Mateřství po čtyřicítce se dnes často prezentuje jako ideální scénář v době, kdy „už jsme moudré, finančně zajištěné a v hlavě to máme prostě ´srovnaný´“. Slibuje klid, sebevědomí a druhou šanci udělat věci lépe. Za tímto nablýskaným příběhem se však skrývá mnohem méně idylická realita: život plný přerušovaného spánku, vyčerpání a nepříjemného prolínání chaosu s batolaty a realitou středního věku, o které se moc nemluví.
Velmi osobní příběh Olivie Buxtonové, který vyšel v deníku The Telegraph, zpochybňuje uhlazený narativ, podle něhož je narození dítěte v pozdějším věku posilujícím, či dokonce omlazujícím zážitkem.
Je to složité, náročné, krásné. A zároveň brutální.
Její vyprávění začíná okamžikem, který zná většina rodičů až moc dobře: „Ve 2:07 ráno mě probudí malá, naléhavá ručka na mém rameni. ´Mami, nemůžu spinkat.‘“ Toto noční vyrušování není krátkou fází, ale realitou trvající celé roky. Jak píše: „Lidé mluví o nedostatku spánku, jako by to byla fáze. Nemluví o pomalém, kumulativním opotřebování pěti let přerušovaných nocí.“
Prý nejlepší biohack
Tato zkušenost jde přímo proti představě, že pozdní mateřství dodává energii. Buxtonová vzpomíná, jak jí říkali, že se bude cítit silná. Herečka Sienna Millerová dokonce prohlásila, že mít dítě ve čtyřiceti je ten „nejlepší biohack. Všechna ta čerstvá krev a endorfiny...“ Realita Buxtonové je však diametrálně odlišná: „Jsem příliš vyčerpaná na to, abych se cítila silná. Pro mě šlo o přežití.“
I když uznává, že je emocionálně trpělivější, fyzická zátěž je nepopiratelná. „Když mě Jude už popáté poprosí, abych si s ním hrála, moje tělo zaváhá dřív než moje mysl.“ Rozdíl mezi emocionální připraveností a fyzickou výdrží se stává zásadní výzvou.
Přichází i tiché sociální odloučení. „Moji vrstevníci vstupují do jiné životní fáze a já mezitím balím spidermanskou krabičku na svačinu.“ Zatímco ostatní znovu získávají nezávislost, ona zůstává ponořená do rutiny raného dětství a často se cítí mimo.
Mateřství versus stárnutí
Náročnost toho všeho se ještě zvýšila v jejích 53 letech s diagnózou karcinomu prsu. Pozdní mateřství se často překrývá se stárnutím a zdravotními riziky. „Mít ve třiapadesáti pětileté dítě, které se v noci pořád budí, je nepřenosná zkušenost,“ píše a poznamenává, že život prostě jede dál. „Není tu prostor pro zhroucení.“
Buxtonová ve svém závěru odmítá jednoduché odpovědi. „Pozdní mateřství není chyba, ale ani jednoduchý triumf. Je to složité, náročné, krásné. A zároveň brutální.“ Na dotaz, jestli by se pro něj rozhodla znovu, přiznává: „To je složitá otázka.“