Znáte ten pocit, kdy se v supermarketu ocitnete za někým, kdo pět minut loví v peněžence drobné, a místo obvyklého zdvořilého úsměvu a vnitřního vzteku cítíte jen... nic? Absolutní, mrazivé a vlastně nesmírně osvobozující „je mi to fuk“. Vítejte v klubu. Není to deprese, není to sociopatie. Je to jen menopauza v té nejryzejší formě. A z tohoto pohledu možná je to ta nejlepší věc, která se vám kdy stala.

Stáváme se členkami Klubu Nezájem. Hormony odcházejí a s nimi i povinnost se ze všeho hroutit. Najednou neřešíme blbosti. Samozřejmě ne všechny a ne pořád. Záleží také na fázi, ve které se zrovna nacházíme.

Jarka a bod mrazu v oddělení mražených ryb

Jarka S. (52) byla celý život tlumičem. V práci žehlila konflikty mezi šéfem a kreativci, doma byla logistickým centrem, které vědělo, kde jsou synovy kopačky i manželovy léky na tlak. Před půl rokem se ale něco zlomilo. Stála v Lidlu, v levé ruce mraženou tresku, v pravé mobil. Dcera jí po telefonu líčila drama s rozchodem, které slyšela už po desáté.

Menopauza není jen hormonální bouře, je to zúčtování s neplacenými přesčasy, které jsme v životě odpracovaly pro ostatní.

Jarka se podívala na tu rybu a pak na displej. „Víš co, miláčku? Je mi to jedno. Vyřeš si to,“ řekla klidným hlasem a hovor ukončila. Necítila vinu. Jen čistý, krystalický klid. Jarka právě vstoupila do fáze, které britská novinářka Lucy Mangan říká „stav emocionálního emphysema“. Prostě už nemáte dech na to, abyste nafukovali cizí ega.

Melani Sanders a evangelium „Máme to u zadku“

Není to jen Jarčina soukromá rebelie. Na Instagramu tu vlnu spustila Melani Sanders, 45letá žena, která natočila video o tom, jak moc už jí na ničem nezáleží. Založila „The We Do Not Care Club“ a během pár týdnů ji sledoval milion žen. Nyní je to přes 2,2 milionu, a nejen ženy.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Melani Sanders (@justbeingmelani)


Jejich „oznámení“ jsou manifestem svobody:

  • „Je nám jedno, že svítí kontrolka v autě. Startuje to? Jede to? Tak vidíš.“
  • „Je nám jedno, že je ti zima. Na klimatizaci nesahej.“
  • „Je nám jedno, že je pět odpoledne. Pijeme buď kafe, nebo víno. Nic mezi tím.“
  • „Je nám jedno, že máš hlad. Lednice je tamhle.“

Je to legrační? Možná, ale pod povrchem bublá něco mnohem hlubšího. Jde o masivní vyhoření žen ze sendvičové generace, které desetiletí fungovaly jako neplacený emoční tmel společnosti.

Daň, kterou jsme přestaly platit

Sociologové používají termín emoční či emocionální práce (emotional labor). Je to ta neviditelná dřina – pamatovat si narozeniny tchyně, udržovat konverzaci na trapných večírcích, ujišťovat se, že se všichni cítí dobře. Tuto zátěž nesou v drtivé většině ženy, a to i v domácnostech, které se tváří jako progresivní.

Když přijde menopauza, hladina estrogenu a oxytocinu, hormonů „péče a mazlení“, prudce klesá. Biologie, která nás dříve nutila být empatickými spojkami, nás najednou nechává na holičkách. Nebo nás spíš osvobozuje? Menopauza není jen hormonální bouře, je to zúčtování s neplacenými přesčasy, které jsme v životě odpracovaly pro ostatní.

Je to sobectví, nebo přežití?

Mnoho žen se v tomto období začne bát, že se z nich stávají „zlé čarodějnice“. Ale podívejme se na to investigativně. Co když je to jen návrat k sobě? Pokles hormonů často odkrývá dlouhodobě potlačovanou úzkost a nespokojenost.

Když Jarka přestala vařit teplé večeře pro dospělého syna, který stále bydlí doma, nebyla to krutost. Byla to odpověď na dekády ignorování vlastních potřeb. „Najednou vidím věci ostře. Vidím, že můj muž si neumí najít nůžky, ne proto, že by byl slepý, ale protože předpokládá, že mu je najdu já,“ popisuje. Její nový postoj? „Nůžky jsou v šuplíku. Nebo nejsou. Je mi to jedno.“

Budoucnost patří nezájmu

Tento trend není jen pro padesátnice. Melani Sanders i Lucy Mangan se shodují na tom, že tuhle školu „nezájmu“ bychom měly vyučovat už na základkách. Jen trochu jinak. V deseeti letech bychom mohly říkat: Je mi jedno, že si myslíš, že si mám hrát s panenkami. Ve dvaceti zase, že je nám jedno, že chceš sex způsobem, který jsi viděl v pornu. Nebude to. A ve třiceti zase, že je vám jedno, že tvá matka chce přijet na víkend. Nepřijede.

Menopauza je v podstatě jen biologický vyhazovač, který nám dává povolenku k tomu, co jsme měly dělat už dávno. Nastavit si hranice.

Pokud právě procházíte obdobím, kdy vás víc zajímá teplota vašeho čaje než politická krize nebo sousedčin rozvod, gratulujeme. Nejste rozbitá. Jste jen konečně „offline“ pro požadavky světa, který vás příliš dlouho využíval jako bezplatný servisní modul.

Příště, až vám někdo vyčte, že jste „nějaká jiná“ nebo „nepříjemná“, prostě se usmějte. Nebo ne, je to fuk. A vzpomeňte si na Jarku a její mraženou tresku. Svět se nezboří, když ho přestanete držet na svých ramenou. Naopak, možná se konečně začne točit tím správným směrem. K vám.