Konzumaci alkoholu ve společnosti máme často tendenci bagatelizovat. Lépe řečeno, z hlediska rizika vzniku závislosti ji zdaleka nepovažujeme za tak významnou jako pití o samotě. Autoři nové studie, která byla zveřejněna v žurnálu Current Directions in Psychological Science, to nicméně považují za velkou chybu.

Podle Catharine Fairbairn, profesorky psychologie na University of Illinois Urbana-Champaign, a Dahyeona Kanga z University of Washington, totiž výzkumy zas a znova potvrzují, že lidé si dopřávají značně více alkoholu v „sociálních kontextech“, než když jsou sami.

Z určitého úhlu pohledu to bezesporu dává smysl, neboť naši příbuzní, přátelé, sousedi apod. nás leckdy s oblibou „hecují“, abychom si dali ještě jednu další – jak jinak než zaručeně poslední – skleničku. I to, co začne jako poklidná oslava, se tak postupně může zvrhnout v jakousi soutěž, jejíž účastníci cítí potřebu za každou cenu demonstrovat, kolik toho snesou.

O samotářské notoriky se zajímá přibližně desetkrát více badatelů než o ty společenské.

Ve skutečnosti však často uvažujeme přesně opačně: domníváme se, že je to právě přítomnost jiných osob, která nás dokáže včas zabrzdit, tudíž nehrozí, že bychom skončili pod stolem ani na něm – a to už jen proto, abychom se před nikým zbytečně neztrapnili. Ovšem jak zábava pokračuje, zábrany padají…

Výše zmíněná bagatelizace tohoto problému přitom mj. podstatně ovlivňuje design vědeckých prací a rovněž naše vnímání alkoholismu, jakož i jeho zobrazování v populární kultuře. Jedním z dokladů může být fakt, že o samotářské notoriky se zajímá přibližně desetkrát více badatelů než o ty společenské.

„Zaměřit se výhradně na samotářské pití znamená ignorovat chování zodpovědné za většinu společenských škod souvisejících s alkoholem,“ komentovala to Fairbairn v oficiální zprávě University of Illinois Urbana-Champaign.

Zaučování do pití a jeho důsledky

Významným poznatkem je i to, že silní pijáci se nejen s oblibou sdružují, aby se svému zlozvyku oddávali společně, ale rovněž jaksi zaučují ty méně zkušené. Tedy vysvětlují jim, jaké nápoje raději nekombinovat, kterak postupovat, aby neodpadli příliš brzy, jak si co nejlépe poradit s následnou kocovinou etc. Toto vcelku logicky opět vede k tomu, že alkoholu se v sociálním prostředí požívá daleko přes míru, a bujarý večírek pak může lehce skončit katastrofou.

„Některé z nejzávažnějších negativních důsledků užívání alkoholu souvisejí specificky se společenskou konzumací. Zejména násilí asociované s alkoholem, rizikový sex a extrémní pití alkoholu jsou všechno primárně nebo výhradně fenomény společenského pití, stejně jako třeba úmrtí při dopravních nehodách,“ uvádějí Fairbairn a Kanga.

Pokud nás pivo, víno nebo tvrdé destiláty činí uvolněnějšími a veselejšími (neboť spouští uvolňování endorfinů a dopaminu v mozku), je jasné, že taktéž naše zážitky budou s hladinkou v krvi výrazně lepší. To ale platí pouze do okamžiku, kdy se definitivně přestaneme kontrolovat, a začneme se třeba projevovat agresivně atp.

Nejen lidé, ale i zvířata

Stojí jistě za zmínku, že závěry Fairbairn a Kanga podporují také některá pozorování divoce žijících zvířat. Např. šimpanzi, považovaní za naše nejbližší příbuzné, se o potravu obvykle dvakrát ochotně nedělí – nicméně pokud jde o zkvašené ovoce obsahující alkohol, najednou nemají s dobrovolným sdílením žádný problém.

V africkém Cantanhez National Park se před časem podařilo nafilmovat zástupce druhu Pan troglodytes verus, jak se přesně této činnosti, tedy skupinovému „opíjení se“ ovocem, s nadšením oddávají:

{youtube}r-hSnCKWjxs{youtube}

Podle odborníků tak možná činí přesně kvůli vytváření a posilování vzájemných sociálních vazeb. Jinak řečeno, teoreticky jde o něco, co z evolučního hlediska mohlo stát u zrodu lidské tradice hodování, která tak nejspíš má původ mnohem hlouběji v naší historii, než jsme si až dosud mysleli.

Na druhé straně, šimpanzi se tím vystavují nesrovnatelně menšímu nebezpečí než my. Jednak ovoce není nijak silné – vědci v něm naměřili maximálně 0,6 objemových procent alkoholu (AVB) – a jednak nemohou později třeba sednout za volant a někoho zabít.

A co ostatní drogy?

Určité výzkumy ukázaly, že u těch, kteří popíjení ve skupinách spojují s nejvyšším stupněm potěšení, se s větší pravděpodobností vyvinou rozličné potíže, které se vyskytují právě v kontextu s alkoholem. Stejně tak existují důkazy o tom, že si často pořádně přihneme ve snaze zachránit naše hroutící se vztahy (vesměs partnerské).

„Jako návyková droga, která se těší mimořádné úrovni integrace do lidského společenského života, předznamenává alkohol nadcházející právní a lékařská dilemata,“ předpovídá tým.

Tím je mj. míněno to, že podobné problémy by se teoreticky mohly objevit rovněž v důsledku legalizace drog jiných – typicky marihuany (nyní si odmysleme, že ta dle zavádějících tvrzení většiny svých příznivců návyková není). I takového jointa si totiž obvykle ubalíte a zapálíte raději s někým.

Sečteno a podtrženo, tomuto tématu by v rámci boje proti alkoholu měla začít být věnována výrazně větší pozornost. Nelze sice zpochybňovat, že samotářské pití je charakteristickým znakem některých z nejzávažnějších případů alkoholismu, ale vše nasvědčuje tomu, že se na něj zaměřujeme až nezdravě moc.