Podle nových odborných závěrů může i drobná změna životního stylu fungovat podobně účinně jako tvrdý trénink. Stačí se zaměřit na činnost, které se věnujeme neustále a často bez přemýšlení – na dobu, po kterou sedíme.

Nová analýza, publikovaná v jednom z nejprestižnějších vědeckých časopisů The Lancet, dospěla k jednoznačnému závěru: sedavý způsob života znamená v průměru kratší dobu dožití. Čím déle sedíme – a je jedno, jestli doma, v autě nebo v práci – tím vyšší je riziko, že zemřeme dříve, než by bylo nutné. A co je zásadní: platí to i v případě, že pravidelně cvičíme, stravujeme se zdravě a spíme osm hodin denně.

Dlouhé sezení bez přestávky negativně ovlivňuje metabolismus, krevní oběh a zvyšuje riziko zánětlivých procesů v těle. Abychom tomu předešli, nemusíme se ničit sprinty, shyby ani kruhovým tréninkem. Rozhoduje frekvence, ne intenzita.

Jinými slovy: dvě hodiny v posilovně nenahradí deset hodin strávených na židli. Překvapivé je, jak málo stačí k tomu, aby se situace výrazně změnila. Stačí nahradit pár minut sezení denně lehkým pohybem a očekávaná délka života se znatelně prodlužuje. Nezáleží přitom na tom, zda stojíme, chodíme, běháme, zvedáme činky, štípeme dříví, myjeme okna nebo se věnujeme intimním aktivitám v ložnici. Nemusíme obracet život naruby – stačí drobné, ale pravidelné návyky, které přeruší několikahodinové sezení.

Klíčovým slovem je konzistence. Dlouhé sezení bez přestávky negativně ovlivňuje metabolismus, krevní oběh a zvyšuje riziko zánětlivých procesů v těle. Abychom tomu předešli, nemusíme se ničit sprinty, shyby ani kruhovým tréninkem. Rozhoduje frekvence, ne intenzita.

Zdraví není něco, co lze dohnat později. Když budeme měsíc jíst fastfood, žádná posilovna to nespasí. Když budeme kouřit krabičku denně, nepomůže nám, že si dvakrát týdně zaběháme. Sedavý životní styl je samostatný a velmi silný rizikový faktor. Naše těla jsou nastavená na pravidelný pohyb, ne na celodenní nehybnost. To, co celý den zanedbáme, večer v posilovně nedoženeme.

Právě tím se vysvětluje paradox moderního života: na papíře žijeme zdravě, ale přesto se cítíme ztuhlí, unavení a nesví. Problémem často není nedostatek cvičení, ale dlouhé hodiny absolutního klidu mezi jednotlivými aktivitami.

Pokud chceme žít déle, nemusíme dělat radikální změny. Stačí ty malé a trvalé. Při telefonování se projít. Každou půlhodinu se na pár minut zvednout a protáhnout. Nejde o fitness cíle, ale o drobné návyky, které snižují škody způsobené tím, že osm hodin denně sedíme u počítače – nebo doma u Netflixu. Často i výrazně déle.

Čím déle zůstáváme nehybní, tím větší váhu má každá minuta pohybu.

Studie s původním názvem Úmrtí, kterým lze potenciálně zabránit malými změnami v oblasti fyzické aktivity a času stráveného sezením analyzovala data o fyzické aktivitě více než 135 tisíc dospělých z několika zemí. Účastníci v průměru proseděli kolem deseti hodin denně a právě to se ukázalo jako jeden z nejvýznamnějších faktorů ovlivňujících délku života. Už pět minut svižné chůze denně přitom vedlo ke snížení úmrtnosti až o deset procent. Pokud lidé omezili sezení o půl hodiny denně, riziko předčasného úmrtí kleslo asi o sedm procent. Největší přínos měly tyto změny paradoxně u dvaceti procent nejméně aktivních lidí. Dává to smysl: čím déle zůstáváme nehybní, tím větší váhu má každá minuta pohybu.

Hlavním poselstvím studie je změna pohledu na to, jak je pohyb rozložený v čase. Pět minut pohybu každou hodinu je pro tělo cennější než občasné „zničení se“ v posilovně. Stejně, jako je lepší chodit do práce pěšky než se vozit autem a jednou za rok si dát pochod Praha–Prčice. Pohyb musí být přirozenou a ideálně podvědomou součástí každodenní rutiny. A někdy k delšímu životu skutečně vede méně cvičení – a hlavně méně sezení.