Tak co, jak vám jdou hubnoucí novoroční předsevzetí? Okolo poloviny ledna se odhodlání začíná často lámat, do konce měsíce bude mít armáda nových fitness junkies první výraznější ztráty.

Možná, že jste do toho šli naplno už před svátky, držíte rozumný tréninkový režim a hlídáte si akorátní příjem bílkovin, sacharidů, tuků i vlákniny. Máte pocit, že už byste měli začít vidět nějaké výsledky, jenomže váha šla nahoru a použít krejčovský metr nemáte odvahu z obavy, že neuvidíte to, co chcete. Proč? Jak? A má to vůbec smysl?

Přes stromy nevidíte les

Má. Nepropadejte panice a už vůbec neházejte flintu do žita. V tuhle chvíli je nejlepší přestat se s váhou hádat, nechat ji být a nedávat jí každý den prostor, aby vám kazila náladu. Tělo má totiž jinou prioritu než splnit vaši představu o ideálním čísle – a kupodivu to není sabotáž.

Co se teď v těle pravděpodobně děje, zvlášť pokud jste zařadili i silový trénink: efektivita pohybu při nesilových aktivitách jde nahoru a může vás to překvapit. Co tím myslím? Sama jsem po zařazení silového tréninku nějak přirozeně na nějakou dobu vynechala plavání, kde mě do té doby vídali „mlátit vodu“ třikrát týdně. Když jsem se do bazénu po měsíci vrátila a odplavala si svou obvyklou trasu, nevěřícně jsem koukala na chytré hodinky, které ani po třetím protření očí neukazovaly jiný údaj: čas na 100 m se poměrně výrazně zlepšil.

Centimetry zůstaly stejné, váha šla dokonce nahoru. Ale hodinky nelžou, že jo. Považovala jsem to za první výraznější odměnu za to sebetrýznění – jenže při cestě domů mi došlo, že vlastně už byla druhá: pár dní předtím jsem si všimla, že se prostě cítím líp. Že části mého těla, které mi permanentně dávaly rosolovitý pocit, už se tolik netřepou, nemám pořád nafouknuté břicho a přes horní okraj kalhot toho tolik nepřetéká.

Tohle není fáze, kdy se fotí výsledky. Je to fáze, kdy se rozhoduje, jestli vůbec nějaké budou.

Byl to jen pocit, viz první věta předchozího odstavce. Ale byl a bazénová epizoda ho znásobila. Ale nešlo mi to do hlavy, a tak jsem začala hledat vysvětlení.

Jak to funguje

Silový trénink zvyšuje zánětlivou odpověď – mikropoškození svalů, zvyšuje ukládání glykogenu a s ním vody. 1 g glykogenu na sebe naváže 3–4 g vody, v rozumném tréninkovém režimu to může představovat klidně 1–2 kg na váze nahoru. Nějaký prostor ta voda také zabere, takže krejčovský metr budete dočasně potřebovat pořád stejně dlouhý. Ale to, na co ho na svém těle případně přiložíte, už nebude to vypapkané sádýlko. A to je důvod, proč se „nic nehýbe, ale cítíte se jinak“.

Navíc, a zvlášť pokud jste žena kolem čtyřicítky, která se váží každý den, může změna tréninku a očekávání výsledků držet hladinu kortizolu v těle výš, než je ideální. Vysoký kortizol podporuje zadržování vody a dokáže bránit uvolňování tuku, takže svou další odměnu (nebo dosažení cíle) zbytečně oddalujete.

Ve chvíli, kdy tělu dáte signál, že to s tím zdravějším životním stylem myslíte vážně, nedobrovolně a neochotně (proto se vám nechce a zkouší na vás Pavlovův reflex, když uvidíte nebo ucítíte nějakou dobrotu) se začne přizpůsobovat: nejdřív zlepší funkci, pak zpevní strukturu a až úplně nakonec pustí tuk. Co z toho plyne?

Co „žádné změny“ v tuto chvíli neznamenají:

❌ že váš nový režim nefunguje

❌ že byste se měli (měly?) víc snažit 

❌ že potřebujete víc kardia

❌ že musíte míň jíst

A co naopak znamenají:

🔄 že se vaše tělo adaptuje na pořád ještě nový režim

⚙️ že se metabolismus ladí

⏳ že redukovat začne až nakonec

Pokud se vám zlepšila efektivita tréninku, je to známka toho, že tělo funguje, jak má. Kdyby to tak nebylo, lepší výsledky byste těžko viděli. Jste na dobré cestě,  jen pořád ještě v její nefotogenické části.

Tuk až nakonec

První reakcí těla není „hubnu,“ ale „učím se nový režim“. Přírůstek na váze není tuk s pravděpodobností odpovídající jistotě. Co máte navíc, je voda, glykogen a lehké zvýšení svalového objemu (jupí???). Je to přechodná fáze, ne selhání. Existuje poměrně jasná časová osa, podle které poznáte, že vše probíhá správně.

Zhruba ve druhém až třetím týdnu by se měla váha začít stabilizovat. Často si až tady uvědomíte, že tělo „drží pohromadě“ a je pevnější. Mezi třetím a pátým týdnem začne reagovat pas, oblečení začne sedět jinak, a i když váha může pořád stagnovat, míry se začnou zmenšovat. Po pěti až šesti týdnech se začne viditelně měnit tuk.

Teď se rozhoduje

Jste ve fázi, která rozhoduje o úspěchu celého procesu. Je extrémně důležité nezačít panikařit. Vydržte. Držte tréninky i správně nastavené jídlo alespoň tři týdny beze změn. Vážení omezte maximálně na jednou až dvakrát týdně, pas měřte jednou za deset až čtrnáct dní a sledujte hlavně výkon a schopnost regenerace. To vám řekne o stavu těla mnohem víc než jakékoli číslo na váze. Tohle není fáze, kdy se fotí výsledky. Je to fáze, kdy se rozhoduje, jestli vůbec nějaké budou.