Proč je pro čtyřicátníky a padesátníky mnohdy tak těžké vydýchat, že jejich rodiče ještě žijí intimním a emocionálním životem? Ruku na srdce, o znechucení a o tom, že si nechceme představit naši sedmdesátiletou maminku v posteli s podobně vitálním dědečkem, už to asi v našem věku dávno nebude.

Když jednasedmdesátiletá Marta loni na podzim oznámila své dceři Pavle, že o víkendu nejede na chatu, protože jde do kina s Milanem, nastalo několikavteřinové ticho. „Pavla se na mě podívala, jako bych jí řekla, že se chystám vykrást banku,“ vzpomíná Marta, bývalá učitelka z Prahy. „První, co z ní vypadlo, bylo: Mami, proboha, vždyť ti je přes sedmdesát, co blázníš? V tomhle věku se přece chlapům nevěří. A co nějaká úcta k tátovi?!“ (Podotýkáme, že ten táta je už přes dvanáct let po smrti.)

Marta byla tedy už dvanáct let vdovou a její život se smrsknul na hlídání vnoučat, péči o záhony a občasné kafe s kamarádkami. Pak ale v botanické zahradě potkala o dva roky staršího Milana, vdovce, se kterým si okamžitě sedla. Jenže místo toho, aby dcera Pavla (42) měla radost, že její matka rozkvetla, začala se chovat jako přísný policajt. Každý Milanův telefonát doprovázela ironickými poznámkami, a když Milan navrhl společnou dovolenou, Pavla s Martou měsíc nemluvila.

Tento příběh není rozhodně sic-fi, bohužel. Podle sociologických průzkumů žijeme v době, kdy se fenomén stříbrných randění (silver dating) stává masovým trendem. A opravdu, proč ne? Starší lidé dnes vyhledávají nové partnerské vztahy mnohem častěji než před dvaceti lety. Žijeme déle, v lepší kondici a samota v sedmdesáti už se nevnímá jako definitivní stav, ale jako výzva k nové kapitole. Jenže dospělé děti na tuto kapitolu často nejsou připravené.

Ze syna či dcery se stane žárlivý rodič – dítě

Podobné peklo od syna prožívá jinde i čtyřiasedmdesátiletý Karel Sobotka. Před třemi lety mu zemřela manželka po těžké nemoci. Faktem je, že jeho syn Tomáš (45) tehdy otce maximálně podporoval. Problém ale nastal okamžitě, když si Karel našel Alenu, energickou šedesátosmičku, která ráda jezdí na kole a chodí do divadla.

„Tomáš to vzal jako zradu na mámě,“ svěřuje se trochu opatrně, ale s úsměvem Karel. „Když jsem Alenu poprvé přivedl k nám domů, syn si sednul v kuchyni s ledovým výrazem a celou dobu mluvil jen o tom, jak skvěle máma pekla koláče a jak strašně moc nám všem chybí. Bylo to hrozně nefér vůči Aleně. Ona nechtěla mámu nahradit. Jenže syn ve svých pětačtyřiceti letech najednou začal žárlit jako malé dítě. Na jednu stranu je to úsměvné, ale já opravdu poměrně dobře vím, co dělám.“

Dospělé děti si často podvědomě zvyknou na to, že jejich starší rodič je v podstatě „bezpohlavní“, bezpečný přístav, který je vždy k dispozici pro hlídání dětí nebo pomoc. Když se v rovnici objeví nový partner, tento přístav se najednou začne potápět.

Psychologové pro tento jev mají pojmenování  – obrácení rolí. Dospělé děti si často podvědomě zvyknou na to, že jejich starší rodič je v podstatě „bezpohlavní“, bezpečný přístav, který je vždy k dispozici pro hlídání dětí nebo pomoc. Když se v rovnici objeví nový partner, tento přístav se najednou začne potápět.

Podle studií zkoumajících rodinnou dynamiku v pozdním věku, reagují dospělé děti na nové partnery rodičů negativně ze tří hlavních důvodů: loajalita k zesnulému rodiči, strach ze ztráty pozornosti a v neposlední řadě obava o budoucí dědictví.

Láska, nebo útok na rodinné stříbro

Nebuďme naivní, peníze a majetek hrají v rodinných válkách o novou lásku zásadní roli. Když dcera Marty zjistila, že Milan občas přespává v matčině bytě v osobním vlastnictví, okamžitě začala zjišťovat, zda má Milan nějaké dluhy. „Na rovinu mi řekla, že mě ten chlap chce obrat o byt, který má jednou zdědit ona a její děti,“ nevěřícně vzdychá Marta.

Pragmatismus dospělých dětí je sice zvenčí cynický, ale z psychologického hlediska pochopitelný. Dospělé děti často vnímají nového partnera rodiče jako „vetřelce“, který přichází k hotovému.

Zajímavé řešení tohoto problému ukazuje moderní trend zvaný LAT (Living Apart Together), tedy vztah, kde partneři sice tvoří pár, ale každý bydlí ve svém. Tento model preferuje stále více seniorů. Umožňuje jim to užívat si romantiku a blízkost, aniž by museli řešit majetkové fúze, které tak straší jejich potomky. Karel s Alenou na tento model nakonec přistoupili. „Bydlíme každý u sebe, potkáváme se třikrát týdně, jezdíme na výlety. Od té doby, co syn ví, že Alena se do našeho domu stěhovat nechce, napětí opadlo,“ potvrzuje Karel.

Senioři potřebují lásku stejně jako náctiletí

Světe, div se, ale je to tak. A to hned z několika důvodů. Prvním je fakt, že lidé, kteří mají pro co nebo pro koho žít, mají vyšší předpoklad k dlouhověkosti. Podle dlouhodobé studie Harvard University o lidském rozvoji jsou kvalitní vztahy v pozdním věku silnějším prediktorem zdraví a dlouhověkosti než hladina cholesterolu nebo genetika. Zároveň sociální interakce a zamilovanost stimulují mozkovou činnost. Lidé v partnerském vztahu mají prokazatelně nižší riziko rozvoje kognitivních poruch, a dokonce i méně navštěvují lékaře. Osamělost zabíjí stejně jako kouření. Senioři, kteří mají partnera, trpí méně depresemi a psychosomatickými bolestmi.

Právo na život nekončí s důchodovým výměrem

„Nejhorší na tom všem je ten pocit, že vás vlastní děti odepisují,“ říká Marta, která nakonec s dcerou promluvila tvrdě a bez servítků. „Řekla jsem jí: Pavlo, já jsem tě vychovala, pomohla ti s tvými dětmi, splatila jsem svůj dluh společnosti. Teď chci žít chvíli pro sebe. Milan mě bere do společnosti, smějeme se spolu. Chceš, abych raději seděla u televize a čekala na smrt?“

Teprve tato tvrdá konfrontace dceři otevřela oči. Pavla si uvědomila, že její odmítání nebylo racionální, ale sobecké. Chtěla mít mámu jen pro sebe a pro své potřeby.

Klíčem k přežití rodinného míru je otevřená komunikace. A pokud rodiče v sedmdesáti najdou lásku, měli by dětem jasně ukázat, že jejich role babičky nebo dědečka nezaniká, ale že se pouze rozšiřuje jejich osobní prostor. A dospělé děti by si měly uvědomit jednu důležitou věc, a to, že šťastný, zamilovaný a soběstačný rodič v pětasedmdesáti je to největší požehnání, jaké je může potkat. Protože ta druhá alternativa, tedy osamělý, zatrpklý senior, fixovaný výhradně na život svých dětí, je pro rodinnou harmonii mnohem větší zátěží.

Marta a Milan letos v létě plánují cestu do Itálie. Dcera Pavla jim sice stále balí na cestu lékárničku s přehnanou péčí, ale už se u toho usmívá. Karel s Alenou zase oslavili dva roky spolu na zahradní party, kam dorazil i syn Tomáš. Přinesl Aleně kytku. Trvalo to dva roky, ale ledy roztály. Láska v sedmdesáti není hřích ani bláznovství – je to prostě život, který se odmítá vzdát. Počkejte, až vám bude tolik co jim.