fbpx

Průvodcování se věnuje od roku 2015, ale cestuje mnohem déle. Během studií žila dva roky v Anglii, ale navštívila například i Rusko, Ameriku, Japonsko a také téměř všechna evropská hlavní města. V roce 2019 seděla v letadle čtyřiačtyřicetkrát a nachodila třeba 30 000 kroků denně.

Zveřejněno: 25. 5. 2022

Není se čemu divit, že začátku pandemie pracovně říká „držkopád“. „Z tak aktivního člověka jsem najednou byla někým, kdo sedí každý den deset hodin u počítače, učí online angličtinu a obíhá blok, aby měl pocit, že dělá alespoň něco,“ popisuje Eva Staňková z CK Radynacestu.cz, která alespoň z mého pohledu splňuje všechny představy o dokonalé průvodkyni. Je optimistická, vtipná, plná energie a o zemích, do kterých jezdí provázet, toho ví spoustu. V rozhovoru nám mimo jiné prozradila nejčastější otázky, které dostává na zájezdech, libůstky ze života Britů, Američanů i Švédů, nebo třeba důvod, proč by nemohla žít v Londýně, i když ho tolik miluje.

Co nejlepšího vám cestování dosud přineslo?

Myslím, že cestování posunulo mou schopnost překračovat stereotypy a dalo mi větší pochopení pro odlišnosti. Když jsem se například před těmi dvaadvaceti lety vypravovala jako devatenáctiletá do Británie a měla jsem si vybírat rodinu, u které budu žít, v nabídce byly převážně hodně exotické národnosti – jamajské, indické a podobně. A já si říkala, že u takto "jiných lidí" bydlet nechci, měla jsem určité obavy, možná předsudky, protože v naší zemi to není úplně standard.

Nicméně postupem let, když jsem jezdila jako průvodkyně se školními zájezdy, jsem u těchto exotických rodin žila a došlo mi, že mé obavy byly zcela zbytečné. Stereotypy se dají opravdu velmi rychle rozbít, když dostanete šanci nahlédnout pod pokličku. A jsem moc ráda, že ty stereotypy mám možnost rozbíjet i na zájezdech.

Můžete jakožto průvodkyně ovlivnit zájezd do té míry, aby lidé opravdu pod onu pokličku nahlédli a neviděli jen to pozlátko pro turisty?

Ano, samozřejmě díky svým zkušenostem přímo z daného místa můžu do programu zasahovat. V cestovní kanceláři program upravujeme tak, aby vše krásně plynulo a zážitky byly co nejpřínosnější… Zároveň vypouštíme věci, které se ukážou být zbytečné. Například naším největším trhákem je určitě Londýn a Harry Potter. 

Ráda lidem předávám informace přímo z místa, které navštívíme. Pomáhá to překonat zkostnatělost, která se v Česku bohužel stále vyskytuje.

Když jsme s těmito zájezdy začínali, jezdili jsme vždy na nádraží King´s Cross, protože tam je na stanici nákupní vozík, v němž si v jedné scéně z filmu veze Harry kufry a vstoupí do zdi. Vždycky tam bývá šílená fronta na focení. Zároveň ale mají všichni koupené i lístky do studií Warner Bros., kde jsou ty košíky vedle sebe čtyři a žádná fronta tam není. Takže jsme samozřejmě přestali na King´s Cross jezdit.

A ano, snažím se předávat lidem co nejrelevantnější informace o dané zemi. Pomáhá mi v tom to, že cestujeme v malých skupinkách, a tak jde vlastně o soukromé popovídání si se stejně cestovatelsky naladěnými lidmi, ale hlavně to, že jsem v Anglii dva roky žila, ve Stockholmu mám zase kamarádku. Mohu tedy získávat informace přímo z daného místa, ne jen zprostředkovaně. Myslím, že když je potom předávám dál, pomáhá to překonat určitou zkostnatělost, která se u nás v Česku bohužel stále vyskytuje.

Nejste první, od koho to slyším...

Myslím, že nás čeká ještě nějaká cesta, než stín naší historie přerosteme. Mně je čtyřicet a vnímám, že i má generace má nějaké vžité stereotypy, snad ještě z dob komunismu, který jsme také trochu zažili. Určitě se to ale zlepšuje. V roce 2015 si třeba lidé z našeho zájezdu fotili v metru černochy jako nějakou atrakci, v roce 2018 byla zase po příjezdu do Stockholmu první otázka: Co ta uprchlická krize? Je tu teď hodně černých?

nase skupinka pred brooklynskym mostem

S cestovateli před Brooklynským mostem (zdroj: Radynacestu)


Tyto otázky už vůbec nepřichází, takže mám pocit, že se jako národ vyvíjíme, získáváme větší nadhled a jsme tolerantnější vůči ostatním, ale i vůči sobě samým. Proto ráda říkám: Poznávejte svět, poznávejte sebe.

V upoutávce na webu cestovní kanceláře Radynacestu.cz, pro kterou provázíte, mluvíte o tom, že ráda turistům ukazujete i libůstky ze života místních. O co například jde?

V Americe lidi fascinuje, jak je tam všechno velké. Když jsme si šli teď první den v New Yorku koupit kafe, objednala jsem si malé latté a holky nějakou ledovou kávu, střední velikost. A nevím, to byl snad litr kafe, co dostaly. Tak tam stály, udiveně hleděly na ty kelímky a já jim povídám: Vždyť jsem vám říkala, že small stačí, ne? I střední velikost koly vypadá jako v Česku ta velká a zároveň vám do tří čtvrtin sklenice nasypou led, takže za dvacet minut pijete v podstatě vodu.

Amerika je pověstná také tím, že když si jdete kupovat oblečení, tak jdete o velikost dolů, takže když si v Česku kupujete M, v Americe je to S. Což je super, že? V Británii musíte zase hodně dávat pozor na přechodu, protože auta jezdí z opačné strany. No a ve Švédsku budete mít v hotelu vždy koše na recyklovaný odpad, takže i Greta, která možná mnoha lidem připadá trochu jako exot, na skandinávské poměry není zas takový extrém, protože oni jsou na ekologii zaměřeni mnohem více než my.

Jsou nějaké zajímavosti ve zvycích a v mentalitě lidí?

Američané jsou pověstní svým „How are you?“, což je takový otvírač konverzace, který používají místo pozdravu. Tam se vás zeptá, jak se máte, klidně i prodavačka, když si objednáváte kávu. Logicky si říkáte, jestli má cenu vůbec odpovídat… V Británii zase pořád slyšíte „prosím“ a „děkuji“, Britové jsou totiž extrémně zdvořilí.

51581557380 e5a7e6a001 c

Tower Bridge (zdroj: Radynacestu)

Až do té míry, že každý Čech, který tam mluví anglicky, působí trochu jako buran. Když to máte naposlouchané, je to opravdu velký rozdíl.

Které destinace jsou vaše nejoblíbenější?

Mojí top destinací bude vždy Londýn, ale žít bych tam nechtěla. To město by mě semlelo – jeho rychlost, život, dynamika… Jsem takový zrychlený člověk, proto se potřebuji občas trochu uzemnit a zklidnit. Zato ve Stockholmu si život umím představit, jen mám trochu obavy, co by se mnou udělala dlouhá noc. Dlouhé dny jsou naopak fajn. Ležíte na hotelu, čtete si, venku je světlo jako v poledne. Pak se podíváte na hodiny a ona je skoro půlnoc – nejvyšší čas zatáhnout závěsy.

Stockholm není úplně typická destinace, kam by lidé chtěli jezdit. Co se vám na něm tak líbí?

Má úžasnou architekturu, která je od té naší hodně odlišná. Zájemce o historii by určitě zaujala pravá vikingská loď Vasa, která se potopila někdy v sedmnáctém století. Ve dvacátém století byla vylovena z moře a zakonzervována. Zároveň ji postupně požírá kyselina sírová, je tedy dost možné, že za patnáct let už k vidění nebude. Pro starší generaci je lákadlem určitě i muzeum hudební skupiny ABBA.

Eva Staňková

Vystudovala anglickou a českou filologii na UP v Olomouci. Už při studiu učila angličtinu, dva roky žila ve Velké Británii. Po studiích rok učila na gymnáziu a pak na několik let zakotvila ve stavební firmě a řešila překlady a administrativu. Od roku 2015 pracuje jako průvodkyně pro CK Radynacestu.cz. Začínala Londýnem, přidala Stockholm, pak Edinburgh, USA a Helsinki. Zároveň učí angličtinu, překládá pro Ostravskou nebo Slezskou univerzitu a také pro Vysokou školu báňskou. Ráda cestuje, poznává jiné kultury, čte, také občas zajde do fitness centra. Jednu dobu běhala na Lysou horu, což v roce v roce 2018 vyústilo v úspěšnou B7.

A chcete vidět živé soby a losy? To je možné třeba v jejich skanzenu. A pak všude kolem je úžasná zeleň, jezera. Je to nádherné město, velmi poklidné a také čisté.

Baví vás vracet se pořád na ta samá místa?

Ano, ono to ani není vždycky stejné. Do Londýna máme hned několik zájezdů, takže je to třeba Londýn a Harry Potter, Tower a Tower Bridge, Londýn a Windsor. A já i ráda dělám různé obměny, třeba turisty vezmu jinou trasou a podobně. Líbí se mi, že vidím, jak se ta města během let mění, jak se někde něco přistaví, jinde se zas odstraní. Teď se právě kvůli tomu hrozně těším do Londýna, protože v roce 2019 byl Big Ben pod lešením, zato teď budu moct lidem říct: Bylo tu tři roky lešení a lidi si ho nemohli vyfotit. Vidíte, jak se máte? 

Co jste v poslední době stihla a co vás čeká?

Na začátku května to byl Edinburgh na pět dní, pak Oslo na čtyři a ještě do konce měsíce stihnu Ameriku na týden. Takže teď to je a ještě bude hodně intenzivní. Ale moc se těším!

foto: Radynacestu, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Severní magnetický pól se hýbe a jeho pohyb se zrychluje. Země je v ohrožení

Severní magnetický pól se hýbe a jeho pohyb se zrychluje. Země je v ohrožení

Jdu na sever. A už jdu na jih! Tenhle výrok učitele ze hry Dobytí severního pólu...

Kdy u lidí nastává smrt? Odpověď přinesly pokusy s prasečím mozkem

Kdy u lidí nastává smrt? Odpověď přinesly pokusy s prasečím mozkem

Je smrt něco nezvratného? A kdy vlastně nastává? Všechny vyspělé státy mají ve...