Poslední kapka. Už máte dost vysvětlování, obhajování sebe sama, bolestivého čekání, kdy to vašemu protějšku docvakne. Rozchod. To, co ještě nedávno nechtěl mozek přijmout ani jako teoretickou možnost, najednou přináší úlevu a vy nevěřícně koukáte, že takové pocity ještě dovedete mít.

Právě jste udělali důležitý krok na cestě k veselejším dnům. Stěhujete si věci do nového bytu a věříte, že to nejhorší už máte za sebou. Jenže s sebou si neodvážíte jen kufry, ale i vzpomínky. A ty se jen tak odstěhovat nenechají.

Marná lásky snaha...

Když za vámi zapadnou dveře od nového bytu, dost pravděpodobně to bude začátek ještě větší emocionální houpačky, než jakou jste znali během vztahu s ex. Až si popláčete (ano, i chlapi) a konečně zase roztáhnete závěsy, zjistíte, že svět se bez vaší přítomnosti točí úplně stejně, a pokud zůstanete zalezlí ve své noře, život vám propluje mezi prsty, aniž byste ho stihli žít.

Pokud myšlenky na ex nenesou stopy patologie v současném stavu, pocity studu a viny nejsou na místě.

Postupně zjistíte, že svět běží dál. A jedno ráno se probudíte s pocitem, že to nejhorší máte za sebou. Že třeba konečně pojedete na tu dovolenou, kterou si slibujete už roky. Stoupnete si, plní euforie ze splněného snu, k plážovému baru a… CO. TO. HRAJE? Ne, ne, ne! Známá melodie vymaže všechno vaše mentální úsilí posledních týdnů (měsíců?) a jste v tom zase až po uši. Tohle hrálo, když jste s ex … čekali na odtahovku u Brna, před x lety nakupovali v Kauflandu, nebo klidně tehdy, když jste spolu seděli v čekárně u doktora. Naprosto nevýznamné situace, které spojují jen dvě věci. Ta melodie a EX. A můžete začít znovu.

Vracíme se k tomu, co známe

Jestli vám tyhle situace připadají povědomé, nejste ani zdaleka sami. Psychologové z Kolumbijské univerzity zjistili, že návraty k bývalým partnerům prostřednictvím vzpomínek nebo známých písní jsou mnohem běžnější, než si většina lidí myslí. „Internalizované představy“ o bývalých partnerech nosíme potenciálně navždy. A známá píseň může tuto vnitřní vrstvu vaší mysli odhalit.

Výzkumu se zúčastnilo více než dva tisíce dospělých kolem třicítky. Většina přiznala, že na bývalého partnera stále občas myslí. Pokud jde o frekvenci myšlenek, účastníci uvedli překvapivý průměr 5,5 na stupnici od 1 do 7, kdy vyšší skóre na stupnici frekvence dosáhly ženy, iniciátoři rozchodu a ti, jejichž minulý vztah trval delší dobu.

Nejčastějšími podněty nebo okolnostmi, které vyvolávaly myšlenky na ex, byly pocity nostalgie nebo osamělosti, poslech určitých písní (tak schválně, jak vznikly vaše playlisty na Spotify?) nebo významné datum ve vztahu. Mezi myšlenky, které se objevovaly nejčastěji, patřilo přemýšlení o tom, zda ex na člověka myslí, vzpomínky na dobré i špatné časy, stesk po ex a skrývaná naděje, že se ještě někdy setkají. Emoce, spojené s těmito myšlenkami, často zahrnovaly pocity strachu a studu.

Podle autorů studie mohou být jedním z důvodů takových pocitů potlačované city k ex. Někteří z účastníků studie uvedli, že si uvědomili souvislost mezi nimi a pocitem podvádění současného partnera/partnerky.

Nejste porouchaní

Naprostá většina dotázaných také uvedla, že se sami sebe ptají, jestli na ně ex někdy myslí. Autoři studie k tomu dodávají: „Vaši bývalí partneři byli důležitou součástí vaší minulosti. Když taková osoba zmizí z vašeho života, potenciálně ztrácíte část své identity. Vaše podvědomí hledá potvrzení, že jste pro ni byli důležití, a reflektuje jej do vnímání sebehodnoty a významu pro současné partnery.“

Co z toho všeho vlastně plyne? Není vůbec neobvyklé myslet na bývalého partnera ani to neznamená, že jste nějak selhali. Naše minulé vztahy pomáhají definovat to, kým jsme dnes – pokud tedy myšlenky na ex nenesou stopy patologie v současném stavu, pocity studu a viny nejsou na místě. Snad jen: se svým současným protějškem si o nich možná raději (příliš často) nepovídejte.