Nevýhodou vstupu do další poloviny věku je, že se vám nechce měnit dosud zdánlivě spolehlivě fungující způsoby. Nebo jen pohledy na svět. Abych té lenosti dodal na váze, místo „takhle jsem dělal prezentace vždycky“, „můj názor na dušenou mrkev se nezměnil od dětství“, tak do svého pohledu zahrnu celou společnost. A jsem u klasického: „takhle se to dělalo vždycky“.

Ostatně když jsem u pohledu. FoxSports bude nabízet vertikální pohled na mistrovství světa ve fotbale. Pro boomery: „na výšku“. Samozřejmě kvůli mobilům.

„Takhle se fotbal nikdy netočil“, „tam neuvidíš ten celkový pohled na hřiště“, uslyšíme určitě v mnoha nejen českých hospodách. Třeba se to neujme. Ale spíš ano. Je to pro ty, kteří nebudou sledovat celý zápas, ale spokojí se s ukázkou zajímavých či klíčových momentů. Mladší polovina lidstva je navíc na tento formát zvyklá.

Fotbal je ale příklad desítky jiných pohledů, které na nás denně útočí. Bráníme se je přijmout, většinou marně. A určitě k naší vlastní škodě.

Začíná to tím, že nejsme schopni se na určitou situaci podívat pohledem toho druhého. Ve sportu klasicky. Stejný zákrok hodnotíme podle toho, jakým barvám fandíme. S postupem času, když emoce opadnou a výsledek zmizel mezi dalším haraburdím minulosti, když znova zahlédneme onu nespravedlivě odpískanou penaltu, jen pokývneme hlavou a řekneme si: No, ona asi byla.

Uprostřed sledování zápasu bych ale jiný pohled nepřijal, naopak jsem byl překvapen, kolik sprostých slov – která jsem vykřičel na rozhodčího – znám. Kdybych byl fanda druhé strany, spokojeně bych pokýval hlavou nad správně odpískanou penaltou a vysmál bych se vzteku fanoušků soupeře. Možná bych se zapojil do diskusí na sítích po zápase, ale to by bylo tak všechno. Jiný pohled by mě také nezajímal, neboť by ten můj souzněl s realitou.

Nejde o to změnit svůj názor jen proto, že má někdo jiný odlišný. Stačí pochopit, že můj pohled na věc není jediný možný, byť třeba v danou chvíli správný.

Jsou ale vážnější situace, kdy nejsme schopni jiného pohledu a alespoň přitom obrazně pootočit hlavu. Hysterie kolem setkání sudetských Němců v Brně je toho příkladem. Nebo hádky o mariánský sloup na Staroměstském náměstí, abych sáhl do delší minulosti. Neschopnost podívat se na věc jinak a současně tento fakt přijmout jako součást reality vede k dalším nedorozuměním i po mnoha letech.

Chytráci všeho druhu tomu druhému pohledu brání. Říkají, že nejde se dívat na svět vzhůru nohama. Ale právě když jsem věci nebo pohled na ně pootočil, pohnul jsem se z místa. Neochota vidět svět jinak, než jsem navyklý, mě připravila v životě o spoustu příležitostí. Nejde o to změnit svůj názor jen proto, že má někdo jiný odlišný. Stačí pochopit, že můj pohled na věc není jediný možný, byť třeba v danou chvíli správný. Ale v čase se kontext může změnit. To jen obchodníci s jednobarevným zbožím trvají stále na svém. Svět není nikdy stejný.

Stojím na terase hotelu v Beskydech, je krásné, rozzářené jarní ráno, hory, jejich obrysy, celá atmosféra místa i moje nálada je jiná, než byla večer. Kdybych hory popisoval bez zážitků z obou denních dob, bylo by to omezené a současně jiné. Kdyby pršelo nebo bych měl špatnou náladu, viděl bych pochmurné temné hvozdy, přišla by mně na mysl lesní strašidla, větve měnící se v ruce, stahující mé tělo přes zábradlí do hlubin podzemí, plného zlých trpaslíků. Ve slunečním ránu jsem ale viděl víly tančící na paloucích a hodné skřítky opalují se na schodech hotelu. A recepční vidí hosta kouřícího na terase a zírajícího před sebe. A taxikář cypa z Prahy, co si ho zavolal, že spěchá, a není připraven.

 

Hory v těch pohledech místních nehrají žádnou roli. Můj tolerantní pohled na užitečnost různých pohledů na stejné nebo podobné momenty končí s prvním postem na Facebooku. Alespoň jsem se zastyděl, do jaké nesmyslné debaty jsem se zase nechal zatáhnout. Jako trest za svoji neuváženost jsem se v jiné diskusi dopustil názoru, se kterým nesouhlasím, jen abych věděl, co to s lidmi udělá. Udělalo to lavinu hejtů.

Hledat různé pohledy je náročná disciplína. Ale mě baví.