Jan Hnízdil je jedním z modelových ambasadorů offline života. Technologie používá pouze tehdy, pokud je to nezbytně nutné. A upozorňuje na to, že nám nezdravý vztah k technologiím může snížit kvalitu života.

Jak se Vám líbí myšlenka dne offline?

Připadám si jako Jules Verne, předstihuji dobu. Já už totiž řadu let praktikuji offline long weekend, proto se mne sobota 29. 9. nijak netýkala. V práci to zapíchnu ve čtvrtek po obědě a až do pondělí nechávám mobil i internet vypnutý. Odjíždím s rodinou na chalupu, tam štípu dříví, starám se o včely, ryji záhony, přehazuji kompost (životní i  skutečný).

Související…

Proč mě strhující přednáška o mobilech u dětí vrátila zpátky na zem
Anastázie Harris

Obyčejná fyzická práce je pro mne meditací. Pokud bych neměl takový detox, dávno bych se zbláznil. Offline den je dobrý nápad, dát si ho ale jen jednou za čas nestačí.

Jaký máte vůbec obecně vztah k technologiím?

K dokreslení letitého offline režimu bych dodal, že nemám a nikdy jsem neměl vlastní mailovou adresu. Nemám ani smartphone, používám mobilní telefon Aligátor, model senior (tentýž používá pan prezident), především proto, že nezvládám moderní PC technologie. Lépe mi to jde s vidlemi. Nejsem ajťák, nýbrž vidlák. Přes den v ordinaci mobil nezapínám vůbec, nechci být rušený při práci s pacienty.

Nemám a nikdy jsem neměl vlastní mailovou adresu. Nejsem ajťák, lépe mi to jde s vidlemi.

Po skončení ordinace ho také nezapínám, aby mne zase pacienti nerušili. Moje privátní číslo zná jen několik přátel. V mobilu mám uložených osm čísel. V omezeném rozsahu komunikuji prostřednictvím SMS. Nevedu ani měsíční paušál, nýbrž dobíjecí kartu, měsíční platba však nepřekračuje 200,- Kč. 


Navíc mi teď Aligátor o víkendu pošel a nejde už ani dobít. Před lety mi ho přenechal tchán s tím, že je to zastaralý model, on potřeboval modernější (tchánovi bylo 93 let, bohužel nás v srpnu opustil, tak jsem toho novějšího Aligátora podědil).

Ve světě se nám množí studie, které dokazují – kdo by to byl řekl – že masivní používání mobilů a dalších je zdraví škodlivé. Mohl byste nám ze své praxe dát nějaký postřeh s aktuálními onlinově-mobilními problémy? Čím lidé aktuálně trpí? Porucha soustředění, špatný spánek, rozpad vztahů v rodině, křivá záda, ošoupané palce od gamepadů…?

Závislost na čemkoliv škodí zdraví. Jde o to, aby člověk techniku ovládal, aby mu sloužila. Ne aby se stal její obětí. Právě mne opustil pacient, kterému je 16 let, a přestal úplně sportovat. Většinu času tráví hraním počítačových her, sledováním Facebooku, chatováním na Whatsappu, esemesky... žije v neustálém napětí, neustále je online. A začal mít fyzické problémy, trpí na závratě, bolesti hlavy a zad, nespavostí, nervozitou, neklidem, pískáním v uších. Rodiče jsou z něj zoufalí. Objektivní vyšetření nic neprokázalo. K lékům na bolesti mu teď psychiatr přidal antidepresiva - Zoloft, Atarax.

Jeden šestnáctiletý pacient přestal úplně sportovat a většinu času tráví hraním počítačových her. Rezignoval na skutečné vztahy a dobrovolně se uzavřel do asociální bubliny.

On přitom naléhavě potřebuje vypnout, zavést offline režim, začít sportovat. Něco takového si ale už vůbec neumí představit. Navíc chlapec úplně rezignoval na skutečné přátelské vztahy, kamarády má jen virtuální – na internetu, dobrovolně se uzavřel do asociální bubliny. Zoloft mu sice zmírní napětí, dočasně mu uleví, podstatu problému ale vůbec neřeší. Od 16 let je takzvaně „na prášky“. 

Jak „mobiluje“ Vaše rodina a nejbližší? Pozorujete u svých blízkých závislost? Nebo je všechno ok? Případně jak to řešíte, jak ostatní inspirujete, aby se neztratili v bludné virtuální džungli…?

Dcera Johana má techniku pod kontrolou. Přestože studuje grafický design, dokáže techniku kompenzovat výtvarnou prací: malbou, keramikou, šitím. Moc ráda sportuje, zahradničí. Závislost jí určitě nehrozí. S manželkou trochu zápasíme, živí se jako produkční výstav, to bez mobilu dělat nejde. Zatím jsme se domluvili, že mobil vypíná v 6 večer, o víkendu ho má na tichý chod pro výjimečné situace. Sama aktivně skoro nikomu nevolá.