Počátkem června tohoto roku absolvoval jedenáctiletý chlapec plavecký výcvik na termálním koupališti ve slovenském Štúrovu. Ten se mu nakonec stal osudným, protože se zde nakazil parazitem slzovničkou zhoubnou (Naegleria fowleri). Jde o jednobuněčný organismus žijící ve sladkých vodách vyšších teplot (35°C – 45°C), jako jsou většinou řeky a jezera.
Způsobuje vzácné, ale vážné onemocnění, známé jako primární amébová meningoencefalitida (PAM). „Pokud se toto onemocnění někde objeví, vybírá si nemilosrdnou daň – statistiky uvádějí 98% smrtnost a ti, co přežijí, mají zpravidla významně poškozený mozek. Ne náhodou si tento prvok vysloužil nepěknou přezdívku masožravá améba,“ komentuje prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc., český biochemik, parazitolog, molekulární biolog, vysokoškolsky pedagog a ředitel Biologického centra AVČR.
Prvok se přes nosní sliznici a čichový nerv dostane do lidského mozku, odkud začne ničit centrální nervovou soustavu. Poškození bývá tak závažné, že většinou končí smrtí. To se stalo i hochovi, kterého přijala jedna z bratislavských nemocnic, v níž svůj zápas o život prohrál.
Epidemie v ústeckých lázních – velký detektivní případ
Podle odborníků se jedná o vzácnou, nikoliv však ojedinělou situaci. Je znám třeba případ z roku 1962, kdy se v plaveckém bazénu v Ústí nad Labem slzovničkou zhoubnou nakazilo 16 jedinců, z nichž nepřežil žádný. Šlo o Vrbenského lázně, které byly naplněny ohřátou říční vodou z Labe. Vlivem nedokonalé hygieny tak améba pronikla na koupaliště a způsobila epidemii.
„Tento případ vešel doslova do dějin infekční medicíny a epidemiologie parazitárních nákaz. Dodnes slouží jako učebnicový příklad nejenom pro infekcionisty a hygienickou službu, ale také pro odborníky z oblasti konstrukce plaveckých bazénů, nejrůznějších ´vodních světů´ a úpraven sladkovodních zdrojů. Letošní tragický případ v Bratislavě jenom oživil zkušenosti získané z epidemie v ústeckých lázních,“ vzpomíná profesor Grubhoffer. Za jednoduchým konstatováním, že na vině bylo nedostatečné dodržování hygienických opatření, je však podle něj zpravidla jenom polovina pravdy, ta druhá polovina souvisí s technickým řešením takových lázeňských, rekreačních či sportovních zařízení.
Reklama
Jak dále profesor vypráví, tak objasnění příčiny opakujících se úmrtí v ústeckých lázních byl velký detektivní příběh, který se podařilo rozlousknout až po pěti letech v roce 1967. „Smrtící améby odhalil parazitolog Lubor Červa a vysloužil si tím oprávněně světový ohlas,“ informuje a pokračuje: „Ústecké lázně byly poté dlouhodobě sledovány na výskyt masožravé améby, v roce 1977 byl zaznamenán její další výskyt, naštěstí tehdy bez obětí na lidských životech. Bazén byl okamžitě uzavřen a následně vypuštěn, aby odborná expertíza odhalila, odkud se berou život ohrožující améby, jak se dostávají do bazénové vody a jak se mohou plavci nakazit, přestože voda v bazénu byla dostatečně chlorovaná.“
V ústeckých lázních spočíval, jak profesor Grubhoffer říká, „ďábel v detailu“ konstrukce bazénu: „Bazén byl původně delší, než předepisují pravidla pro plavecký sport, a tak se rozhodli jej patřičně zkrátit vybudováním příčky a ta fungovala jako příležitostný přepad vody, pokud z důvodů sportovního užívání bazénu bylo nutné zvýšit vodní hladinu. Vznikl tak špatně udržovaný prostor se sedimentem, ve kterém se dařilo zárodkům a patogenním formám smrtonosných améb.“
Jak jednoduché vysvětlení a kolik lidí přitom muselo zemřít? Epidemie si v letech 1962 až 1965 vyžádala celkem 16 obětí a stala se celosvětově nejhorší epidemií způsobenou touto amébou. „Budiž to pro nás stále velkým mementem,“ uzavírá parazitolog.
V mozku vznikají díry, smrt způsobí zánět
Slzovnička zhoubná většinou napadá mozky ryb, čas od času si však jako hostitele vybere i člověka. Nemoc, kterou způsobuje, tedy primární amébovou meningoencefalitidu, zřídkakdy někdo přežije. Jde o velice závažnou infekci mozku, který parazit rozpouští takzvanými lyzačními enzymy. Následkem toho vznikají v mozku doslova díry, k tomu se přidává zánět, a tato kombinace je smrtelná.
Onemocnění se projevuje horečkou, nevolností, zvracením, záchvaty, halucinacemi a v konečném stádiu kómatem, po němž většinou nastává důsledek nejhorší, a tím je smrt. To vše probíhá poměrně rychle, k této rychlosti přispívá i reakce vlastního imunitního systému. „Je to vskutku tak, průběh onemocnění je nesmírně rychlý a v okamžiku, kdy améby dosáhnou mozkové tkáně, následující zkáza v důsledku fagocytární aktivity améb požírajících mozkové buňky je pro mozek zcela devastující,“ potvrzuje profesor.
Při koupání v teplých vodách se raději nepotápějte
Přesto, že to všechno zní velice děsivě, parazitologové opakovaně zdůrazňují, že případ nákazy člověka je ojedinělý, celosvětově je známo jen několik takových epizod – za posledních 60 let se ve světě nakazilo méně než 300 lidí.
Améby přežívají v teplých stojatých vodách, hygienicky udržovaná voda pro ně nepředstavuje atraktivní prostředí. Bohužel však existují místa, kam se klasická dezinfekce nedostane a kde mohou nebezpeční prvoci přežívat.
Co bychom si z toho měli odnést, je opatrnost při koupání se v teplých přírodních sladkovodních vodách. Pokud už se v takovém prostředí v letních měsících rozhodnete smočit, ideální je nepotápět hlavu, aby se voda nedostala do nosu, který pro slzovničku zhoubnou představuje vstupní bránu do lidského těla. Zcela vyhýbat bychom se pak podle profesora Grubhoffera měli bazénům, které jsou již na první pohled na štíru s hygienou a technickým stavem, tedy mají opadané obklady.
Bohužel ani udržování hlavy nad hladinou ale nemusí před parazitem uchránit zcela. „Mějme na pamětí, že ani plavání s hlavou nad vodou nás nemusí v místě ohniska výskytu masožravé améby uchránit před nákazou. Celkem něco více jak 6 % případů nákazy je způsobeno vdechnutím prachu s amébovými cystami, tedy dlouhodobě přežívajícím vývojovým stádiem, které se rychle aktivuje kontaktem po vdechnutí na povrchu nosní sliznice postiženého jedince. Z toho plyne důležité poučení i pro personál, který se pohybuje v místě takového skrytého ohniska,“ upozorňuje profesor.
Díra, kam se dezinfekce nedostala
Chlapec, který na nákazu amébou zemřel po koupání ve slovenských termálních lázních, se koupal v bazénu. Jak se tam nebezpečný parazit dostal? Byl na vině dezolátní stav, před kterým varuje profesor Grubhoffer, nebo špatné technické řešení jako v případě ústeckých lázní? Tentokrát za to mohla nešťastná náhoda. Uvolněná kachlička, za niž se nedostala dezinfekce.
Améby přežívají v teplých stojatých vodách, hygienicky udržovaná voda (ozonem, chlorem), která je chladná, pro ně nepředstavuje atraktivní prostředí. Bohužel však existují místa, kam se klasická dezinfekce nedostane a kde mohou nebezpeční prvoci přežívat. Takovým místem se může stát třeba uvolněná kachlička nebo kapsa s teplou vodou za obložením, v níž se parazité množí a vyplavují se odtud do hlavního bazénu, kde mohou najít svého hostitele. „Všude tam, kde zůstane pro zhoubné améby prostor skrytý pravidelnému čištění a chlorování, jako jsou například místa s chybějícím keramických obkladem, leč příležitostně zvlhčená vodou z bazénu, či prostory v přepadech bazénové vody se zanedbaným čištěním, vznikají ideální podmínky pro krátkodobé pomnožení těchto nebezpečných améb – Naeglerií,“ potvrzuje profesor.
V takovém případě je nutné najít zdroj a zneškodnit ho. I z toho důvodu bylo koupaliště, kde se zemřelý chlapec nakazil, preventivně uzavřeno a znovuotevření zahlásilo teprve před nedávnem – po provedení všech testů a potvrzení, že parazit se zde již nevyskytuje.
Lék je ve fázi testování, daří se mu
A pozitivní zpráva na závěr. Ačkoliv se dosud nepodařilo onemocnění způsobené slzovničkou zhoubnou vyléčit, čeští vědci z centra BIOCEV ve Vestci u Prahy již na vývoji takového léku pracují a dosáhli prvních pozitivních výsledků. Přestože je vše teprve ve fázi testování, autoři výzkumu do budoucna hledí s optimismem a věří, že z hlášených 28 % případů vyléčení v laboratoři se časem dostanou na 100 %, a budou tak moci skutečně zachraňovat životy v reálném světě a nejen v klinickém prostředí.
„Držím palce kolegům z Biocevu, kteří pracují na slibném léku proti masožravé amébě, je to nanejvýše potřebný nástroj pro záchranu nakažených jedinců,“ podporuje profesor Grubhoffer s tím, že tento počin má o to větší význam proto, že onemocnění má charakter ohniskové nákazy, a to znamená, vyskytne-li se jeden případ, s vysokou pravděpodobností nezůstane pouze u toho jediného, pokud se na místě a ve stejném čase nákazy vyskytlo více jedinců. Podání takového léku by mělo nejspíše i ochranný význam. „Při rychlosti, s jakou amébový vetřelec postupuje, potřebuje vedle účinného léku či preventivního prostředku také velmi rychlý nástroj pro diagnostiku. Je nanejvýše dobře, že na obou těchto frontách si současná věda vede velmi nadějně a že naše pracoviště v tom hraje prim. Ostatně to je ten nejlepší způsob, jak navázat na pionýrské zásluhy Lubora Červy, českého parazitologa světového věhlasu, který se zasloužil o poznání původce této smrtelné nákazy,“ uzavírá profesor Grubhoffer.