Sebeúcta je zásadním prvkem lidské psychiky. Ovlivňuje totiž to, jak vnímáme sami sebe a jakým způsobem komunikujeme s okolím. William James byl jedním z prvních psychologů, který tento termín v roce 1890 popsal. Sebeúctu definoval jako vztah mezi vnitřním já, tedy tím, „kým si myslím, že jsem“, a ideálním já - „kým bych chtěl být“. Čím větší je mezi nimi rozdíl, tím víc narůstá i naše nespokojenost.

Pokud máte pozitivní a vyvážený pohled na sebe sama, dobře znáte své silné i slabé stránky a jednoduše se máte rádi i s pár nedokonalostmi, potom vám můžeme gratulovat. Jste šťastnou majitelkou nebo majitelem zdravého sebevědomí.

Umlčet vnitřního kritika

Naše sebeúcta se podle Psychology Today formuje už ranými zkušenostmi v dětství. Podporující výchova obvykle vede ke zdravému vnímání sama sebe, ale trvalý dopad mají bohužel i negativní zkušenosti.

Později sebevědomí určuje naše vlastní vnímání sama sebe a srovnávání se s ostatními. Pozor tedy na nereálná očekávání, hlasitého vnitřního kritika a také vliv sociálních médií. Každý z nás je jedinečný a naše hodnota se neodvíjí od počtu „odškrtnutých“ zážitků!

Myslíte si, že vás budou mít lidi radši za to, že jim odsouhlasíte i věci, které ve vás vyvolávají odpor? Nic není vzdálenější pravdě. Tato vnitřní neupřímnost vede spíš k využívání a k nálepce člověka bez vlastního názoru.

Mezi základní strategie pro rozvoj sebevědomí patří laskavost, porozumění a schopnost odpustit sám sobě. Přestaňte o sobě mluvit negativně a nadávat si do blbců, jakkoliv to myslíte v nadsázce. Které aktivity vám dělají radost? Zkuste jim ve svém každodenním životě vymezit více času.

6 pilířů zdravé sebeúcty

Nathaniel Branden je psycholog a autor bestselleru Šest pilířů sebeúcty. Ve své knize označil 6 klíčových složek, ze kterých se skládá zdravé sebevědomí:

  • Sebepřijetí: Uznání svých silných i slabých stránek, soucit sám se sebou
  • Odpovědnost za sebe: Převzetí osobní zodpovědnosti za svá rozhodnutí a jejich důsledky
  • Sebeprosazení: Upřímné a respektující prosazení svých přání a názorů
  • Schopnost žít vědomý život v přítomnosti
  • Osobní integrita: Schopnost jednat v souladu se svými hodnotami
  • Seberealizace: Aktivní zapojení do činností, které máme rádi 

Vyhledávání pomoci vyvolává závislost na ostatních lidech, kteří nám nevědomky mohou vysílat další negativní signál: „Pomáhám ti, protože si sám pomoci nedovedeš.“

Čím si ubližujeme?

Sebevědomí není dědičné, což je dobrá i špatná zpráva. Nikdo z nás nemá vyhráno ani prohráno, budování sebevědomí je práce na každý den. Stejně jako péče o naše tělo. Součástí této praxe je i uvědomění si toxických vzorců, které nám sebeúctu trvale snižují. Často jde přitom o velmi nenápadné, ale o to efektivnější zabijáky sebevědomí

  1. Časté stěžování: Ano, mluvení o našich potížích sice nejdřív přináší úlevu, ale z dlouhodobého hlediska v nás jen zbytečně posiluje neustálý pocit nepohodlí v roli oběti.
  2. Neustálé vyhledávání pomoci: Vyvolává závislost na ostatních lidech, kteří nám nevědomky mohou vysílat další negativní signál: „Pomáhám ti, protože si sám pomoci nedovedeš.“
  3. Uhýbání: Nikdo z nás se nadšeně nehrne do nepříjemných povinností nebo konfrontací, skrývání se ale nic neřeší. Takové chování jen problém odkládá a posiluje v nás pocit neschopnosti tyto situace řešit.
  4. Sebenaplňující proroctví: „Vždycky to zkazím“, „Jsem nešika“ nebo „To zase bude katastrofa.“ Pozor na tyto zdánlivě nevinné komentáře, které z vás mohou udělat před ostatními nejslabší článek týmu a pevně se zakotvit i ve vašem podvědomí.
  5. Odkládání: Postupně otupuje naši schopnost pohotově jednat.
  6. Všem na všechno přistoupit: Myslíte si, že vás budou mít lidi radši za to, že jim odsouhlasíte i věci, které ve vás vyvolávají odpor? Nic není vzdálenější pravdě. Tato vnitřní neupřímnost vede spíš k využívání a k nálepce člověka bez vlastního názoru.
  7. Zanedbávání se: Druhou šanci na první dojem už mít nebudete. Tak proč na lidi v okolí působit jako člověk, pro kterého je jeho vlastní vzhled až na posledním místě?
  8. Vzdávání se: Jedno moudré přísloví říká: „Poraženým se stáváte až ve chvíli, kdy to vzdáte.“ Nikdy neházejte ručník do ringu předčasně, nebo dokonce ještě předtím, než vůbec začnete o svůj cíl reálně usilovat.

Související…

Arogance, defenziva i přílišné mluvení. 13 překvapivých znaků nízkého sebevědomí
Tereza Hermochová

foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today