„Bez něj mi je líp, ale při rozchodu šla zase kila dolů a vypadala jsem božsky. Teď jsem spokojená a single, ale bohužel, džíny navléknu jen těsně nad kolena,“ směje se s povzdechem paní Eva Lagódka. Tenhle paradox zná mnoho žen. Když se vztah hroutí, váha klesá. Jakmile se cítíme v bezpečí – ať už ve šťastném partnerství, nebo v pohodovém singlu – kila se nenápadně, ale neúprosně vracejí.

Jsme single a spokojené, už měsíce. A při pohledu na fotografie, kdy jsme sice měly ve tváři stres a smutek, stejně trochu nostalgicky vzpomínáme na to, jak vypadalo naše tělo. Už méně pak na trápení, kterým jsme si při rozchodu nebo rozvodu procházely. V té době jsme stály před zrcadlem v džínách z doby, kdy nám bylo šestnáct. Jsme nešťastné, ale hubené!

Souvisí tedy nějak rozchod s hubnutím a spokojenost se zakulacováním? Jak je totiž možné, že mnohé ženy při rozvodech a rozchodech hubnou, i když už nebyly spokojené ani ve vztahu, kdy se však se svou druhou polovičkou hezky „vypapávaly“? Možná z nudy? Že by tělo vědělo více než naše hlava?

Hubnutí z nervů aneb když vám adrenalin nahradí trenéra

Odpověď je v hormonech a instinktech. Ve vztahu, i když už není ideální, se často doslova vykrmujeme – společné večeře, brambůrky na gauči a jediným kardiem je méně nudný film na Netflixu. Tělo vnímá stabilitu a neřeší atraktivitu, protože „partnera už máme doma“. Hnízdíme. Nebo jsme už dávno zahnízděné.

Při rozchodu se ale do hry zapojí stresový hormon kortizol a adrenalin. Krátkodobě snižují chuť k jídlu a zrychlují metabolismus. „Vypadala jsem hrozně a zpětně vidím, že mi i bylo hrozně. V manželství jsem vážila o deset kilo víc než teď. Po rozvodu vážím méně než před vztahem a ani jsem se nesnažila,“ popisuje Eva, která po letech kompromisů a tloustnutí trápením najednou zhubla 12 kg a udržela si je jen tím, že začala žít podle sebe.

Lidé, vystavení náhlému emocionálnímu stresu, přirozeně snižují kalorický příjem, přestože je jejich hladina krevního cukru relativně stabilní. Ale pozor – v dlouhodobém stresu kortizol naopak ukládá tuk, hlavně na břiše.

Po rozpadu vztahu nijak pekelně necvičila. Jen našla nový rytmus, jiný režim a měla dle svých slov „poměrně klidnou mysl“. „Sama jsem cítila, že už nejsem ve stresu, jako když jsme procházeli rozvodem, ale věděla jsem, že si chci tohle skvělé tělo udržet. Jak nemusím vařit pro dva a v určitých časech, které manžel vyžadoval, nějak přirozeně jím jinak. Jím totiž tehdy, kdy chci, a moje tělo si řekne, ne jako dřív, když byl povinný čas k rodinnému obědu nebo večeři.“ Eva sama neví, jak tak najednou zhubla, jen ví, že se strašně trápila, když nebylo nic vyřešeno. Měla pocit, že selhala a že se jí život rozsypal pod rukama. Ale studie potvrzují, že takové změny nejsou výjimkou.

Štěstí v lásce, kila navíc v pase

Data z německého longitudinálního výzkumu ukazují, že ženy v prvním roce vztahu často zhubnou, ale jakmile se nastěhují k partnerovi, kila se vracejí. Šťastné páry mají dokonce dvakrát vyšší pravděpodobnost přibírání než ty nespokojené. „Když vstoupíte do vztahu, vaše chování a prostředí se mohou změnit, protože upřednostňujete budování vztahu s partnerem. Vaše rande mohou zahrnovat společné návštěvy nových restaurací nebo barů namísto vaření zdravých jídel doma. Kromě toho můžete upřednostňovat trávení času s partnerem před chozením do posilovny. V průběhu času mohou tyto změny ve vašich zvycích vést k přibývání na váze,“ říká Maunda Snodgrass, PsyD, psycholožka v programu bariatrické chirurgie v Henry Ford Health. „Ale páry mohou svou váhu a zdraví kontrolovat tím, že společně přijmou nové návyky.“

Přibírání tedy může být ukazatelem spokojeného vztahu – mozek vyhodnotí situaci jako bezpečnou a tělo si dopřeje. Obrazně řečeno – zamilovaný pár na začátku běhá po parcích, později běží maximálně k lednici pro sýr. Když jsme ve vztahu, zdá se, že je to setrvalý a stabilní stav. Paralela rodinného štěstí. A váha jde nahoru. A opačně: když už cítíme, že se musíme rozejít, nebo dokonce rozvést, naše tělo i mysl jsou ve stresu a dochází častěji ke ztrátě váhy. Platí to samozřejmě pro ženy i muže. Přehledová studie říká, že zde existuje jakási rovnice „přechod do manželství = přibývání na váze; odchod z manželství = hubnutí.“

SMS od metabolismu: Rozchod? OK, vypínám hlad

Eva po rozvodu nezkoušela žádné detoxy, raw stravu ani cvičební maratony. První týdny po konci vztahu spíš nemohla spát a ztratila chuť k jídlu. „To je ten začátek, který zná mnoho žen: bušení srdce, káva místo oběda. Pokud nejste typ na kýble zmrzliny, tuk z vás padá sám,“ říká pro Flowee nutriční poradkyně Martina Křížová. Podle ní za tím stojí hlavně kortizol – stresový hormon, který v krátkodobé aktivaci tlumí chuť k jídlu. K tomu adrenalin, který spouští stav ostražitosti a zrychlený metabolismus.

Výzkum, publikovaný v časopise Biopsychosocial Science and Medicine, dokonce ukazuje, že lidé vystavení náhlému emocionálnímu stresu přirozeně snižují kalorický příjem, přestože je jejich hladina krevního cukru relativně stabilní. Ale pozor – v dlouhodobém stresu kortizol naopak ukládá tuk, hlavně na břiše. Proto ženy v toxických vztazích často tloustnou – ne kvůli přejídání, ale protože tělo se připravuje na „dlouhou zimu“.

Petra a „šťastných“ devět kilo navíc

Petra Sobotková po rozchodu poprvé přestala držet jakékoli diety. „Neměla jsem komu co dokazovat a hlavně jsem samotným rozchodem dost zhubla,“ směje se. „A přitom jsem jedla daleko víc, tedy až po čase, když jsem se uklidnila a rozchod překonala.“ Začala jíst tři jídla denně, dopřála si víno a běhání jen pro radost. Cítí se svobodná a je poprvé spokojená se svou postavou i sama se sebou. A to přitom pomalu už docela dost přibrala.

Kilogramy, které zmizí, nejsou vždy tukem. Jsou to i vrstvy kompromisů.

Studie potvrzuje, že ženy po rozchodu často prožívají tzv. rebound identity shift – tedy návrat ke své skutečné identitě, která nebyla ve vztahu plně přítomna. A ta může být sice kulatější a oblejší, ale svobodnější.

„Tělo pak po rozchodu po čase znovu samozřejmě přibírá, protože se konečně cítí v bezpečí. A protože může. Když už není co ztratit, přestane se kontrolovat,“ říká Martina Křížová. „A je to rozhodně zdravější, než kostnaté utrápené ženy, které se cítí, že selhaly, když se jim zhroutil vztah nebo manželství. Není to zdravé hubnutí.“

Rozchod jako restart, který jsme neplánovali

Možná si myslíme, že se po rozchodu rozpadáme, ale z pohledu těla je to někdy právě naopak. Začne se totiž konečně něco dít. „Po tom, co odešel, jsem začala konečně spát lépe. Přestala jsem jíst večer chipsy. A hlavně – přestala jsem se snažit být pořád ta klidná, hodná, nekonfliktní ženská,“ říká Radka Polertová (42 let), kterou jsme zastihli při stěhování se do nového bytu. Její příběh není výjimečný. Rozchod v ní nevyvolal smutek, ale změnu rytmu, změnu identity. A změnu těla. I ona velmi zhubla. Sice stresem, ale ví, že se tělo samo srovná.

Rozchod nebo i jen mentální odchod ze vztahu často působí jako přehřátý systém, který se najednou resetuje. Nervová soustava, která byla roky pod napětím, přechází do fáze uvolnění. A tělo, které drželo zásoby na „válečné časy“, najednou začne spalovat. Ne vědomě, ale zapne jakéhosi autopilota, který najednou přesně ví, že už nemusí šetřit energií na každé slovo a gesto.

Duo havajanas? Už ne!

Vědecké publikace k tomu přidávají další souvislost, která je trochu úsměvná právě proto, jak moc je přesná. Po rozchodu dochází k narušení tzv. dyadického synchronního režimu, tedy fyziologického sladění mezi partnery. A ne, nemusíte nosit stejné havajské košile anebo si po pláži šlapat ve stejném modelu tenisek. Tělo si po každém rozchodu musí znovu vytvořit nový biorytmus, vlastní. A tím se mění i metabolismus, termoregulace, a dokonce i potřeba spánku či pohybu.

Jak říká článek na Verywellmind, obnovení autonomního rytmu po rozchodu má přímý vliv na tělesnou hmotnost, kvalitu spánku a hladiny krevního tlaku. Tělo znovu hledá své vlastní já, a přitom ztrácí to, co bylo přizpůsobeno někomu jinému.

Co je tedy ten skutečný paradox? Možná to, že si až po rozchodu uvědomíme, jak moc jsme se „naladili“ na někoho jiného. A jak moc jsme si odvykli žít ve vlastním těle a jen podle sebe.

Kilogramy, které zmizí, nejsou vždy tukem. Jsou to i vrstvy kompromisů. A někdy i touha po nové přitažlivosti. Evoluční psychologové upozorňují na jev, který nazývají „mate-search adaptation“, tedy opětovná aktivace instinktů spojených s hledáním partnera. Když totiž hledáme vhodný protějšek, měníme své chování tak, abychom zvýšili své šance na jeho nalezení. „Tyto adaptace mohou zahrnovat změny v pohybových vzorcích, smyslových modalitách, používaných k detekci a načasování hledání partnera ve vztahu k jiným událostem v životě,“ říká studie.

A co to znamená v praxi? Že se zase více zajímáme o své tělo, ne jako o kontrolovaný objekt, ale jako nástroj pro nové možnosti. Tělo zkrátka ví, že se něco mění, a začne pracovat jinak. Chytře, rychle a často dřív než hlava vůbec pochopí, co se děje.

Když tělo mluví, hlava by měla poslouchat

Eva tvrdí, že nezhubla kvůli rozchodu, ale díky znovu nabyté svobodě. Petra sice trochu přibrala, ale našla klid. Je ráda, protože po rozchodu byla skutečně kost a kůže. Radka začala jíst i dýchat jinak. „Tělo není jen obal. Je to přesný přístroj, který ví, co se s námi děje,“ shrnuje Martina Křížová.

A to je možná ta nejdůležitější zpráva: po rozchodu hubneme, protože tělo se zbavuje zátěže. To jej stresuje, ale po čase si samo najde rovnováhu. Ve šťastném vztahu nebo spokojeném singlu přibíráme, protože si může dovolit žít bez kontroly. A v obou případech je to vlastně známka, že se přizpůsobilo novému životu.

Takže otázka zní: Chcete raději mít srdce i žaludek v pohodě – a džíny o číslo větší, nebo hubnout jen proto, že vám někdo pije krev?

A tady přichází ta možná nejnepohodlnější pravda: někdy jsme v nefunkčním vztahu tak dlouho, že už nevnímáme jeho vliv. Myslíme si, že je to „v pohodě“, že „všichni to tak mají“. Ale naše tělo není kalkulačka, která by počítala vztahy na spokojenost nebo frustraci. Neumí sice mluvit nahlas, ale umí naznačit, když se dusí a když se konečně nadechne. Proto někdy při rozchodech hubneme a zase přibereme, když jsme konečně sami. Nejde totiž o váhu, ale o signály, o vnitřní souhlas a o to, že svoboda může mít různou podobu.