V módě je dnes říkat, že bývalý partner byl „toxický“, že jsme měli spíš „situationship“, a proto jsme „museli“ podvést. Že jsme „prostě neměli na výběr“, ale v novém vztahu bude všechno jinak. Věda ale naznačuje, že se nemáme nechat opít rohlíkem. Podle studie psychologie vztahů Univerzity v Denveru totiž existuje konkrétní faktor, který silně předurčuje, zda někdo ve vztahu podvede – a není to znamení zvěrokruhu, styl připoutání ani retrográdní Merkur. Je to fakt, že už to někdy někomu udělal.
Vědci sledovali téměř 500 zadaných lidí po dobu pěti let a zaznamenávali, kdo podvedl, kdo z podvádění podezříval a co se stalo, když tyto vztahy skončily a začaly nové. Výsledky nebyly nijak subtilní. Lidé, kteří přiznali, že v nějakém předchozím vztahu podváděli, to v dalších vztazích udělali znovu častěji než ti, kteří vztah ukončili s čistým štítem. Nebyla to „o něco větší pravděpodobnost“. Byla třikrát větší.
„Dědí“ se nevěra i nedůvěra
A tím to nekončí. Účastníci výzkumu, kteří v minulých vztazích svého partnera z nevěry podezřívali, si toto podezření přenesli i do vztahů dalších. Ukazuje se, že problémy s důvěrou se s novým partnerem magicky nevymažou. A co je ještě zajímavější? Ti, kteří někdy skutečně podvedeni byli, si tuto milou zkušenost dvakrát častěji v následujícím vztahu zopakovali.
Reklama
Vědci zohlednili faktory jako věk, pohlaví a rodinný stav, což znamená, že se nejednalo pouze o případy „nezralého chování dvacátníků“ nebo „strachu ze závazku“. I lidé, kteří podváděli během randění, měli větší pravděpodobnost, že budou podvádět i později – i když jejich další vztah zahrnoval prsteny, sliby a společný účet na Netflixu.
Aby bylo jasno, studie netvrdí, že se lidé nemohou změnit. Růst je reálný. Terapie existuje. Odpovědnost je důležitá. Ale statisticky vzato, minulé chování má velký vliv na pravděpodobnost budoucí loajality k partnerovi.
Co z toho plyne pro reálný život?
Možná, že obsesivně sledovat, kolikrát partner zkontroluje za večer telefon nebo jak často mění přístupový kód, není tak důležité jako věnovat pozornost určitým vzorcům. Vysvětlení typu „Byl jsem mladý“, „Bylo to komplikované“ nebo „Ten vztah už skončil“ si možná zaslouží jednu nebo dvě doplňující otázky.
