Psychologové však tvrdí, že osobnost je mnohem méně neměnná, než si myslíme. Ačkoli existuje stabilní jádro, díky kterému jsme rozpoznatelní, výzkumy ukazují, že se naše osobnost vyvíjí po celý život, často překvapivě předvídatelným způsobem.

Po celá desetiletí se odborníci domnívali, že kolem 30. roku věku se osobnost již z velké části ustálila. Dnes se však ukazuje něco jiného. Způsob, jakým přemýšlíme, chováme se a vztahujeme se k ostatním, se mění i v středním a pokročilém věku. Ne sice ze dne na den, ale pozvolna, takže si této proměny sami málokdy všimneme.

Přirozeně dospíváme

Psychologové často popisují lidskou osobnost pomocí modelu „Big Five“, který měří otevřenost, svědomitost, extraverzi, přívětivost a neuroticismus, vysvětluje článek na IFL Science. Ačkoli je každý z nás jedinečný, studie soustavně ukazují, že tyto rysy se s přibývajícím věkem mění.

Většina lidí se dle studií postupem času stává svědomitějšími neboli lepšími v plánování, udržování pořádku a plnění svých povinností. Také mají tendenci být přívětivější, trpělivější a empatičtější. Zároveň se obvykle zlepšuje jejich emoční stabilita a úroveň úzkosti a náladovosti u nich postupně klesá.

Geny ovlivňují osobnost, ale samy o sobě neurčují naši budoucnost.

Vědci tento vzorec označují jako princip zralosti. Namísto toho, abychom se stali jinými lidmi, pomalu si osvojujeme vlastnosti, které nám pomáhají uspět v práci, ve vztazích i v každodenním životě.

Měníme se my i oni

Zajímavé je, že zatímco se osobnosti mění, naše relativní pozice ve srovnání s ostatními lidmi často zůstává pozoruhodně stabilní.

Člověk, který byl v 18 letech jedním z nejextrovertnějších ze všech spolužáků, bude pravděpodobně i v 60 letech extrovertnější než většina jeho vrstevníků, i když se všichni v průběhu let stali poněkud tiššími. Stejně tak se přirozeně svědomitý člověk může s věkem stát ještě organizovanějším a někdo, kdo byl vždy spontánnější, může zůstat relativně stejný, i když se stane zodpovědnějším, než býval.

Jinými slovy, všichni se měníme společně, a proto se i přes dlouholetý osobní růst stále poznáváme.

Zkušenosti určují, kým budeme

Geny ovlivňují osobnost, ale samy o sobě neurčují naši budoucnost. Život nás neustále posouvá novými směry.

Start kariéry, zamilování se, narození dítěte, přestěhování do zahraničí, nemoc či ztráta milované osoby, to vše může nenápadně přetvořit způsob, jakým uvažujeme a chováme se. I menší každodenní zážitky se v průběhu času hromadí a postupně ovlivňují náš pohled na svět i emoční reakce.

Vědci se domnívají, že tato neustálá interakce mezi naší biologií a prostředím je jedním z hlavních důvodů, proč osobnost zůstává v dospělosti flexibilní.

Můžete záměrně změnit svou osobnost?

Odpověď zní zřejmě ano. Výzkumy naznačují, že lidé, kteří aktivně pracují na změně určitých aspektů své osobnosti, mohou uspět. Člověk, který doufá, že bude méně úzkostlivý, si může vybudovat návyky, které zlepší jeho emoční odolnost. Introvertní člověk se zase může díky opakovanému procvičování a novým zkušenostem cítit v sociálních situacích lépe.

Člověk, kterým budete za dvacet let, se téměř jistě bude stále cítit jako vy. Bude zároveň ale výsledkem nesčetných zkušeností, vztahů, neúspěchů a rozhodnutí, která osobnost pomalinku přeformují. Takže pamatujte: kým jste dnes, nemusíte být i za rok.