Nedávno jsem navštívila „eldéenku“. Návštěva to byla krátká, nicméně co postrádala na délce, dohnala bohatě na intenzitě – přesně podle zásady, že zážitek nemusí být kladný, ale především intenzivní.
Úcta k lidským bytostem je mi vlastní a rodiče mě vychovávali také k respektu ke stáří. Budiž tedy tento text pochopen tak, jak byl zamýšlen, tedy jako snaha přijít na kloub něčemu, co je běžné, ale o čem se v rámci korektnosti nemluví. Pachu, který se kolem starých těl line.
Proč lidé po čtyřicítce voní jinak?
Výrazný zápach, který je často spojován se stárnutím, způsobuje organická sloučenina, zvaná nonenal. Mazové žlázy produkují tuky, které pokrývají a chrání pokožku už od narození. S přibývajícím věkem však dochází k jejich rozkladu, během kterého právě nonenal (mimo jiné) vzniká. Jeho pach je popisován jako zatuchlý, mastný, nahořklý nebo voskový, připomínající starý papír nebo starý olej.
No a? Možná si řeknete, že stařecký (zá)pach je v nejhorším případě problémem vašeho budoucího já. Mužský tělesný pach bývá díky aktivnějším mazovým žlázám (vyšší produkci kožního mazu) a odlišnému složení kožních lipidů v první polovině života intenzivnější, japonská studie ovšem potvrdila, že se produkce nonenalu začíná u mužů i žen už po 40. roce života zvyšovat – au! Po menopauze žen se karta obrací úplně, hormonální bouře může složení jejich kožního mazu výrazně změnit a tělesný pach výrazně zintenzivnit. Ale jde s tím vůbec něco dělat?
Co pomáhá proti dědkovskému odéru
Tělesný pach je univerzální, potíme se všichni (a kdo tvrdí, že ne, ten se potí nejvíc), ale to, jak ho hodnotíme, je silně kulturně podmíněné. Východoasijské populace (Japonsko, Korea, Čína) mají vysoký podíl varianty genu, která snižuje tvorbu „pachotvorných“ látek v podpaží. Přeloženo do češtiny: objektivně produkují méně výrazný tělesný pach než třeba Evropané nebo Afričané. A nejspíš proto jsou pro ně výraznější tělesné pachy méně akceptovatelné.
V japonské kultuře je tělesný pach častěji tabu, japonští účastníci studií hodnotili tělesné pachy často přísněji než Evropané. Pro „pach staroby“ mají Japonci dokonce vlastní, poeticky znějící výraz, kareishū. Tím ovšem japonská poetika ohledně tělesných pachů končí, kareishū je vnímán jako něco, co by mělo být eliminováno nebo alespoň minimalizováno. Především ve firemním prostředí je příjemná vůně spojována s profesionalitou a respektem k ostatním a na tom svůj komerční úspěch staví i produkty některých společností, údajně kareishū redukující. Jejich společným jmenovatelem je i v Česku dostupná surovina, ovoce kaki
Extrakt z kaki má mít přirozené antibakteriální a deodorizační vlastnosti, mýdla s jeho obsahem okamžitě podle jednoho z výrobců rozpustí až 97 % nonenalu na pokožce, čímž problém se stařeckým zápachem efektivně odstraní. Dá se tomu věřit? Minimálně podle dostupných podrobných recenzí ano – skeptici sice mohou namítat, že jsou to recenze placené, ale co když je na tomto šprochu skutečně pravdy trochu, tedy spíše mnohem víc? Zkušenost je nepřenosná a v Česku dostupná. Stačí trocha googlování – příslušné produkty už dorazily i na domácí trh, ti odvážnější si mohou mýdlo s kaki extraktem také vyrobit doma.
Může mít na stařecký pach vliv životní styl?
Jednoduchá odpověď je ano. Strava, osobní hygiena, a dokonce i úroveň stresu ovlivňují chemické složení pokožky a tělesný pach v každé fázi života, včetně stáří. Japonci tvrdí, že za tím vězí westernizace japonské stravy, kdy lidé konzumují více živočišných tuků.
Princip je prý jednoduchý: zvýšený příjem živočišných tuků vede k hromadění cholesterolu v cévách a to zvyšuje produkci kožního mazu a následně kyseliny palmitoolejové, která oxiduje a rozkládá se za vzniku nonenalu. Mazové žlázy jsou přitom rozmístěny po celém těle, nos si proto na pach staroby zvykne a dotyčný/dotyčná vlastní pach nonenalu nevnímá. Japonci proto doporučují problém neřešit, až nastane, ale po dosažení čtyřicítky automaticky předpokládat, že už existuje, a podle toho se zařídit.
Mám už problém?
Midori Močizuki, instruktorka čínské medicíny a specialistka na management zdraví, nabízí také rychlý test, který vám napoví, jestli se vás aktuálně problém „pachu staroby“ týká. Odpovězte ano nebo ne na následujících 20 otázek:
- Je vám 40 let a více?
- Máte pocit, že se váš tělesný pach mění?
- Máte pocit, že „jste cítit“ i ve dnech, kdy se nepotíte?
- Má vaše ložní prádlo mastný, travnatý zápach?
- Máte někdy pocit, že váš pokoj je cítit starobou?
- Už vás někdo na tento typ tělesného zápachu upozornil?
- Máte pocit, že jste cítit jako vaši rodiče nebo prarodiče?
- Cítíte olejovitý, travnatý zápach, pokud si prsty protřete uši nebo zadní část krku?
- Dáváte přednost masu před rybami?
- Jíte hodně smažených a mastných jídel?
- Jíte často sladkosti jako dorty a čokoláda?
- Obsahuje váš jídelníček jen minimum zeleniny a ovoce?
- Máte vysokou hladinu LDL cholesterolu?
- Dáváte přednost sprše před koupelí?
- Máte dlouhodobě nedostatek spánku?
- Máte nedostatek pohybu?
- Pijete denně alkohol?
- Kouříte?
- Vystavujete/vystavovali jste se často a intenzivně slunečnímu záření?
- Podlehnete lehce stresu?
Pokud odpovíte ano alespoň na deset z nich, je možné, že už si ve vaší přítomnosti někdo na nos významně poklepával. Řešení je přitom obsaženo už v samotných otázkách, Močizuki navíc doporučuje používat produkty péče o pokožku, které produkci nonenalu omezují.
Můžete být klidní
Dědkovský odér tedy k vyššímu věku patřit rozhodně nemusí. Věda i zkušenosti hovoří jasně: záleží na životním stylu. Trocha antioxidantů z ovoce a zeleniny, pořádný spánek, pohyb a neomezené množství dobré nálady dokážou zázraky. Jinými slovy, stárnout můžete jako elegantní víno, ne jako aromatický sýr.