Nedělní literární klub

Pavlína Čížková: Vesmírná komedie

Pamatoval si, když byl jeho věk ještě jednociferný a pročítal staré novinové články. Už tehdy byl kvůli digitalizaci fyzický tisk raritou, a tak...
Klára Mattanelli: Já chci vidět svět

„Já chci vidět svět! Rozumíš? Rozumíš tomu, že se dusím v týhle zablácený vesnický prdeli, že už tu nevydržím ani vteřinu a že chci žít?! Že...
Veronika Chadimová: Makronkář

Blízko metra I.P. Pavlova se nachází jeden takovej sklepní bar. Jmenuje se Waid , a kdo ten název vymyslel, to nemám tušení. Ovšem díky jeho...
Pavlína Čížková: Smrtelný Seraphim

Uprostřed noci na město padla mlha. Byla dokonce tak hustá, že člověk neviděl na deset metrů kolem sebe a jediné, co mlžnými oblaky dokázalo...
Veronika Chadimová: Já

Tak snad to tentokrát nepřeženu . Tahle myšlenka se mi honí hlavou pokaždý, co beru. Nejsem žádnej feťák, jen unavená flétnistka s konzervou, která...
Pavlína Čížková: Cestopis punku

Přimhouřenýma očima jsem pozorovala dvě postavy jdoucí přede mnou a mé řasy obalené v hříšných kvantech uschlé řasenky chránily sytě hnědé panenky...
Klára Matanelli: Němá zpověď

Jsem kvadruplegik. Nemůžu hýbat rukama, nohama, hlavou, ústy, prostě ničím kromě očních víček. Jsem jen upoutaná k vozíku, který jezdí, ale není...
Klára Matanelli: Dar smrti

Odmalička byla Smrt mým nejlepším přítelem. Když si jiné děti hrály na hřišti, já seděla opodál na houpačce a povídala si s ní. Když se rodiče doma...
Klára Matanelli: Jedna duše a sedm těl

Seděly jsme na vyhlídce u lesa na lavičce a před námi se, jak snímek z pohlednice, vyjímala celá Praha. Slunce pomalu zacházelo a nebe tak bylo...
Pavlína Čížková: Bílá smrt

Nastavila jsem nabušený gorile ve tmavě modrý uniformě ochranky svoje předloktí. Gorilák byl sice samej sval, ale jinak o hlavu menší než já a to...
Klára Matanelli: Ráven

Zahalená v černé kápi jsem kráčela bosky po lesní cestě. Chodidla mě bolela z té dlouhé štreky plné ostrých kamenů a na důkaz mého nekonečného...
Karolína Metzová: Záhada jednoho vejce

Bar U Sekvoje nebyl tím nejzapadlejším místem galaxie. Ani nejšpinavějším. Ani se v něm nescházela podivná individua. Byl to prostě bar. Výčepní...
Pavlína Čížková: Merkur v retrográdním pohybu

Toho večera nediktoval proudění mojí krve tlak, ale tekno. Osm obrovských reproduktorů vystavěných po bocích DJ pultu, za nímž se na mixování...
Karolína Metzová: Nevysvětlitelná záhada

Tyhle dny mám nejraději. Vzduch se tetelí, tráva jemně zpívá, sluníčko se po sálavém odpoledni konečně unavilo a ospale se naklání nad sousedem....
Kornelius LaStar: Šťastná až navěky

Až moc dobře si pamatuji tu noc, kdy jsem ji spatřila poprvé. Byla to teprve moje druhá noc v paláci. Tu první jsem nezamhouřila oka – vzory a...
Zuzana Přívratská: Ztraceni časem

I. „Barborko?“ Davem se proplétá dítě ve žlutém kabátku s knoflíky, pobíhá chladným ránem, prosluněnou ulicí, vesele poskakuje po kamenných...
Klára Matanelli: …protože kdo jinej, když ne já?

„Co se tam stalo?“ zeptala se mě ohromná postava usazená na velkých kamenných schodech hlubokým hlasem. Kolem nás proplouvaly bílé pruhy světla a za...
Pavlína Čížková: Semper Fidelis

Včera jsem oslavila svoje třináctý narozeniny. Seděli jsme s Lukem u mě v pokoji. Přemožený kocovinou se rozvaloval na kolečkovém křesle před mým...
Veronika Chadimová: Tik

Tik, ťak, tik, ťak... Starý rozpadající se hodiny na služebně minutu po minutě dokazovaly, že dnešní směna nemá konce. Znuděně jsem projížděl...
Klára Matanelli: Emoční guláš

Cejtila jsem se jak při výslechu na policejní stanici. Skladová místnost pro nábytek, do který nás Kristián zatáhl byla chladná a šedá. Masivní...

Načíst další články