Když se řeknou „adiktologické služby“, lidé si v lepším případě neumí moc představit, co to znamená, v horším případě je napadne rozdávání stříkaček narkomanům v ulicích. Je to ale o něčem jiném: „Jde o péči poskytovanou lidem, kteří trpí nejrůznějšími závislostmi, ať už na hazardu, alkoholu, nikotinu či nelegálních drogách,“ říká Matěj Hollan, ředitel Asociace poskytovatelů adiktologických služeb (APAS). „Rozdáváme samozřejmě i pověstné stříkačky, aby se zamezilo šíření infekčních chorob a aby se k už tak rizikovému chování nepřidávaly další komplikace. Je to ale také spousta dalších aktivit, jako jsou terapeutické komunity, které pomáhají závislým s návratem do běžného života, jsou to kontaktní centra ambulantní léčby, která se často ukazuje jako účinnější postup, než když vás někdo někam zavře.

 

Flowcast CZ · @Flowcast 39 - Matěj Hollan: Žádná země v EU na Čechy v chlastání ani zdaleka nemá

 

Které závislosti jsou v Česku nejrozšířenější?

Českou společnost nejvíce zatěžují legální drogy, jako je alkohol a tabák. Ty ostatní nejsou marginální, ale jsou daleko nižší z hlediska procentuálního zastoupení. Největší ekonomické dopady jsou u tabáku. Problém je samozřejmě s českým alkoholismem, chlastáme nejvíc v EU, tam na nás žádná země nemá. Nelegální tvrdé drogy jsou menším, i když ne zanedbatelným problémem.

Představa, že jde nějakým způsobem drogy z lidského života a společnosti vymýtit, je nesmyslná a nebezpečná.

Jak jsme na tom s otázkou drog, které se teď pohybují v šedé zóně, jako je HHC nebo kratom? Jak jsou rozšířené? A co je vlastně na těchto nových drogách nejhorší?

Nejhorší na nových drogách je stará dobrá válka proti drogám. Látky ovlivňující psychiku jsou tady odnepaměti, v podstatě asi od začátku uvědomění lidství, pokud ne dřív, protože zvířata také užívají různé látky, které ovlivňují jejich zvířecí psychiku. To tady prostě bylo, je a bude. Česká společnost tady má od věků alkohol jako dominantní drogu, ale různé psychoaktivní látky, houbičky a podobně jsou tady pravděpodobně tisíce, možná desetitisíce let. A představa, že jde nějakým způsobem drogy z lidského života a společnosti vymýtit, je nesmyslná a nebezpečná. Protože to popírá celý moderně objevený přístup k tomu, co je člověk, z jakých stránek se skládá, a odstranit to z lidské existence prostě nejde.

Jak je to tedy s tím kratomem?

Je tady mnoho různých substancí a další budou přibývat. Připisovat tedy na seznam další a další položky nedává smysl, protože ten byznys v tomto bude vždycky, a vždycky bude hledat díry na trhu. Kratom je oproti HHC látka, která existuje dlouho, akorát teď přišla do Evropy. Nyní se naše Asociace poskytovatelů adiktologických služeb nebo Think tank racionální politiky závislostí  či národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil, Janka Michailidu a různí další snaží prosadit, aby v Česku vznikla nová inovativní legislativní cesta, která vystaví stopku válce proti drogám, která nikam nevedla. Proti konopí, kokainu a dalším se tady válčí desítky let a pouze přibývá počet lidí, kteří to užívají. Rozhodně neubývá, nemá to žádné výsledky. A to nemyslím v nadsázce. Žádné. Prostě to nijak nefunguje. U kratomu či HHC jsou dvě cesty: Jestli to opět hodit do války proti drogám, nijak to nezmizí z trhu, ten bude akorát nelegální, stát z toho nebude mít vůbec nic, ve společnosti to dál bude a pouze budeme dál živit ještě větší armádu policajtů, která se bude tvářit, že tady honí nějaké zločince. Nebo to dáme do regulovaného systému a využijeme toho, že to zatím není v centrálních světových OSN a evropských seznamech, vytvoříme si vlastní legislativu, kde řekneme, že tyto nové látky, které ještě nejsou na starých seznamech, nezakazujeme, ale regulujeme. Důležité je zmínit, že regulujeme přísně. Že ty drogy rozhodně nejsou žádná legrace, dokážou s člověkem udělat velké peklo. Platí to o THC, platí to o HHC.

Myslíte, že by se dal považovat za drogu třeba cukr? Protože cukr je věc, na které zcela prokazatelně závislost vzniká. Máme tady epidemii obezity.

V rámci závislostí máme jak látkové závislosti, kterým říkáme droga, tak i nelátkové, jako je hazard, nadměrná konzumace pornografie, závislost na různých procesech, a ten cukr nebo obecně epidemie obezity je prostě symptomem dnešní společnosti. Může pramenit z toho, že máme velké množství peněz, mnoho z nás do sebe dává tolik potravy, co před 300 lety být nemohlo. Ti lidé také museli jinak pracovat, došlo ke změně různých společenských návyků. A pro zdraví je to velmi nebezpečné. Bylo to velmi vidět za covidu, když stát nesmyslně kromě školní docházky pro jistotu ještě zrušil všechny venkovní kluby a sporty. Dopad na děti byl devastující. Takže pokud se bavíme obecně o rizikovém chování, o tom, na co by měla být zaměřena primární prevence, tak to tam patří určitě. Ale jinak není potřeba to motat dohromady s heroinem nebo něčím podobným.

Alkohol je často definován jako jedna z nejnebezpečnějších drog vůbec. Bývá podle vědeckých studií řazen na úroveň heroinu. V čem spočívá jeho nebezpečnost?

V plošném a masivním užívání. Ve společnosti je to strašně prostoupeno, ale kdyby to bylo na úrovni sedmičky vína v pátek, tak se z toho nemůže stát problém. Nebezpečné je pravidelné nadměrné pití, a to z mnoha důvodů, ať je to velké snížení schopnosti práce, péče o dítě, domácí a sexuální násilí, které je prakticky absolutně podmíněno nebo spojeno s alkoholem. A alkohol z hlediska závislostí má příšernou vlastnost, že když to opravdu přeženete a nedokážete to vychytat a stanete se závislým a jdete se léčit, tak se toho pak nikdy nesmíte dotknout. Alkohol ten mozek mění natolik, že i když potom abstinujete patnáct let, a dotknete se jedné skleničky, tak jste v tom automaticky od začátku.

Proti drogám velice aktivně bojují lidovci, ale sami jsou zastánci právě toho nebezpečného alkoholu.

Alkoholismus je největší český problém z hlediska závislostí a je podchycen naprosto nedostatečně, kapacity pro prevenci a léčbu jsou tady úplně miniaturní. Chtěly by zpětinásobit nebo zdesetinásobit, abychom se dostávali do stavu, kdy to má co nejmenší negativní dopady na společnost. Uvažovat o prohibici nebo o něčem takovém nedává smysl, je třeba s tím nakládat rozumně. Mít k tomu velkou osvětu, vzdělávat lidi od mládí, masivně rozšířit prevenci a léčbu. Z právě publikované studie Daniela Prokopa a kolektivu se ukázalo, že Česko má naprosto nedostatečné zdanění alkoholu. Alkohol je prostě šíleně levný. A ve chvíli, kdy je možno si koupit krabičák za 20 nebo 30 korun, tak to znamená, že toho můžete prochlastat strašně moc, a pořád vám zbyde na nájem. Dokud nebudou žádné nebo zanedbatelné peníze na prevenci, tak si s tím jako společnost nemůžeme nijak poradit a ano, vypadá to, že tohle je cíl lidovců, kteří jsou napojeni na moravské vinaře. To zní sice moc hezky, ale mohou za tím být také dost nepěkné struktury, které chtějí sejmout Jindřicha Vobořila, který se snaží nikoliv legalizovat kokain, ale snížit český alkoholismus.

Česko má naprosto nedostatečné zdanění alkoholu. Alkohol je prostě šíleně levný. A ve chvíli, kdy je možno si koupit krabičák za 20 nebo 30 korun, tak to znamená, že toho můžete prochlastat strašně moc, a pořád vám zbyde na nájem.

Lidovci si při posledním jednání o konsolidačním balíčku prosadili, že zůstane nulová spotřební daň na tiché víno, což je, co se alkoholu týče, naprostý unikát. Vinaři argumentují tím, že tady máme tradici vína, a že kdybychom vyšší daň zavedli u nás, tak je to zlikviduje. Je to validní argument?

Je to pouze populistický argument a není to pravda. Ministerstvo financí má nachystaný pohodlný mechanismus, který by z malých vinařů do obrovské míry sejmul byrokrativní a administrativní zátěž, a netvořilo by jim to žádný velký problém. Ty přepočty jsou takové, že u flašky normálního moravského vína by to bylo pár korun. Zdražila by se dovozová vína. My máme 70 % tichého vína z dovozu. Takže tohle jsou nesmysly a česká legislativa si s tím dokáže poradit. Lidé z chudších poměrů do sebe za pár korun, které si vyžebrají, mohou klopit litry a litry odporného vína denně. A to je vlastně i neúcta k vinařům. Říkat, že za takové peníze se tady má prodávat víno. Vždyť to musí být absolutní patok, po kterém vám je jenom blbě. To má z trhu zmizet, nebo to má stát nějaké normální peníze, aby se to tolik nekupovalo a aby se tu mohlo naopak víc prodávat kvalitní víno. Lobby je v tom zmatená, jde sama proti sobě. Místo toho aby chtěla zvětšit podíl toho našeho vína na trhu, tak si sama podřezává větev a lidovci ničemu v té protidrogové politice nerozumí.

Jaký je obecně vztah občanů v ČR k adiktologickým službám? Na sociálních sítích a v médiích často Češi vypadají jako velmi soucitní lidé, kteří jsou schopni pomáhat bližnímu svému. Nedávno se například během velmi krátké doby vybralo sto milionů korun na nemocného chlapce. Na druhou stranu, když lidé potřebují pomoci se závislostí, tak platí takové to heslo „Not in my backyard“ – ano, dělejte to, ale ne tak, abych to měl na dohled, aby to zasahovalo do mého krásného okolí. Jaké s tím máte zkušenosti vy?

Adiktologických služeb je mnoho. A je pochopitelné, že lidem se nelíbí, když vedle nich je nějaké kontaktní centrum či šlehárna. Chápu, že se to nelíbí ani politikům, ale jejich názor nerespektuju, protože ta centra někde musí být usídlena, nemohou sídlit na Měsíci, ale tam, kde se ti lidé pohybují. Ale když to neřešíme, třeba tu výměnu stříkaček, tak si koledujeme o daleko větší problémy, kriminalitu, epidemie HIV a podobně. A je to strašně politicky nezodpovědné. U nitrožilních uživatelů to není nic moc jiného než předcházení strašným zdravotním dopadům nejen na ně, ale na celou společnost, je to koledování si o velký průser. Ale je pochopitelné, že asi nikdo nejásá, že bude mít vedle domu kontaktní centrum, a budou tam chodit feťáci. Potom máme úplně jiné typy služeb zaměřené na alkohol, kdy největší problém je v obrovské společenské akceptovatelnosti alkoholu, tabuizaci problému, protože k Čechům to chlastání ve velkém patří, a nepřiznáme si problém. Na tohle jsou potřeba kampaně, aby se lidé nebáli si říct o pomoc. Protože jim to může zachránit manželství, vztahy s dětmi, práci, spokojenost. Když to včas zachytí, tak nedojdou do toho dezolátního stavu, ze kterého buď není návratu, nebo je strašně těžký a stejně vám to napřed všechno sebere. Podobné je to u gamblingu, který když dokážete podchytit na začátku, tak se z toho dostanete. Potom tady máme třeba konopí, které netvoří moc velký problém – počet klientů ve službách není mnoho. Byli bychom rádi, kdyby jich bylo víc. To, čím straší lidovci, naprosto neinformovaně, že když se reguluje konopí, tak to zaplaví adiktologické služby, je nesmysl. Protože dnes už jsme i v rámci EU z hlediska užívání na vrcholu, a ta regulace to buď sníží, nebo to zůstane stejné, ale může to trochu detabuizovat. Mně to jako zástupci APASu připadá srandovní varovat před tím, že by lidé začali víc chodit do služeb. My chceme, aby se to stalo, protože jinak se z toho bludného kruhu nikdy nevymotáme.


Jaké jsou regionální rozdíly v užívání drog v Čechách? Platí, že jiný kraj, jiný mrav – jiná droga? Samozřejmě vynecháme alkohol, který je všude.

Ano, ale není potřeba alkohol vynechávat. Morava na vínu a slivovici jede opravdu dominantně. Určitě je v Praze daleko víc koksu než v Mikulově. Mezi Romy nebo specifickými skupinami je to heroin, který je jinak vytlačen českou národní drogou pervitinem, ten vidíme všude možně. Tam, kde je to bohatší, jako je Praha, tak je kokain. Tam, kde je to chudší, kde víc funguje lokální nebo i nadnárodní mafie, tak je to heroin, a kde je skutečně to tradiční společenství, jako je jižní Morava, tak je to alkohol. Tam toho pika tolik nenajdeme. Ne, že by tam nebylo. Ale co je možná důležité zmínit, protože jak se i o tom bavíme, tak skutečně některé drogy se už stávají vyloženě tradičními. A my stojíme jako společnost globálně před tím, jestli to dokážeme reflektovat, dokážeme uznat, že válka proti drogám nikam nevede. Před pár dny publikoval vysoký komisař OSN pro lidská práva naprosto přelomovou studii, která říká, že světově se má okamžitě odstoupit od kriminalizace, odstoupit od války proti drogám, prakticky všechny propustit, kteří sedí za drogové přečiny, když to zrovna není hlava mafie. Nikam to nevede. Zaveďte pro všechny látky regulovaný trh, zaveďte dostupnost, maximálně těm lidem pomáhejte a dávejte peníze do prevence, protože to je to jediné, co může fungovat. Co má za sebou miliony mrtvých, je válka proti drogám. Nemá vůbec žádné přínosy, jen negativa pro všechny, a nejvíc pro společnost. Všechny rozklady společenství a států v Latinské Americe vznikly kvůli tomu. To, co tady říkají lidé jako Jindřich Vobořil, Pavel Bém nebo Viktor Mravčík dlouho, je najednou oficiálním stanoviskem nejvyššího světového garanta pro lidská práva.

To, čím straší lidovci, že když se reguluje konopí, tak to zaplaví adiktologické služby, je nesmysl. Mně to připadá srandovní varovat před tím, že by lidé začali víc chodit do služeb. My chceme, aby se to stalo, protože jinak se z toho bludného kruhu nikdy nevymotáme.

To je sice moc hezké, že to řekl vysoký komisař OSN pro lidská práva, ale pokud se nemýlím, stále platí úmluvy OSN ze šedesátých let, které klasifikují drogy do několika různých tříd. A vím, že jedním z argumentů lidí, kteří třeba novou konopnou legislativu připravují, je to, že ta naše nová legislativa se bude muset shodovat s úmluvami OSN. Myslíte si, že existuje možnost, aby na základě těchto nových poznatků se změnil i přístup OSN? Aby třeba došlo k nějaké revizi těch úmluv?

OSN se skládá z různých teroristických států a dalších, takže nevím, jestli má smysl se bavit o tom, co OSN udělá. Ale ten komisař pro lidská práva toto brilantně analyzuje i z pohledu právního. Dochází k tomu samozřejmě ve chvíli, když je tady jakási úmluva, která je v rozporu s celým účelem OSN, což je starat se o lidská práva. Není možno mít tady jakýsi papír z roku raz dva, kde je cosi napsaného v rámci tehdejší ideologie, a co je stokrát překonáno. Znamená to, i u nás v ČR se úplně nesmyslně zavírají lidé za to, že prodají pár kytek trávy. A v jiných částech světa se střílí bez soudu. Jenom tak, jenom proto, že někdo tvrdí, že máte drogu. Co se týče uživatelů drog, tak jde o úplně brutálně masivní porušování lidských práv.

Jaký je váš názor na tu legislativu pro kratom, HHC nebo i CBD v takové formě, jak se připravuje? V čem je dobrá, co jí naopak chybí, a hlavně: má šanci na české scéně projít?

Bavíme se o té nové legislativě pro takzvané psychomodulační látky. Myslím si, že na tom je celokoaliční shoda. Jediné, na čem to může zkolabovat, ale zároveň je to do určité míry pravděpodobné, je to, že se úředně a technicky nepodaří domluvit, kde vlastně má sídlit ten regulátor. Ten, který to bude mít na starosti. Protože ono to úplně nepatří pod potravinářskou inspekci ČOI, úplně moc to nepatří ani na Úřad vlády, kde je to podle návrhu navrženo, a už začínají různé instituce a orgány říkat, že je to v rozporu s kompetenčním zákonem. Jediné, na čem to může zkolabovat, je to, že se část politické reprezentace vymluví na to, že to z nějakých administrativních byrokratických důvodů, které jsme si sami v legislativě vyrobili, nejde. Jako APAS na to máme ale už delší dobu odpověď: celý ten sektor potřebuje vlastní jednoduchou agenturu, přes kterou se budou financovat naše služby, kam se budou soustřeďovat peníze z alkoholu, hazardu a tabáku a která mimo jiné může mít na starosti regulaci i toho kratomu či HHC.

Související…

Flowcast @32 Viktor Mravčík: Kratom v Česku užívají statisíce lidí, alkohol je mnohem horší
Zdeněk Strnad

 

foto: Zdeněk Strnad, zdroj: Autorský článek