Pokud jste se významnou část svého dosavadního života věnovali světským radostem v míře větší, než by doporučil kalorický deficit, jednoho dne se nejspíš podíváte do zrcadla, a co uvidíte, se vám líbit nebude.

Tuhle špek, támhle faldík, no nic, dám si na depresi dortík. A zítra (v pondělí, po Vánocích, doplňte dle libosti a osobní zkušenosti) s tím začnu něco dělat. Víc pohybu, míň jídla, matematika je to jednoduchá. Ale opravdu? A neděláte si to zbytečně těžší, než byste museli?

Makroživiny: Strašák, který štěká, ale nekouše

Kromě pohybu (o tom jindy) budete řešit především jídlo. Slovo „makroživiny“ zní sterilně a nudně – jako něco, čím se normální smrtelník dobrovolně nezabývá. Jenomže když se mu trochu podíváte na zoubek, nebudete během realizace projektu Do plavek tolik trpět.

(foto: Hana Průšová)

Nebojte se, nechystám se na vás plivnout výtah z letáku nutriční poradny ani nemám ambice suplovat nutričního terapeuta. Jsem jedna z tisíců, které se bojí okamžiku, kdy se léto zeptá, co jsme dělali v zimě. Ale v bikinách se před zrcadlem cítím o kus líp než vloni touhle dobou a na bezhlavé vyžírání ledničky už jen vzpomínám. A teď stručně k tomu, co mě na makroživinovém strašákovi překvapilo – a rozesmálo.

Víc se hýbat a míň se cpát. A pak zas nic

Že správný poměr makroživin trefíte jen tak od oka, je dost nepravděpodobné. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste už „jedli správně“, ale váha se ne a ne pohnout žádoucím směrem. Pamatujete? Někdy okolo té doby kolem vás možná poprvé proletěly pojmy jako bílkoviny a sacharidy. Ale nevěnovali jste jim příliš pozornosti, protože ta matematika přece vážně BYLA jasná, stačí se „víc hýbat a míň se cpát“. Po kolikátém nezdařeném pokusu jste pojali podezření, že tak jednoduché to nebude, je nepodstatné.

Špatná zpráva: opravdu to není tak jednoduché. Dobrá zpráva: není to ani tak složité a hlavně, týrat se hladem u toho vážně nemusíte – a vlastně nesmíte.

Hlad, mýty a dobré úmysly

Zažitá, leč velmi mylná přesvědčení vaši budoucí líbivější siluetu sabotují: třeba že redukce hmotnosti znamená MÉNĚ jídla, nebo že hlad k tomu prostě patří. Pro mě osobně přišel první Aha! moment ve chvíli, kdy jsem se přesvědčila, že ani jedno z toho není pravda.

 Jím, na co mám chuť, nutriční dozor funguje v telefonu, a pro každou makroživinu existuje „první pomoc“, která se dá zařadit do kteréhokoliv jídla dne.

Představě návštěvy nutričního terapeuta jsem věnovala jednu nebo dvě myšlenky, které jsem ovšem vzápětí zavrhla – zadarmo by to nebylo a za ty peníze si raději koupím jídlo, které miluju. Pořádné, vydatné, barevné a hlavně: ne nudné.

Měla jsem za sebou x pokusů o návrat na svou „původní“ váhu, rozuměj váhu před třemi dětmi. Jeden z nich byl i úspěšný, před druhým těhotenstvím. Ale pak se prostě udál život a metabolismus také začal vykazovat známky „zralého věku“, což mě dovedlo až do bodu, kdy jsem jako už dávno netěhotná dosáhla na váhu, se kterou jsem posledně odjížděla do porodnice. To byl můj wake-up call.

Místo nutriterapeuta jsem vzala na milost online aplikaci. Tu známou, zelenou, však víte kterou. Od chvíle, kdy je tam možno zapisovat pomocí čárových kódů na výrobcích, pozbyla pachuť otravné otročiny. Jasně, všechno nemá čárový kód, ale databáze potravin je vyčerpávající a obsahuje i hotová jídla. Každé z nich má uvedené výživové hodnoty, které se vám načítají do roztomilé grafiky, kde na první pohled vidíte, kde musíte daný den přidat, aby tělo dostalo, co potřebuje. A pak už to vlastně byla jen legrace a dětská hra. Jím, na co mám chuť, nutriční dozor funguje v telefonu a pro každou makroživinu existuje „první pomoc“, která se dá zařadit do kteréhokoliv jídla dne.

Tuky

Aha! moment číslo 2: mému záměru neuškodil ani pečený bůček. Dát si ho k obědu byly vlastně dvě mouchy jednou ranou. Na ten den jsem měla ostatní jídla připravená předem a tuků tam bylo spíš málo. Bůček to skvěle srovnal a ještě jsem si „beztrestně“ užila pocit obžerství. Při hubnutí.

Sacharidy

Ty obávané přílohy se v určitém bodě staly nutností. Kolikrát jsem se samým zápalem pro bílkoviny nevědomky odstřihla od zdroje energie – sacharidů! Postupně jsem se přesvědčila, že líp to funguje, když je prostě nevynechávám u žádného jídla, které si o přílohu přirozeně říká.

S přílohou je ten talíř taky na pohled plnější, veselejší – a hlavně mám pak energii fungovat. Bez pocitu, že se jen „dietně šolíchám“. „Obžerství“ a hubnutí se fakt nevylučují.

Bílkoviny

Připouštím, že jako masožravec to mám o chlup jednodušší – ne proto, že by maso bylo tím „jediným správným zdrojem“ bílkovin, ale protože dost podstatně rozšiřuje paletu možností. Každý nechť si sestaví svou bílkovinovou knihovničku podle vlastních stravovacích preferencí, ale slibuju, že pokud tomu na začátku věnujete trochu energie a pátrání, později s bílkovinami problém mít nebudete. Aha! moment číslo 3: bílkoviny nejsou exkluzivní surovina pro vyvolené, a abyste si je mohli dovolit v dostatečném množství, ani nebudete muset prodat ledvinu.

Vláknina

Aha! moment číslo čtyři: pokud jde čistě o vlákninu, našla jsem univerzální první pomoc na její nedostatek v běžném jídelníčku. Vlastně dvě.

Zaprvé: do překvapivě velkého množství jídel lze přimíchat psyllium, aniž by to ovlivnilo jejich chuť nebo strukturu. Naopak – osvědčilo se mi i jako nenápadné zahušťovadlo do polévek. Jde prakticky o čistou vlákninu s minimálním energetickým přínosem a jedna malá lžička dokáže udělat znatelný rozdíl.

A zadruhé: pokud máte chuť na sladké, zkuste si dát do cottage nebo na tvaroh lžičku čekankového slazení. Chuťově je pro mě srovnatelné s některými druhy medu, jen s tím rozdílem, že obsahuje zhruba 70 % vlákniny. Pro představu: jedna polévková lžíce mi pokryje asi čtvrtinu doporučeného denního příjmu.

Než si z toho někdo odnese jenom ten bůček

Abychom si rozuměli: ne, pečený bůček není dietní standard ani ideální potravina na každý den. Stejně jako psyllium nenahradí zeleninu a čekankové slazení z vás samo o sobě neudělá nutričně vyváženého člověka. Pointa není v jednotlivých potravinách, ale v kontextu – v tom, jak do sebe jednotlivé části jídelníčku zapadají. A taky v tom, že hubnutí nemusí vypadat jako permanentní sebezapření, hlad a smutek nad prázdným talířem.