Věci, které neumíme opustit: Malé sbírky vzpomínek nás drží při životě víc, než si myslíme

Když otevřete šuplíky nebo krabice plné „starých“ věcí, možná narazíte na poklady, které pro vás znamenají víc, než by se na první pohled zdálo. Nemusí mít žádnou materiální hodnotu, a přesto jsou nositeli vzpomínek, které si chcete uchovat v paměti. Mohou to být vstupenky z koncertů nebo diskoték, drobnosti po babičce, první dárek od dávné lásky či první botičky vašeho dítěte. Takových předmětů může být celá řada. A i když se na ně často jen práší, zkrátka patří k našemu životu a nechceme je vyhodit.

Psychologové hovoří o tzv. připoutání k objektům (object attachment). Jde o emocionální vazbu, kterou lidé budují k materiálním věcem, jež považují za součást své identity, vzpomínek nebo pocitu bezpečí. Tento jev může mít různé podoby od běžného sentimentálního připoutání až po poruchu hromadění (hoarding disorder).

Odborníci zkoumají, proč lidé někdy hledají jistotu mimo mezilidské vztahy a často ji nacházejí právě v předmětech. Studie publikovaná v Journal of Experimental Social Psychology ukazuje, že když lidé vnímají své blízké jako nespolehlivé nebo nedostupné, sílí jejich pouto k některým věcem.

Předměty tak fungují jako náhradní zdroj stability a pocitu bezpečí. Tento výzkum doplňuje poznatky o poruše hromadění: sentimentální připoutanost k objektům sama o sobě není patologická, ale pokud se stane hlavním zdrojem psychologické jistoty, může přerůst v problémové hromadění.

Proč si schováváme staré a nepotřebné věci?

K tématu sentimentálního připoutání a toho, proč některé předměty odmítáme opustit, se vyjádřila psycholožka Simona Hřebíčková. Vysvětluje, jak se naše malé sbírky vzpomínek pojí s emocemi, identitou a někdy i s psychickou stabilitou, a proč některé věci pro nás mají tak silný význam.

Proč si lidé uchovávají předměty, které „už nic nepředstavují“?

Sběratelstvím se někteří vyrovnávají s pocity nedostatku, vnitřní nejistoty, stresem nebo úzkostí. Jiní zase vzpomínají na minulost, hledají nostalgii po něčem, co je těšilo, na co byli pyšní. Někomu předměty poskytují smysl – jistý řád, který vyrovnává nejistotu a přináší potěšení. Sběratelství může být také reakcí na stresující životní událost. Shromažďování majetku, včetně předmětů, které mohou nabývat i hodnoty, dodává pocit jistoty, stabilitu a pocit budování.

Co se skrývá za tímto sentimentálním připoutáním?

Za tímto sentimentálním připoutáním se skrývá několik psychologických faktorů. Sběratelství může sloužit jako nástroj kontroly. V chaotickém světě nebo v situacích, kterým nerozumíme, nám umožňuje nastolit řád a pocit, že máme nad něčím kontrolu. Předměty zároveň poskytují emoční útěchu, zejména po ztrátě nebo v obdobích nejistoty.

Lidé se k věcem upínají také z nostalgie a touhy po spojení s minulostí. Sbíráním mohou znovu prožívat určité okamžiky nebo se propojit s historií. Některé předměty navíc fungují jako symbol úspěchu či uznání, odrážejí dosažené cíle a hodnoty, na které jsou lidé hrdí.

Co nám malé sbírky vzpomínek o lidech mohou prozradit? Odhalují spíš jejich minulost, hodnoty, nebo psychický stav?

Dá se říci, že všechno, co jste zmínila, hraje svou roli. Minulost, kterou si lidé uchovávají prostřednictvím předmětů, odráží okamžiky, kdy cítili naplnění, radost nebo hrdost na své úspěchy. Z těchto drobných „stop“ lze vyčíst, jaké hodnoty pro ně mají význam a co je v životě opravdu důležité. U někoho se takto odráží jeho schopnosti a činy, u jiného pocity štěstí a lásky, u dalšího zase potřeba uznání a posílení ega.

 Na jedné straně mohou spojovat generace, uchovávat příběhy, tradice a vzpomínky, které inspirují a učí hodnotám, jež rodina považuje za důležité. Na druhé straně ale mohou komplikovat vztahy, zejména když jde o dělení věcí s emoční či finanční hodnotou. 

Sbírky dokáží odhalit i to, co člověku vnitřně chybí, kde se cítí nedokonalý, a jak si svou hodnotu potvrzuje skrze věci, které vlastní. Sbírání a hromadění je často reakcí na vnitřní nejistotu a úzkost, protože poskytuje pocit řádu a kontrolu nad životem, který jinak může připadat chaotický a nejistý.

Existuje rozdíl mezi „zdravým“ sentimentálním připoutáním a patologickým sběratelstvím či hromaděním?

Zdravá forma připoutání obvykle nezasahuje do každodenního života. Předměty mají své pevné místo, nepřekáží a nezatěžují ani jejich majitele, ani okolí.

Jsou součástí života, aniž by jej ovládaly, a slouží především k uchování vzpomínek nebo osobního významu. Pokud však sběratelství přerůstá a zasahuje do prostoru, narušuje vztahy, komplikuje finanční situaci nebo omezuje běžné fungování, mluvíme o patologickém hromadění. To je již součástí úzkostných poruch a často vyžaduje odbornou intervenci, protože narušuje psychickou pohodu a kvalitu života jedince.

Nadměrné hromadění obvykle výrazně snižuje kvalitu života

Když se zaměříme na to patologické hromadění starých předmětů, jak to ovlivňuje život člověka?

Když se zaměříme na patologické hromadění starých předmětů, jeho dopad na život člověka může být velmi zásadní. Nadměrné hromadění obvykle výrazně snižuje kvalitu života. Narušuje partnerské vztahy, komplikuje každodenní fungování, a pokud se o problému nekomunikuje, jedinec zůstává „uvězněn“ ve vlastním světě, izolovaný od okolí.

V případě seriózního nadměrného hromadění, kdy věci zcela zavalí běžné prostory, nastávají další komplikace. Dochází k častým konfliktům s ostatními členy rodiny, vznikají finanční problémy, zdravotní rizika a narůstá izolace. S tím souvisí i zvyšující se úzkost, která opět spouští další hromadění. Vytváří se tak začarovaný kruh, z něhož je obtížné se dostat a jehož překonání vyžaduje citlivý přístup, podporu okolí a často i odbornou pomoc.

Jaký význam mají tyto předměty v životě rodiny? Spojují generace a uchovávají příběhy, nebo spíš komplikují vztahy?

Odpověď není jednoznačná. Na jedné straně mohou spojovat generace, uchovávat příběhy, tradice a vzpomínky, které inspirují a učí hodnotám, jež rodina považuje za důležité. Na druhé straně ale mohou komplikovat vztahy, zejména když jde o dělení věcí s emoční či finanční hodnotou. Některé předměty vyvolávají radostné vzpomínky, jiné už nikoho nepotěší, a některé mohou naopak vyvolávat smutek, nostalgii nebo konfliktní emoce. Vše závisí na tom, jaký význam jim jednotlivci přisuzují a jakou roli hrály v jejich životě.

Jak pracovat s nostalgií a sentimentálním připoutáním. Lze je využít terapeuticky, nebo je lepší je „uvolnit“?

Práce s nostalgií a sentimentálním připoutáním k věcem může být překvapivě terapeutická, pokud k ní přistoupíme vědomě a citlivě. Správné uchopení konkrétních předmětů umožňuje člověku získat pocit jistoty, emoční rovnováhu a sebevědomí, posiluje sebehodnotu a sebepoznání a zároveň snižuje napětí a stres, který může nostalgií či hromaděním vyvolávat. Takový proces navíc otevírá prostor pro plnější prožívání přítomnosti a zlepšování kvality každodenního života.

Jedním z praktických způsobů, jak s nostalgií pracovat, je vypsat si konkrétní pocity a důvody, proč nám dané věci přinášely radost. Oddělení samotných vzpomínek od emoční nálože nostalgie umožní znovu je prožívat vědomě a přenést jejich hodnotu do současného života. Například u trofejí či ocenění je užitečné zaznamenat, jaké pocity člověk při jejich získání zažil, jak se cítil a jakými vlastnostmi či činy si k nim dopomohl. Tímto způsobem se vzpomínky stávají cenným nástrojem sebepoznání. Člověk si uvědomí své kvality, úspěchy i hodnoty, a ty pak může vědomě uplatňovat a rozvíjet v každodenním životě.

Taková práce s předměty a vzpomínkami tedy není jen o udržování minulosti, ale o jejím propojení s přítomností a využití jako zdroje síly, motivace a emoční stability.

Reklama