fbpx

Pařížané rozhodují, co se udělá s částí rozpočtu. Pisoáry letos nevyhrály 1 fotografie
Typický pisoár neboli vespasienne v ulicích Paříže

Obyvatelé francouzského hlavního města mohou navrhovat a hlasovat o tom, za co se každý rok utratí pět procent z městského rozpočtu. Jedním z letošních návrhů byla i renovace historických pisoárů. A do příštího roku má nápad náskok

Zveřejněno: 10. 10. 2019

Takzvané vespasienne, tedy pisoáry z 19. století, které můžete v Paříži potkat, ale čím dál méně použít, chátrají. Pařížané je však vnímají jako cenné dědictví, které je třeba zachovat pro další generace. Pisoár je nejen součástí městské veřejné hygieny, ale také připomínkou dávno minulých dob, na něž by se nemělo zapomínat. Alespoň tak o něm přemýšlí Pařížan duší, tělem, kolem i močovým měchýřem Arnaud Carnet. Ten problém pisoárů zaznamenal během vyjížďky na kole a jeho žalostný stav jej doslova zasáhl. Zda měl v té době i nějakou fyziologickou potřebu, není známo. Každopádně se o osud záchodků začal zajímat. K nápravě situace využil pařížský participativní rozpočtový režim. Ten obyvatelům hlavního města Francie umožňuje hlasovat o způsobu, jímž město utratí 100 milionů eur, což je pět procent jeho kapitálového rozpočtu.

Projekt s krycím jménem Carnet byl jedním ze 430 počinů, které byly letos mezi 6. a 22. zářím pařížskou radou projednávány. Bohužel se nesetkal s úspěchem. Převálcovalo jej 11 velkých projektů a 183 menších, mezi nimiž se objevily třeba lepší recyklační zařízení pro modernizaci cyklistické infrastruktury, programy na pomoc ženám bez domova a další. Na rozhodnutích se podílelo více než 140 tisíc lidí, kteří je posvětili svými hlasy. O tom, jak administrativa naloží s částí městských peněz, mohli Pařížané rozhodovat již pošesté.

V loňském roce se úspěchu dočkal plán na modernizaci čisticích zařízení za 1,5 milionu eur, který tehdy získal plných 37 tisíc hlasů, nebo rozhodnutí poslat finanční prostředky do dočasného tábora pro migranty, postaveného na kraji města po zvýšení přílivu uprchlíků do Evropy.

Ať lidé participují

Program participativního rozpočtu byl zahájen v roce 2014, když se k moci dostala současná pařížská starostka Ann Hidalgová. Pařížská náměstkyně primátora pro místní demokracii Pauline Véronová tvrdí, že od té doby bylo díky veřejnému hlasování o využití části pařížského rozpočtu realizováno více než 1 800 jednotlivých zlepšení, která se výrazně podepisují na lepších životních podmínkách hlavního města.

Inspiraci Hidalgová čerpala od města Porto Alegre, které se nachází v jižní Brazílii. To participativní rozpočet úspěšně zavedlo již v roce 1989.

Tisíce návrhů je předkládáno každý rok a před kvalifikací pro hlasování musí být prověřeno, zda jsou proveditelné. Jak takové projekty vypadají? Podle Véronové nejsou ve většině případů ani bizarní, ani komplikované. Mohou však být originální nebo inovativní. Potom mají naději na úspěch.

Inspirace z Brazílie

Inspiraci Hidalgová čerpala od města Porto Alegre, které se nachází v jižní Brazílii. To participativní rozpočet úspěšně zavedlo již v roce 1989. V roce 2008 se příkladu Paříže chytil Lisabon, v těsném závěsu za ním potom kráčí Miláno, Glasgow a Madrid.

Ačkoliv program Carnet letos nezískal dostatečný počet hlasů, které by pisoárům zajistily znovuzrození, otázka jejich zachování a renovace se alespoň dostala do povědomí pařížské veřejnosti. A už nyní se k programu do dalšího dělení rozpočtu přihlásilo více než dva tisíce netrpělivých Pařížanů. Takže kdo ví? Třeba se na pisoáry v příštím roce také dostane.

Související…

Konec přeplněných popelnic? Senzory hlídají skoro 500 pražských kontejnerů
Milada Kadeřábková

foto: Profimedia, zdroj: The Guardian

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...