Carl Gustav Jung byl oproti Sigmundu Freudovi ve svých myšlenkách nadčasovější a mnohé z nich jsou populární a platné dodnes. Což se o Freudově pudové teorii říct nedá, ale zase je populární, protože je tam hodně sexuálních fantazií. Jung byl původně Freudovým žákem a blízkým spolupracovníkem. Když se ale začal názorově odchylovat, jejich vztah ochladl. Freud příliš netoleroval odlišné pohledy, a tak se Jung nakonec vydal vlastní cestou, která z něj udělala jednu z nejvýraznějších postav moderní psychologie.

Poznejte svou personu

Dnes najdete na sociálních sítích mnoho motivačních citátů připisovaných Jungovi. Bylo by zajímavé si představit, co by na to asi říkal? Pravděpodobně by se nejdřív lehce pousmál. Jung nebyl asketa odříznutý od světa, dobře věděl, že člověk je společenská bytost a že uznání druhých hraje v psychice důležitou roli. Ostatně jeho koncept persony přesně popisuje tu část nás, která chce být přijata, oceněna, viděna.

Zároveň by ale zřejmě varoval před tím, abychom si z lajků neudělali měřítko vlastní hodnoty. Jung opakovaně zdůrazňoval, že skutečný vývoj osobnosti, proces individuace, je vnitřní záležitost, která se často odehrává v samotě a bez potlesku. „Kdo se dívá ven, sní; kdo se dívá dovnitř, probouzí se,“ napsal v eseji The Development of Personality.

Někdy je to i potlačená tvořivost, sexualita, ambice nebo hněv, který jsme se naučili považovat za nepřijatelný. Je to všechno, co jsme odsunuli do sklepa psychiky, aby nás měli rádi.

Teď ruku na srdce. Jste stejným člověkem na sociálních sítích nebo v práci stejně jako doma nebo o samotě? Pokud ano, patří vám gratulace, dosáhli jste plné integrity. Ale možná je to jinak. Většina z nás nosí společenskou masku, kterou Jung nazývá Persona. Je to způsob, kterým se ukazujeme světu tak, aby nás přijal. Milí sympaťáci, co chtějí být oblíbení. Je to i způsob, jak bychom rádi viděli sami sebe. Persona je ve skutečnosti maska, což nemusí být až zase takový problém. Hrajeme role a je to součást přirozeného fungování ve společnosti. Někdy budete zdvořilejší, než byste chtěli. Někdy si necháte pro sebe to, co si opravdu myslíte a cítíte. Někdy odpovíte „mám se dobře“, protože víte, že sdílet svou skutečnou bolest s cizím člověkem by bylo příliš syrové.

Máme masku nebo více masek, problém nastává ve chvíli, kdy masku začneme považovat za svou pravou tvář. Ani si neuvědomujeme, že ji máme nasazenou, a stáváme se tím, čím nás chtějí mít ostatní. A možná jste ve svém životě poznali lidi, kteří byli všechno, jen ne autentičtí.

Psychologické studie o autenticitě, například práce Michaela Kernise a Briana Goldmana, publikovaná v Journal of Personality, ukazují, že vyšší míra autenticity souvisí s větší psychickou pohodou a stabilitou sebeúcty. Když víte, kdy máte masku, a vědomě ji nasazujete, jste vnitřně pevnější.

Nejde o to být všude „na dřeň upřímný“. Jde o to vědět, kdy hrajete roli a proč. „Výsadou celého života je stát se tím, kým skutečně jste,“ napsal Jung v knize Memories, Dreams, Reflections.

Spřátelte se se svým stínem

Jungův koncept stínu patří k jeho nejznámějším a zároveň nejméně správně pochopeným myšlenkám.

Náš stín je všechno, co popíráme, potlačujeme nebo přehlížíme. Jsou to naše strachy, vzorce chování, obranné mechanismy i slepá místa. Mohou to být dokonce i naše přesvědčení a hodnoty, pokud jsme je převzali od někoho jiného, aniž bychom se nad tím nějak zamysleli. Kolik věcí i v dospělosti nejen děláte, ale myslíte si jen proto, že vám to říkali rodiče?

Spřátelit se se stínem neznamená dát průchod destruktivnímu chování. Znamená přiznat si: Ano, mám v sobě závist. Ano, mám v sobě vztek. Ano, někdy toužím po uznání víc, než je mi milé. Paradoxně právě toto přijetí snižuje jejich moc.

Někdy je to i potlačená tvořivost, sexualita, ambice nebo hněv, který jsme se naučili považovat za nepřijatelný. Je to všechno, co jsme odsunuli do sklepa psychiky, aby nás měli rádi.

„Člověk se nestane osvíceným tím, že si bude představovat bytosti ze světla, ale tím, že si uvědomí vlastní temnotu,“ napsal Jung v knize Aion: Researches into the Phenomenology of the Self. Nerosteme tedy tím, že si o sobě budeme myslet jen to hezké a vznešené, ale tím, že si přiznáme i své slabosti, strachy a stinné stránky, a vezmeme je na vědomí.

Opačně vše, co potlačujeme, se nám bude dříve či později vrchovatou měrou vracet zpět. Potlačené emoce fungují jako nafukovací míč držený pod vodou. Můžete ho chvíli držet. Možná i roky. Ale dřív nebo později vystřelí. V podobě přehnané reakce na maličkost. V podobě úzkosti, která nedává „logický“ smysl. V podobě psychosomatických potíží.

Moderní výzkum psychosomatiky tuto souvislost podporuje. Studie publikované v časopise Psychosomatic Medicine opakovaně ukazují, že chronické potlačování emocí souvisí s vyšší mírou stresu a tělesných obtíží.

Jung šel ještě dál. Tvrdil, že pokud si svůj stín nepřiznáme, budeme ho projektovat na druhé. Budeme nenávidět jejich aroganci, protože si nepřiznáme vlastní. Budeme pohrdat jejich slabostí, protože se bojíme té své.

Možná jste to zažili. Někdo vás irituje víc, než by „objektivně“ měl. A pak vám jednou dojde, že vás dráždí právě to, co v sobě odmítáte. Spřátelit se se stínem neznamená dát průchod destruktivnímu chování. Znamená přiznat si: Ano, mám v sobě závist. Ano, mám v sobě vztek. Ano, někdy toužím po uznání víc, než je mi milé. Paradoxně právě toto přijetí snižuje jejich moc.

Následujte smysl, ne potěšení

Žijeme v době, která miluje pohodlí. Aplikace, které doručí jídlo za deset minut. Nekonečný výběr seriálů a reality show, značkové věci, designový nábytek a dovolené, kterými se pak můžeme chlubit. Jung by se pravděpodobně zeptal: „A kde je v tom smysl?“

V jeho pojetí je lidský život poháněn nejen pudy, kdy potřebujeme mít plné břicho, pohodlnou postel a ideálně někoho v ní. Věřil, že lidé potřebují v životě smysl, ne pouhé potěšení nebo vyhýbání se nepohodlí. Sám Jung k tomu ve slavném rozhovoru pro BBC řekl: „Člověk nemůže snášet život bez smyslu.“

Smysl může mít mnoho podob. Může to být duchovní praxe, výchova rodiny, budování firmy, pěstování zahrady, cvičení, zapojení do komunity, setkávání s přáteli, péče o zvířata nebo prosté spočívání v přítomném okamžiku s plným vědomím.

Každá z těchto věcí přináší vlastní výzvy, ale všechno, co má hodnotu, má své vzestupy i pády. Když následujeme smysl a neskáčeme pokaždé po tom, co je zrovna příjemné, dokážeme vytrvat u věcí, které nám dlouhodobě prospívají. Smysl přitom nemusí znamenat velkolepou misi. Nemusíte zachraňovat svět. Možná stačí dobře vychovat dítě. Možná stačí pečovat o zahradu. Možná stačí psát texty, i když se nad každou větou někdy trápíte.

A právě tady se všechna tři Jungova pravidla propojují. Když poznáte svou personu, přestanete žít jen pro potlesk. Když přijmete svůj stín, přestanete utíkat před sebou. A když začnete následovat smysl, přestanete být otrokem svých okamžitých impulzů.