dávky.
Pracovat naplno, nebo vůbec?
Jedním z důvodů, proč lidé odcházejí z práce dříve, než by museli, je nedostatek pružnějších úvazků. Zdravotní omezení, fyzická únava nebo péče o rodiče mohou po šedesátce zkomplikovat osmihodinovou směnu. Neznamená to ale, že člověk už nemůže být pro firmu užitečný. Když Petra Savino, zakladatelka společnosti S1 Solutions, rozjížděla ve Švýcarsku podnikání, pomáhal jí manažer, kterému bylo 73 let. „Přišel pan Jürg Bauman, bylo mu 73 let, mluvil šesti jazyky a čtyřicet let vedl firmu podobnou té mojí. Tři roky mě mentoroval a byla to obrovská pomoc,“ vzpomíná.
Budoucnost podle Leoše Kyši
Co se stane, když společnost zestárne, ale nedokáže se tomu přizpůsobit? Právě s touto představou pracuje také román Nástupci: Zápisky ze světa gerontokracie od Leoše Kyši. Odehrává se v Česku roku 2060, kde starší generace získala převahu a napětí mezi mladými a starými přerostlo v otevřený společenský konflikt. Kyša nepředkládá ekonomickou předpověď, ale beletristickou vizi toho, kam může vést nezvládnutá demografická změna.
Současná realita je zatím mnohem prozaičtější: člověk po padesátce marně hledá práci, zatímco firma o pár ulic dál shání zkušeného zaměstnance. Rozumnější úvazky, další vzdělávání a využití starších lidí jako mentorů by mohly pomoci oběma stranám. Čekat, až silné ročníky odejdou do důchodu, je pro firmy poněkud drahý způsob, jak zjistit, že zkušenosti mají cenu.
