Když přijde řeč na cukrovku typu dva, ukáže se, že internetem stále koluje řada dezinformací, které deformují její reálný obraz. V některých případech mohou vyděsit, v jiných naopak mohou vést k podcenění situace. Na co si tedy dávat pozor, čemu (ne)věřit a proč?

Mýtus 1: Genetika není osud

Rodinná anamnéza sice zvyšuje riziko rozvoje cukrovky druhého typu, ale neznamená to, že bez ní nemůžete onemocnět. Srovnatelnými rizikovými faktory jsou nedostatek pohybu, nevhodná strava (vysoký příjem jednoduchých cukrů, nezdravých tuků, průmyslově zpracovaných potravin, nedostatek vlákniny).

Co to pro vás znamená? Že zdravá rodina automaticky nezaručuje zdraví i vám – pořád se vyplácí o sebe pečovat a dodržovat základy zdravého životního stylu. Pokud máte obavy nebo nějaké pochybnosti, nic nezkazíte, když se po pětatřicítce necháte vyšetřit a poradíte se o postupu se svým praktickým lékařem. Cukrovka se dá diagnostikovat podle krevních testů.

Mýtus 2: Cukrovka umí být nenápadná

Jasné a klasické příznaky určitě existují a patří mezi ně časté močení, zvýšená žíznivost, rozmazané vidění nebo podezřelá únava. Stejně tak ale existují i méně známé příznaky, které mohou přicházet nepozorovaně a plíživě a které se snadno zamění za projevy jiných onemocnění. K takovým se řadí neuropatie (brnění nebo necitlivost v končetinách, rukou a nohou), svědění kůže, vaginální kvasinková infekce, plísňové infekce kůže, zánět dásní (gingivitida) a nevysvětlitelný úbytek hmotnosti.

Mýtus 3: Lidé s prediabetem nepotřebují léky

Prediabetes je stav, kdy má pacient zvýšenou hladinu cukru v krvi, což může vést k nástupu cukrovky typu dva. Ukazuje se, že asi u jedné třetiny takových jedinců se prediabetes může rozvinout do cukrovky, a to během pěti až deseti let. Se zvyšujícím se věkem se zvyšuje i pravděpodobnost nástupu cukrovky při existenci prediabetu.

Čím vyšší je hladina cukru v krvi, tím je pravděpodobnější, že bude nutné nasadit odpovídající medikaci, protože změny v životním stylu stačit nebudou.

Včasná péče může v takových případech zahrnovat i zavedení medikace, záleží to ovšem na několika faktorech: na hladině A1c (laboratorní marker diabetu), rodinné anamnéze a komplikujících faktorech, jako jsou vysoká tělesná hmotnost nebo onemocnění jater. Když je to potřeba, může pomoci předepsání standardních léků na diabetes (metmorfin, inhibitory SGLT2, případně Ozempic nebo Mounjaro).

Mýtus 4: Cukrovka typu dva se dá zvládat jedině s léky

Nutnost předpisu medikace se i v případě cukrovky typu dva odvíjí případ od případů. Někteří pacienti mohou hladinu cukru v krvi udržovat na bezpečné míře pouze dietou a cvičením. Platí přitom, že čím vyšší je hladina cukru v krvi a hemoglobinu A1c, tím vyšší je i riziko komplikací diabetu typu 2 a tím je pravděpodobnější, že bude nutné nasadit odpovídající medikaci, protože změny v životním stylu stačit nebudou. Hladina cukru v krvi by neměla být vysoká příliš dlouhou dobu, protože by mohla vést k závažným komplikacím typu srdečních chorob a poškození nervů.

Cukrovkáři si za to můžou sami?

Nejenže je pomýlené lidi stigmatizovat a obviňovat, roli přese všechno hraje i genetika, která riziko diabetu typu dva zvyšuje až o 40 %. Je pravda, že některé rizikové faktory ovlivnit do velké míry lze, na druhou stranu každý nemá stejný přístup a možnosti k odpovídající zdravotní péči a celkově k informovanosti ohledně nutnosti a prospěšnosti zdravého jídla a pravidelného pohybu. Lidé, kteří jsou sami a nevědí, jak začít, to mají v tomto ohledu horší. Proto není moudré obviňovat a ukazovat prstem, ale spíše se zajímat a nabízet pomoc.