Je ráno, sedíte na gauči, koukáte na displej mobilu a v hlavě vám jede velmi otravný vnitřní monolog. „Musím dopsat tu zprávu do práce, ale jsem teď po ránu úplně mimo, měla bych se osprchovat, to mě probere. Možná bych si nejdřív měla zacvičit, ať nejsem takový chcípák, jenomže to bych se pak musela osprchovat ještě jednou. Panebože tady je ale bordel. Měla bych objednat Rohlík, dítě nemá co jíst. Kde mám materiály z tý pracovní konference? Cože jsem to chtěla? Nejdřív bych aspoň měla umýt nádobí. Kde mám mobil? Aha, tady. Chvíli si ještě odpočinu a budu scrollovat na Instagramu obrázky kočiček. To mě uklidní, jsem úplně v háji, umírám z toho, že nemám nic hotové. Deadline je za 4 hodiny a na kompu mám otevřených jenom 27 záložek.“ 

Když většina vašich dnů probíhá v podobném stylu, většinou si o sobě akorát myslíte, že jste líní a neschopní. Možná jste, ale vaše nevýkonnost může mít mnoho různých příčin, z nichž některé jsou poměrně závažné, a je potřeba zásah odborníka.

Co to přesně exekutivní dysfunkce je? Podle informací od české neurologické společnosti jde o stav narušených tzv. exekutivních funkcí, což je řada schopností a vlastností, které umožňují člověku fungovat v pracovním i v běžném životě. Exekutivní dysfunkce může být tak extrémní, že nejste schopni se sami o sebe postarat, ale většinou se projevuje spíš nenápadně.

Co patří mezi exekutivní funkce?

  • Plánování. Když máte v jeden den udělat víc věcí (v rozumném měřítku), dokážete to zkombinovat tak, abyste všechno stihli.
  • Inhibice. V tomto kontextu jde o schopnost odolávat věcem, které ruší vaše soustředění – když na vás někdo promluví, problikne titulek zpráv, dostanete na něco chuť, začnete uklízet.
  • Kognitivní flexibilita. Když něco nedopadne tak jako obvykle, nezpanikaříte a začnete to řešit. Vymýšlíte strategie, testujete hypotézy. Pokud se to delší dobu nedaří, nezaseknete se, ale seženete pomoc.
  • Pracovní paměť. Schopnost udržet v mysli informace během řešení úkolu – třeba když jdete nakupovat jídlo, ale cestou vám z kapsy vypadne seznam – s dobrou pracovní pamětí většinu věcí přinesete.

Exekutivní funkce jsou do určité míry proměnlivé – mohou být horší při stresu, špatném spánku, při depresích či úzkostech, nebo vlivem hormonálních změn, stáří, infekcí či dočasné vyčerpanosti. Exekutivní dysfunkce však není samostatná diagnóza, ale je možné, že je nějaké diagnózy projevem. 

Jste jenom unavení, nebo za chvíli umřete?

Nějaká forma exekutivní dysfunkce se typicky vyskytuje u velké části psychiatrických onemocnění – deprese, schizofrenie, ADHD, PTSD a další. Příčinou také mohou být nádory, infekce nebo záněty postihující čelní laloky. Častou příčinou jsou také úrazy hlavy, cévní mozkové příhody nebo jiné ložiskové procesy, které zasahují frontální laloky. Exekutivní potíže se objevují i u neurodegenerativních onemocnění, jako je Parkinsonova choroba. Kromě nádoru je nejhorší možný scénář alzheimer a demence, která se výjimečně může vyskytnout i u lidí středního věku.

Pokud jste nedostali žádnou diagnózu, na kterou existuje terapie nebo lék, a dysfunkce vám brání dlouhodobě v každodenním  fungování, stojí za to s tím bojovat, i když to bude běh na dlouhou trať. Je to jako s chronickou nemocí, se kterou vám nedokážou pomoci odborníci – pokud budete bojovat a dlouhodobě změníte svůj životní styl a přidáte nové návyky, postupně budete, možná, pozorovat zlepšení.

Jak začít fungovat? Ucelený návod neexistuje

V článku na Guardianu radí to samé, na co byste asi přišli i sami. Používejte kalendář a notifikace v mobilu, pište si seznamy, rozdělte velké úkoly na malé krůčky. Když je před vámi hora práce a vy nemůžete pořádně začít, zkuste pracovat alespoň pár minut, všechno je lepší než nic. Zkuste taky zapojit lidi kolem vás, aby vám pomohli se soustředit (teď na mě nemluv). Své rodině se můžete pokusit vysvětlit, že když na něco zapomenete, ať si to neberou osobně a příště ať vám radši všechno řeknou třikrát. Nadšení z toho nebudou.

Pokud nejste sobec a ignorant, kterému je všechno a všichni jedno, nevyčerpávejte svůj mozek pocitem viny za to, že nic nestíháte a pořád zapomínáte. Jestli stále váháte mezi leností a nemocí, hezky to shrnul jeden uživatel na redditu  „Když máš exekutivní dysfunkci, tak ti jede v hlavě monolog ve stylu: „Vstaň a dodělej to. Musíš. Prostě to udělej, víš, že to dokážeš, nejsi úplnej debil. Nebo možná  jsi. Začni už do p***** něco dělat.“ Jenže ty pořád sedíš na zadku, nic neděláš a cítíš se provinile a máš úzkost z toho, že nic neděláš. Víš, že technicky to sice teoreticky dokážeš, ale tvůj mozek zamrznul a ty nejsi schopný začít dělat to, co máš. Ale když jsi líné hovado, tvůj vnitřní monolog je: „Nemám na to chuť, to počká, nebo to udělá někdo za mě.“ A to aniž byste byli nervózní nebo trpěli spalujícím pocitem viny. To první je nemoc, to druhé sobectví a lenost.