Klíšťatům svědčí počasí, kterého jsme se po vlně veder konečně dočkali: mírné teploty kolem 20 až 25 °C. Dostatek vzdušné vlhkosti po deštích a hustá vegetace jim poskytují téměř dokonalé podmínky k životu. Předpověď Českého hydrometeorologického ústavu proto pro následující dny předpokládá na naprosté většině našeho území aktivitu klíšťat velmi vysokou. A to znamená jediné: pravděpodobnost, že si z výletu, pikniku v parku nebo třeba jen z cesty na nádraží domů donesete nechtěný dáreček, rychle roste. Nebo klidně deset.
Na internetu bývá klíšťová matematika jednoduchá: klíště = průšvih, protože klíšťata jsou přece notoričtí přenašeči nemocí. Nejčastěji se mluví o klíšťové encefalitidě a lymské borelióze. Zatímco proti encefalitidě existuje účinné očkování, jedinou ochranou proti borelióze je zatím prevence a včasné rozpoznání příznaků. A to u části lidí vyvolává paniku.
Mýty o borelióze, které se pravidelně vrací
Podle údajů Státního zdravotního ústavu bylo v prvním pololetí roku 2026 v Česku hlášeno celkem 5 320 případů lymské boreliózy, což je o 4 000 víc než za stejné období loňského roku.
Nárůst je z velké části způsoben digitalizací systému hlášení, upozorňuje samotný SZÚ. Bez ohledu na to s rostoucím počtem případů roste i množství domněnek, polopravd a mýtů, jejichž životní cyklus každoroční aktivitě klíšťat přesně odpovídá. Tady jsou ty nejznámější:
Mýtus č. 1: Přenášejí lymskou boreliózu jen klíšťata?
Současná medicína považuje za jediného prokázaného přenašeče lymské boreliózy na člověka klíšťata rodu Ixodes.
Pokud se zeptáte v odborných kruzích, odpověď bude jednoznačná. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) uvádí, že hlavním přenašečem v Evropě je klíště obecné (Ixodes ricinus).
4. června 2025 také byla ve vědeckém časopisu Parasites&Vectors zveřejněna společná studie Bioptické laboratoře Plzeň, Biologického centra Akademie věd ČR a Jihočeské univerzity, která možnost přenosu boreliózy komáry vyvrátila.
Parazitolog Radek Šíma z Bioptické laboratoře k tomu uvedl, že na rozdíl od klíšťat komáři nasávají krev hostitele přímo z krevního řečiště, kde se borélie nevyskytují. „U žádného ze zhruba tisícovky komárů, odchycených v lokalitách po celé republice, jsme borélie neobjevili. A to jsme použili nejmodernější diagnostické metody,“ potvrdil.
I tak se výzkum zaměřil také na schopnost borélií přežít v komářím trávicím traktu. „Komár tráví podobně jako člověk. Do střev se mu vylučují trávicí enzymy, konkrétně trypsin, které štěpí bílkoviny a umožňují tak vstřebávání potravy. Trypsin v komářích střevech ale zabije také borélie, které jsme do něj dostali uměle,“ dodal Šíma.
Mýtus č. 2: Klíšťata sají jen „sladkou krev“
Jsem jedním z lidí, kteří se před návštěvou lesa můžou v repelentu třeba vykoupat, a stejně mi to bývá málo platné. Klíšťatům prostě chutnám. Pokud jich na sobě najdu víc než deset, vypadá to hrozivě. Když to někomu popisuju, často se ozve argument: „No jo, máš sladkou krev.“
Jenže klíšťata si hostitele vybírají ještě před přisátím podle kombinace čtyř podnětů: oxidu uhličitého ve vydechovaném vzduchu, tělesného tepla, vlhkosti a chemických látek uvolňovaných pokožkou. Vědci zároveň zkoumají, jestli může jejich výběr ovlivňovat i složení kožního mikrobiomu, který zásadně ovlivňuje individuální tělesný pach.
Ještě se nestalo, že by něco nějak nedopadlo. Ale to ‚nějak‘ by se vám také nemuselo líbit.
Důvodem, proč na některé lidi klíšťata „jdou“ víc než na jiné, tak pravděpodobně není „sladká krev,“ ale souhra těchto faktorů. A možná někdy i obyčejná náhoda.
Mýtus č. 3: Zatržená hlavička musí ven
Tohle vyvolává srdeční arytmii a způsobuje panické návštěvy pohotovostí bez ohledu na denní či noční dobu. Ve skutečnosti jsou špatně už první dvě slova. Klíště má totiž hlavu pevně spojenou s tělem, pokud se tedy při odstraňování něco utrhne, jde obvykle o kusadla (hypostom) – část ústního ústrojí s háčky, které klíštěti pomáhají držet se v kůži.
Pokud v kůži zůstanou, obvykle nepředstavují riziko. Organismus je postupně vytlačí, stejně jako třeba malou třísku.
Navíc borélie se nacházejí především ve střevě a slinných žlázách živého klíštěte. Samotný hypostom nepředstavuje významný zdroj infekce, riziko nákazy souvisí především s tím, jak dlouho bylo živé klíště přisáté.
Mýtus č. 4: Klíště se musí vyšroubovat
Doprava? Ne. Doleva? Ne. Ve skutečnosti nezáleží ani na jednom. Klíště totiž nemá závit, žádný biologický důvod pro otáčení neexistuje.
Největší problém při odstraňování klíšťat představuje mačkání jejich zadečků. Čím větší tlak, tím větší riziko, že během manipulace vytlačí jeho obsah (včetně borélií) do ranky. Ať už tedy kroutíte nebo taháte, klíště chyťte pinzetou co nejblíž k povrchu kůže. A pokud se to nepovede, vzpomeňte si na mýtus č. 3.
Mýtus č. 5: Potřete ho olejem. Udusí se
Klíště není třeba „přemlouvat“, aby se pustilo. Naopak. Představuje potenciální ohrožení a s tím se nediskutuje. Čím déle zůstává přisáté, tím víc času má na přenos případné infekce. Navíc olej nebo jiné látky mohou klíště podráždit a stejně jako v předchozím bodě tak způsobit přesný opak toho, o co se snažíte: klíště se naštve a „vyblinká“ obsah žaludku do ranky. Pokud navíc máte štěstí na infikovaný kousek, právě jste boréliím našli nový domov – vaše vlastní tělo.
Mýtus č. 6: Prvních 24 hodin se nemůžu nakazit
Jeden z nejodolnějších mýtů vůbec. Kdyby se po internetu šířil stejně pomalu jako borélie z klíštěte do člověka, už dávno by zmizel.
Klíšťata nemají zabudovaný odpočet jako mikrovlnka. Jediné pravidlo, kterým se můžete řídit vždycky, je prosté: hned jak klíště objevíte, odstraňte ho.
Skutečnost je o něco méně uklidňující. Ano, riziko přenosu boreliózy s prodlužující se dobou přisátí výrazně roste. Většina přenosů nastává až po delším sání klíštěte, často se zmiňuje hranice 24 hodin. Jenže klíčové slovo v předchozí větě je většina. Můžete se utěšovat tím, že během prvního dne je riziko nižší, jistotu vám ale nikdo nedá.
Navíc klíšťata nemají zabudovaný odpočet jako mikrovlnka. Není to tak, že 23 hodin a 59 minut jen spořádaně sají a přesně o minutu později začnou přenášet borélie. Jediné pravidlo, kterým se tedy můžete řídit vždycky, je prosté: hned jak klíště objevíte, odstraňte ho.
Mýtus č. 7: Nemám flek, můžu být v klidu
Kdyby se borelióza řídila obrázky z učebnic, měli by lékaři podstatně jednodušší život. Jenže lidské tělo učebnice nečte.
Červená skvrna zvaná erythema migrans sice patří k nejtypičtějším příznakům boreliózy, ale zdaleka nemusí připomínat učebnicový terč. Někdy je nepravidelná, jindy téměř jednolitá. A někdy se neobjeví vůbec nebo je tak nenápadná, že jí člověk prostě nevěnuje pozornost.
Na druhou stranu může být charakteristická zvětšující se skvrna důvodem k nasazení antibiotik i bez laboratorního potvrzení. „U klinicky jasných případů lymské boreliózy jako je erythema migrans, nejsou sérologická vyšetření k zahájení léčby potřebná,“ uvádí Státní zdravotnický ústav.
Mýtus č. 8: Každé klíště patří do laboratoře
Proč laboratoře vyšetření klíšťat nabízejí? Dává to smysl – jenom ne vždycky ze stejného důvodu, jaký očekává pacient. Vyšetřování klíšťat pomáhá odborníkům sledovat, jaké patogeny se v české populaci klíšťat vyskytují a jak se jejich výskyt mění. Národní referenční laboratoř Státního zdravotního ústavu se monitoringu přírodních ohnisek nákaz a výskytu mikroorganismů v klíšťatech věnuje dlouhodobě.
Pokud jde ale o zdravotní stav konkrétního člověka, má výsledek vyšetření omezenou vypovídací hodnotu. Přítomnost ani nepřítomnost borélií v odstraněném klíštěti sama o sobě spolehlivě neřekne, zda se člověk nakazil. Proto odborné společnosti rutinní testování odstraněných klíšťat jako podklad pro rozhodování o léčbě nedoporučují.
Mgr. Eva Richtrová, Ph.D., zástupkyně vedoucího Národní referenční laboratoře pro lymeskou boreliózu, také doporučila zmínit ještě dva mýty, se kterými se lidé často setkávají:
Mýtus č. 9: Klíšťata létají či mohou skočit ze stromu
Klíšťata patří mezi roztoče a nikoliv mezi hmyz, tudíž rozhodně nelétají. Nemohou na vás spadnout ani skočit ze stromu. Kdepak. Klíšťata sedí na stéblech trávy a listech bylin a trpělivě číhají dole v podrostu na svoji teplokrevnou oběť – člověka nebo zvíře, až se k nim přiblíží.
Mýtus č. 10: Klíště zabijeme nejlépe rozmáčknutím
Vyndané klíště nikdy nemačkejte. Vždy se chovejte tak, jako by každé klíště bylo nakažené a mohlo vás ohrozit. Raději používejte gumové rukavice. V žádném případě se klíště nesnažte mechanicky rozdrtit. Ideální je zabalit ho do ubrousku nebo kousku papíru a na nehořlavém podkladu bezpečně zapálit nebo spláchnout do záchodu.
Kdy je čas utíkat do ordinace?
Samotné přisátí klíštěte ještě není důvodem k panice. A tak nepanikařím. Kdybych to dělala pokaždé, když si klíště najdu, mohla bych si ke svému praktikovi napsat minimálně přechodný pobyt. Vždycky na léto.
Reklama
Jsou ale situace, kdy se nevyplatí čekat, že to „nějak dopadne“. Pravda, ještě se nestalo, že by něco nějak nedopadlo, ale to „nějak“ by se vám také nemuselo líbit.
Do ordinace se vydejte, pokud se kolem místa přisátí začne zvětšovat červená skvrna, objeví se horečka nebo příznaky připomínající chřipku bez jiné zjevné příčiny, přidají se bolesti kloubů, svalů nebo výrazná únava, případně zaznamenáte poruchy citlivosti, obrnu lícního nervu nebo další neurologické obtíže. Stejně tak v případě, že se místo po odstranění klíštěte výrazně zanítí nebo začne hnisat.
Dobrá zpráva na závěr? Pokud do té ordinace dorazíte včas, máte velmi slušnou šanci, že se s touhle letní radostí vypořádáte bez následků.